Hopeless

Středa v 16:30 | Kalamity Iharo
Tohle je pro velice důležitou osobu, na které mi hrozně záleží.

"Víte, proč stojíte zde, před soudem, slečno?"
"Upřímně... Ne."
"Ne? Snažila jste se zachránit již odsouzenou osobu."
"Odsouzenou? Prosím? Ne, ne, nikdo ji nemá právo odsoudit!"
"A co ona sama?"
"Myslíte, že by se odsoudila, kdyby jste jí tak vydatně nepomohli? Nejste soud, jste ten ubohý svět, který jí podstrčili, aby jí podkopl nohy a vláčel ji bolestí. Ona by to dokázala, žila by dobrý život... Nebýt vás!"
"Ale to se vás slečno netýká."
"Netýká? Tak mě se to netýká? Dovolte mi vás opravit. Psala jsem jí, mluvila s ní, byla a stále tu jsem pro ni. Možná to nejsem já, kdo tam nyní leží, ale mám tuhle, jak vy říkáte, osobu neskutečně ráda!
"Po tak krátké době?"
"Ano! I takto krátká doba mi stačila na to, abych poznala, že je kouzelná, úžasná, jedinečná a nenahraditelná! A vy... Vraťte jí její život! Nikdo z nás není připraven o ni přijít. Jsme připraveni vstát a jít, postarat se o ni, ale nejsme a nikdy nebudeme připraveni ji nechat odejít!"
"A jací 'my'? Jste tu sama."
"Snad před vaším soudem. Ale tam venku je nás víc. A my všichni chceme jen její dobro. Tak jí vraťte její život! Vraťte jí ho!"
"Prosím... Žádné hysterické výlevy."
"Vy mě provokujete schválně, že? S těmi vašemi kamenými výrazy a tupými slovy... Jste zvířata! Hledíte na lidi jako ona skrze prsty. Ale ona je více člověkem, než vy! Možná je nemocná, ale kdo dnes není? Je... Je pro ni příliš brzy. Vraťte jí její život... Vraťte jí ho!"

A tak padám na kolena a se slzami v očích opakuji stále dokola jen jedno jediné přání, které nyní mám... Kris... ŽIJ!
 

On se postará

25. listopadu 2016 v 22:35 | Kalamity Iharo |  fanfictions
Jabán, vy Žaláti!
Jsem dneska objevila povídky na jednu zajímavou dvojici! Aaaaano, Iharo si zase našla Ship, kde z dvou heteráků udělali gaye... Ale come on! Jsme nevyléčitelná yaoistka, tohle už se nenapraví!
A abych vás uvedla k tomu, čím jsem už minimálně dvě hodiny (WOW! To už je fakt dlouho) posedlá ... Tady je takovej malej, symbolisticky pojatej shit :D :D :D

sherstade

Když zůstal stát v dešti bez deštníku...
On se o něj postaral...
Když mu nezastavil jediný taxík...
On se o něj postaral...
Když na něco zapomněl...
On se o něj postaral...
Když se dostal do problémů...
On se o něj postaral...
Když ho pro jeho drzost zavřeli...
On se o něj postaral...

"A co budeš dělat příště?" okřikl ho. Genius stojící naproti němu se jen ironicky ušklíbl.
"Však ty se o to postaráš." odpověděl chladným hlasem.
"Vážně? Jak si jen můžeš být tak jistý? Co když se na tebe vykašlu?" rozhodil rukama a z očí mu šlehaly plameny vzteku.
"To bys nedokázal." odfrkl si pohrdavě. Na co si to tu hraje? Na uraženou manželku? To je přeci pod úroveň jich obou.
"Ale to víš, že dokázal! Příště nic nečekej! Nechám tě v tom!" odsekl mu rozčíleně inspektor. Ať s ním nezachází jako se samozřejmostí! Detektiv-Génius se po něm podíval vševědoucím pohledem. Chytil jej třemi prsty za bradu a naklonil se k němu.
"Nenecháš... Nemůžeš..." zašeptal podmanivým hlasem.
"Lezeš mi krkem, už tě mám plné zuby, Sherlocku!" odsekl mu muž s našedivělými vlasy, ale jen těžko krotil své bušící srdce a rychlený dech.
"Ale prosím tě... Miluješ mě, Lestrade."

