Nůž

19. března 2017 v 20:27 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti!
Tak jsem zpátky z Trpasliconu. Report nečekejte. Většinu času jsem kempila u stánku eTardis a bylo to senzační. Nevím, co víc k tomu říct!
Enjoy the story, my dearies!

rain

Došla jsem znaveně na internát. Konečně. Venku už byla tma navíc dost pršelo. Vlastně tam lilo jako z konve a ze mě voda jen crčela. Vyšla jsem tři schody k přezouvárnám a narazila jsem na vychovatelku. Byla to milá žena asi okolo čtyřiceti let. Vždycky jsme si skvěle rozměly. Mohla jsem jí říct cokoli.
"Paní vychovatelko! Ráda vás vidím!" během těchto slov jsem shodila na zem cestovní tašku, jejíž popruh se mi celuo tu cestu sem zařezával do ramene. Byla to úleva.
"Musím se vás na něco zeptat!" vyhrkla jsem.
"No..?" dostalo se mi odpovědi.
"Potkala jsem na nádraží jednu paní, která potřebovala poradit cestu k nějaké hodpodě Frílova bašta. Prý ot má být někde na sídlišti kousek od Alberta. No a tak jsem jí řekla, ať jde kousek se mnou, ona mě vzala pod deštník a šly jsme vlastně až ke kruháči a tam jsem ji poslala doleva a řekla jsem jí, ať u trafiky zabočí do ulice a jde rovně, že by to měla najít... Poslala jsem ji dobře?" celou tu dobu jsem okolo sebe mávala rukama, jak to mívám ve zvyku.
Teď jsem si ale všimla, že se vychovatelka neusmívá. Její obvykle zářící tvář byla nyní strnulá, upřeně na mě hleděla a spodní ret se jí chvěl. Vypadala dokonce i pobledle.
Mohla jsem si jen domýšlet, že žádná taková žena vlastně nebyla, nebo byla, ale ne tak, jak jsem si myslela. Mohla jse si jen domýšlet, že kdysi dávno tady v takovém deštivém dni nějaká žena skutečně hledala restauraci Frílova bašta a někdo, místo, aby jí pomohl, tak jí ublížil. Třeba i brutálně zabil. Kdo ví, možná že ji ubodali někde na rohu u vlakového nádraží, jak je tam ten hlouček stromů. A od té doby tady bloudí její duše a ptá se na cestu. Ten, kdo jí pomůže, toho na chvíli schová pod deštník. A kdo ne...
Sledovala jsem vychovatelčinu tvář a pak mi oči sklouzly na mě, na můj šedý kabát zacákaný rudou barvou a na špinavý, ostrý nůž v mojí pravé ruce.
"A do prdele..."
 

Mňau

7. března 2017 v 22:18 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti.
Víte, jelikož jsem hodně sdílná, je takhle (mírně upravená) historka inspirovaná mnou samotnou.
(To o babičce a mém vztahu k ní v pěti letech je v podstatě pravda xD *Iharo the Outsider*)
Tak snad se aspoň trochu zalíbí.

