Prosinec 2011

Poslední minuta štěstí

24. prosince 2011 v 15:20 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Další povídka pd stromeček. Nentokrát věnovaná Syuuovi. Je krátká a smutná, ale přesto věřím, že se zalíbí. Tedy doufám. Krásné vánoční svátky a mnoho dárků které vykouzlí úsměv na tvé tváři.

Melodie andělských křídel

24. prosince 2011 v 15:18 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Veselé Vánoce s mega upe obřím V. Snad se bude líbit, tahle povídka je dárečkem pro Merry. Šťastné a veselé a bohatého ježuráka :DDDD

Vlkodlačí princezna

24. prosince 2011 v 15:15 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Povídka pod stromeček pro Troubu a Neko, snad se bude líbit.... Veselé vánoce :))
Bohatého ježíška vám přeji....

Brouci nemusí být jen havěť Aneb i pes může mít rád blechu...

24. prosince 2011 v 0:49 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Tak jo, Shizu-san, snad se bude líbit, je to moje jediné vánoční shounen-ai, ale je hrozně krátké, já to fakt nestíhala, vím, to mě neomlouvá... Snad se bude líbit. Není to nic extra. (je to hrůza)
veselý, veselejší, nejveselejší vánoce :DDD

V kapkách deště

24. prosince 2011 v 0:48 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Lexi, veselé vánoce. Tahle opvídka je určená tobě, snad se bude líbit. Nevím jak jsem se ti trefila do vkusu, ale modlím se...
jinak bohatéh ježíška, málo nabranch kil a podobně :DDD

Dny běží zatímco minuty se vlečou

22. prosince 2011 v 21:40 | Iharo Senshi Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Jsem zpět, ještě nevím na jak dlouho, ale jsem. Jak jste se měli. Hned na začátku vám písnu rozhovor z dnešního rána na zastávce.

K:Zase slzy? Z čeho?
I: Uvěříš mi že z toho studenýho větru? *ironie v hlase*
K: Asi jo.
I: OK. Je to z toho studenýho větru.

Nevěřil mi.
K:Jasně že ne!! Jseš hrozně uzavřená a nechceš řešit problémy s ostatníma. Jak se mám asi cítit, když mě ignoruješ a necháš se hladit nějakým neviditelným něčím!!!
Ty žárlíš..
K:Ne! Ani trochu! Jasně že jo!! Snažím se, rozesmívám tě, pomáhám ti, píšu za tebe domácí úkoly, radím ti v písemkách, nahrazuju tě ve vyuce a ty? Dáš přednost před něčím co neznáš přede mnou! Před tím se kterým toho máš tolik společnýho! Asi bych neměl žárlit co? Ale já tomu nevěřím. Proč se objevil? A proč teď? Kdysi jsi na tom byla hůř!!!
Tak mlč! To jsi tu nebyl ani ty!
K: Asi chceš pravdu že? Nesnáším ten neviditelnej "objekt". Nesnáším ho!!!!!!!!!

Bezva. Urazil se a odešel do vzpomínek. Omlouvám se. Ale asi by stejně někteří z vás chtěli vědět důvod, kdybych napsala že mám zase náladu pod bodem mrazu. Já už fakt nemůžu. Nezvládám to.
Syuu vrať mi střep!!
Dneska ve škole byla celkem sranda. Jenže doma to na mě dolehne. Řekněte mi co jsem udělala? Ublížila jsem vám? Jsem až moc otravná? Vadím vám? Mám pocit že jsem něco provedla. Že jsem někomu ublížila.
*Skryje hlavu v dlaích a vzlyká.*
Proč nemůžu být jako Kazemaru. Psala jsem o něm slohovku. Později snad přepíšu celou. Dneska jen jednu větu. Jedinou vlastnost, kterou bych ráda měla
"Kazemaru slzy umí vysušit. Ale dává si pozor aby je nezpůsobil"
Proč nedokážu být jako on? Je dokonalý. A já... Jen šedá myš s pocitem viny.
Jestli jsem vám jakkoli ublížila, jakkoli vám zkazila náladu, sokoli vám vadí, řekněte mi to prosím. Musím to vědět. Bojím se, jestli "anděl" zase přijde a zkusí mě utěšit, co udělká Kazemaru. Žárlí na něj. Nenávidí ho celou svou existencí a pořád mi to dává najevo.
Asi je to on, ten kterému jsem ublížila.... Co mám dělat.
Zkreslená představa:
Stojím nad propastí. Ruku ke mě natahují z jedné strany Kazemaru, z druhé "anděl". Když se natáhnu ke Kazemu, stratím anděla. Když se natáhnu k andělu, stratím Kazeho.
Já už opravdu nevím. Co mám dělat???????? Měla bych si vybrat Kazemarua, ale co se stane s "andělem"? Jak zareaguje. Kdykoliv přijde, tlačí na Kazemarua, jako kdyby se ho chtěl zbavit...

Dny se vlečou zatímco minuty běží...