Whocon 2016

21. listopadu 2016 v 20:56 | Kalamity Iharo |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Jabán, vy Žaláti!!!
Taky si říkáte "Ježíš! Iharo už zase někde byla?"
Protože já jo :D Nechápu, jak se mi to letos podařilo, ale tohle byl už můj třetí con a víte co? NIČEHO NELITUJU!
Teda, asi jen toho, že jsem k narozeninám dostala foťák a já ho nechala doma... JÁ HO NECHALA DOMA!
Ale tak aspoň, že jsem s sebou měla lidi, co fotili za mě!

whocon

 


Bylo

16. listopadu 2016 v 22:36 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti.
Dnes je to tak krátké, až se stydím k tomu psát předmluvu...

koleje

Bylo 16:51 a já sbíhala schody, jak nejrychleji jsem dokázala.
Bylo 16:52 a mě se zatmělo před očima strachy, že to nestihnu.
Bylo 16:53 a vlak se rozjížděl.
Bylo 16:55 když vlak zmizel a nechal za sebou napůl zdecimované tělo mladé dívky, které sjela noha do mezery mezi nástupištěm a schůdkem do vlaku.
Bylo o nějaký čas později. Nástupiště opravili a minimalizovali mezeru mezi jeho okrajem a schůdky do vlaku.
Bylo o spoustu času později. Nikdo nevyléčil svou mysl ze vzpomínky na napůl zdecimované tělo mladé dívky.

Učitel - Kamarád

15. listopadu 2016 v 19:27 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti!
Tohle už jsme tady dlouho neměli, co? Nějakou delší shounen-ai povídku! Tak snad si ji někdo přečte a bude se mu líbit.
Já už ji moc komentovat nemůžu, všechno je řečeno v ní. Heh, psala jsem ji snad víc jak týden... Jsem ráda, že došla zdárného konce, protože to párkrát vypadalo, že ji nedokončím...
ALE! Je tady!

učitel-kamarád


Something Sweet

14. listopadu 2016 v 15:30 | Kalamity Iharo |  fanfictions
Když už vás vaše kamarádka vytáhne do divadla dva dny v týdnu a to ze 40% jen proto, že se jí líbí jeden herec, nemůžete si to odpustit, prostě na ni a toho herce musíte napsat povídku. No ne? No jo!
A co vlastně napsat, když je ta vaše kamarádka taková sladká? Asi něco sladkého... Tak tady to máte... Něco sladkého - Something Sweet.
FOR YOU LIZZIE, THANK YOU FOR MY SOCIAL LIFE xDDD (Ještě když zjistíte, že ten herec o sobě říká, že je spíše na sladké xDDD Lizzie! Budeš se mu líbit!)

robertF


Matička

12. listopadu 2016 v 12:09 | Kalamity Iharo |  Chvilky poezie
Jabán, vy Žaláti!
Touhle "kráskou" si vážně nejsem moc jistá, ale přijde mi ji škoda nezveřejnit. Tak šup, vrhněte se na mě jako supi! Jen do mě, chci slyšet vaše názory!



Kdepak jsou mí bratři, matko má?
Kdepak jsou, matko, matičko?

Pod zemí jsou, dcero má.
Pod zemí leží hluboko.

A kde je můj otec, matko má?
Kde je otec, matko, matičko?

I ten je pod zemí, dcero má.
Navždy v hrobě spí, holčičko.

I kdo to klepe na dveře, matko má?
Kdo to klepe, matko, matičko?

Toť tvůj ženich, dcero má.
Jen otevři mu maličko.

Co on je zač, matko má?
Nač nese kosu, matko, matičko?

Jen necouvej, dcero má.
Necouvej od něj, mé srdíčko.

Proč chladno mi je, matko má?
Matko? Kde jsi... Matičko?

Tu v hrobě není slyšet matka má.
Však nestýská se mi.
Nechybí mi ona, nechybí mi sluníčko.

Linka 108

11. listopadu 2016 v 20:29 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti!
Co uděláte, když děláte praxi na zámku, kde na telefonu furt bliká kontrolka u čísla 108? Ne, nezeptáte se kolegyň, proč bliká. Napíšete o tom hovadinu! A tady tu hovadinu máte!

linka


Kam dál