cat

Už zase. Byl tady. Ten protivný, pravidelný zvuk "praskání" v plechovém parapetu zvenčí mého okna.
Bylo horké léto a jako vždycky, v noci se mírně ochladilo a tak rozpálený plechový parapet vydával tyhle podivné zvuky. Minimálně jsem se tím uklidňovala už nějaký ten rok. Jako malou mě tyhle zvuky příšerně děsily. Vždycky jsem měla pocit, že mi po parapetu něco chodí. Třeba kočka. Tady, na okraji vesnice, by to nebylo nic zvláštního. Potulovalo se tady v noci plno koček. Ale kdykoli jsem vyhlédla ven, nic na parapetu nebylo. Praskal si vesele dál, ale nic na něm nebylo.
Moje dětská fantazie si vydedukovala, že je to duch. Duch nějaké mrtvé kočky, kterou tady někdo krutě zabil.
Podělila jsem se o svou teorii s babičkou. Bylo mi pět a babička byla moje největší kamarádka! Trošku smutné, asi.
První, co babička udělala, bylo to, že při první příležitosti vyčetla rodičům, že mi čtou pohádky z knížky od Hanse Christiana Andersena a ty, že jsou pěkně strašidelné. Pak tedy nemůže být divu, že mi straší v hlavičce. Rodiče se nad tím jen pousmáli a vysvětlili mi, že v plechu praská proto, že na něj celé dny jen paří slunce a v noci se teplota mění a to s plechem dělá svoje. Musela jsem uznat pravdu a ta byla taková, že plech takhle "praskal" jenom v létě. V zimě byl klid.
A tak jsem i tentokrát jen ležela, otrávená, že nemůžu usnout a přemýšlela jsem nad tím, kdy už konečně přijdou chladné dny. Krucinál, bylo mi horko i teď! Rozhodla jsem se otevřít okno. Vstala jsem a přešla pokoj. Hleděla jsem ven, do tmy, na mírně osvětlenou zahradu a prázdný parapet a přemítala jsem nad tím, jak se ten plech ve dne roztahuje a momentálně se "smrskává", nebo jak se to správně řekne, vzpomínala jsem na čas, kdy mě to děsilo a tentokrát jsem nenacházela na tom "praskání" ani ťuk strašidelného. Dokud jsem nezaslechla mňouknutí.

Between the river and me

7. března 2017 v 21:59 | Kalamity Iharo |  fanfictions
Jabán, vy Žaláti. Tohle není tak úplně fanfikce, jako spíš songfikce. Mám tenhle nápad už docela dlouho v hlavě a říkala jsem si, jak to bude vypadat napsané. Heheh.
Vlastně jde jen o přepis textu a tak trochu doplění, aby to vypadalo jako příběh. Snad se vám to bude aspoň malililinko líbit! Ňuf!
A pro ilustraci, tady máte i originální song:


 


Jed

4. března 2017 v 11:46 | Kalamity Iharo |  Chvilky poezie
Jabán, vy Žaláti !!! To tady dlouho nebylo! Ihařina poezie!
No to je konec, že? Ne, ještě zdaleka ne... Tohle je teprve... Teprve začátek!
K: jo? A čeho?
To ještě nevím, ale určitě se něco najde!!

poison

Ach můj sladký jede.
Slaďounký můj vrahu.
Nemám v životě dne,
'bych nepomyslel na tvou vláhu.

Utéct snažil jsem se tolikrát.
A pokaždé jsem se vrátil.
Vždyť ty mě ani nemáš rád.
Přesto se třesu, že bych tě ztratil.

Vysáváš ze mne život můj.
Bereš si ho spolu s duší.
Já miluji tě, stůj co stůj.
A zároveň si tě hnusím.

Dívám se na tebe a plivu síru.
Přitom nemohu se tě nabažit.
Svůj rozum ztrácím ve víru,
co není v mých silách zarazit.

I love you

4. března 2017 v 10:02 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti!
Pro jednou jsem popustila uzdu citům. Věřím, že tady mám publikum, které tohle pochopí a nikdo tady není ten typ, co by mi začal nadávat. Co by takový člověk dělal na mojem blogu? Na blogu jako tenhle, hm???

hands

You know, you are my girlfriend. And I am yours... Girlfriend.
Sometimes, when we walk down the street, holding hands, we meet that type of people, who don't like it. The fact, that we love each other more, than just friends would. We both see their faces. Their disagreement, their contempt.
You squeeze my hand a little bit, because you know, what I really want to do. I don't want to just pass them.
I want to turn around and shout:
"Hey! You.. Yes, you with your stupid grin on your face... You know what? This is girl, I love. And that is none of your buisness, so wash of that dumb expression. You know what? Your partner is right next to you or at home, patiently waiting and loving you. And I don't care! I don't make any faces. I just go my own way, I pass by... And that's it. And you should do the same. Because someone elses orentation is nothing you should think about, unless you like that person. Do you like me? Or my girlfriend? I don't think so. You just saw us! And don't even try to make some stupid excuses involving god! If god is watching this, I bet he asked Marry to make him a popcorn! No, no, shut your damn mouth. I don't care, what you want to say, you signed your impression with that face you just made and you finished yourself just with it. Because it was nothing than proof of your low, freaking low inteligence. Have a nice day and please, go, buy a brain. Functional one."
Oh yes. I could shout these nonsences all day. I have my head full of things I would like to say.
But... I just squeeze your hand back and quietly smile at you, because we both know, it would do nothing. He will just get mad and feel insulted. And we don't need this. We don't need anything more, that his grin. We don't even need that. I remember... You said it earlier. Why bother? Our love is none of his buisness. And his dumb face is none of our buisness.
Why let him to destroy our day? We don't need it. I don't need it. Because I have you.
I love you.

Jessica

2. března 2017 v 16:10 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti!
Takhle to dopadá, když Iharo zoufale vypisuje všechno, co ji napadne.
Nebojte se být krutí a krutě upřímní! Každá vaše odezva je pro mne odměnou!

swing


Náš pes štěkal

28. února 2017 v 21:54 | Kalamity Iharo |  origosh
Tak jako... Ehm, ehm, ehm...
JABÁN, VY ŽALÁTI!
K: co tak řveš?
Ticho! ... No, moc mi to psaní poslední dobou nejde. Nechce se tomu. Znáte to, ne? Taková hrozná chuť něco napsat, ale vlastně ve vás nic není, vaše fantazie nic neplodí, prostě takový sek... No jo no, už to tak bude...
K: Jo, jo, Iharo už se zase vymlouvá!
Nevymlouvám! A snažím se, opravdu... Ale prostě... Mi to nejde. Mrzí mě to. Ale já se nevzdám! A slibuji, že články budou přibývat! Nějak...

pes


The Closed Doors

27. února 2017 v 22:28 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti!
Nebudu se vymlouvat a ani omlouvat... Stejně není, co říct...
Jen... Ačkoli nás minulost nedefinuje a ti, na nichž jsme se prohřešili nám odpustí, ne vždy si odpustíme my sami...
A pak není možné, aby nás minulost čas od času nedohnala.

door

"So, can you please explain to us your behaviour? What was that?"
"I just... Didn't want to watch that movie."
"Really? You just didn't want to watch that movie... That is a real valid reason to run away from class."
"Well... You took my phone and my pens and papers..."
"Yes. Becuase you were sitting in a class, supposed to watch that movie!"
"But I didn't want to! I couldn't! And... I wasn't bothering anyone while driving or being on a phone."
"You weren't having an art class or some searching on phone class... You were having a class about bullying and you were supposed to watch that movie about how horrible bullying is. Here, on a High school is not a game. In every class you have to pay attention. And not just decide, whether you want to or not!"
"But... I just couldn't..."
"Why? Explain to me, why you are so special, that you can't watch a movie about bullying? Hm?"
"It makes me uncomfortable..."
"That is nothing new. Noone in class should be okay with it."
"Yes but... I felt sick... Wathing that movie made me wanna puke..."
"Why was that..?"
"It's past... I was... I want to forget it, that feeling... But this movie brouth it back... I closed the doors. But this movie, and the debate you had before that... It brought it back."
"Oh my... You were bullied? I am sorry... I didn't know, but you have to stand for yourself... It's good now. It's gone."
"No, no... You don't... You don't understand."
"What? Are you still..?"
"No! No... I was never bullied... I was bully... It's gone now. I closed the doors... But sometimes, when I look into the mirror... I still see a monster."

Kam dál