21. prosince 2011 v 21:08 | Kazemaru Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Hned ze začátku se omlouvám, jsem tu já, Kazemaru, Iharo není ze zvláštního důvodu dobře a skoro celej den jí tečou slzy, aniž by to cítila. Takže jsem ji vystřídal já, její dušička. Taky tu mám pro vás krásný rozhovor mě a Iharo.

I: Je hezké sledovat, jak se někdo, koho si chceš sblížit sbližuje s někým komu říkáš skvělá kámoška.
K: Tak uznej, ti dva se k sobě hodí
I: Já vím, ale není to fér, kdykoliv mám o někoho zájem je tu někdo jinej. Pastor-Tereza, Mlčoch- Milotová.
K: Poznámku o Neko vynechám. Hele, když to tak vezmeš, co ten emák na zastávce.
I:Jo, ten ujde, ale představ si že k dvacetiletýmu klukovi přijde holka, kterou nazná a řekne mu, že se jí líbí, hoodně divný.
K:To je taky fakt. ale vypadalo to že so s oběma pěkně povídáš a že si rozumíte.
I:A stejně mám pocit že jsem třetí kolo na bicyklu. Nemůžu se zbavit dojmu že jsem se mezi ně vetřela.
K: klídek, já tu pořád budu pro tebe.
I: jo *posmrkne a utře si slzy* a budeš mě utěšovat tím emákem ze zastávky.
K:Nebo tím gothicem co se s ním baví a má slaďoučkej hlas.
I: *zase si utře slzy-zbytečně-* nebo...
K: Tak už na to nemysli.
I: jj, hele Kazemaru cítíš to?
K: Myslíš ten nátlak na tvou mysl? Jo, je to divný, radši se stáhnu.
I:Čao
K: Čaoo...

Bylo to ráno, když šla na zastávku. Ten nátlak na zastávce ještě zesílil, fakt to bolelo. Na zastávce byla chvíli sama. Zase potřebovala utěšit, ale já musel zůstat kvůli nátlaku stáhnutý. Cítil jsem, že má pocit, jako kdyby ji někdo zezadu objímal. Paže neviděla, ale jasně je cítila. Bylo to divný, celou vyuku jsem tam seděl za ni, aby nebylo vidět že brečí. V pět večer jsme si zase povídali. seděla na okně a já byl uvnitř. Náhle jsme oba cítili, že jí někdo povzbudivě sevřel rameno. Já to nebyl. Po paži sjel až k dlani a pohladil ji po ni. Začínal jsem žárlit. Iharo to bylo jedno. Ale jistá zmatenost tam byla. Když jí po tváři začala stékat slza a neviditelná ruka ji pohladila už jsem to nevydržel. Vykřikl jsem "Tak už dost! To stačilo!"
Zmizelo to. Iharo se na chvíli nazlobila, ale hned ji to přešlo. Má slabé období. Je zima a ta ji zraňuje, hlavně tam uvnitř. Těším se na jaro. Rozkvete hned jak zahlédne první sněženky u plotu kde býval angrešt.
Dneska jsem snad poprvé viděl sníh, a taky jsem zjistil jak je studený. Brrrrr.
A pak taky jedna vtipná příhoda. Iharo šla s kámošek z autobusu domů. Přecházeli namrzlou cestu a tomu klukovi to pěkně klouzalo. Iharo ne.
Ten kluk prej: sakra, to je hnusný."
A Iharo: to víš, na tom musíš umět chodit." a u slova chodit jí to pěkně zaklouzalo. Naštěstí nežuchla.
Pak už mě to začíná v tý její třídě štvát, ví o mě tři lidi, z toho dva mě mají radši než ji. Není to fér, alespoň Loading Rain Hectar Bystrák je natolik normální že se se mnou nebaví. Ale ten Šigut a ta Muroňová, to je furt " kdy tu budeš?" A "proč tu není Kazemaru" "Pusť Kazeho" a podobně. Jsou fakt niňo.. Eh totiž mimo. Ááá, dneska jeli busem a ten emák co jsem do něj tak šíleně zažranej seděl naproti ní. Přemluvil jsem ji a sem tam se po něm koukla. Má nádherný oči. Většinou se díval z okna. Bože, byl tak kráááásnej. Jashineeeeeeeeeeeee, proč musí být jako hvězdy. Tak kouzelný a tak nedosažitelný pro někoho jako já... No, stejnak se těším až zas uvidím Neko a pokecáme s troubou..

Ještě vám mám vyřídit upřímnou omluvu od Iharo že tady není, ale snaží se zklidnit a řešit sama sebe -já tomu říkám užírání a výčitky-
Tak jo, mějte se, snad už zítra bude Iharo lépe, ještě vám vzkazuje, že pochopí když se urazíte, ale že jí na vás záleží a doufá že ji nezavrhnete :)

Čus, váš Kazemaru

Blázním...?

19. prosince 2011 v 15:28 | Iharo Senshi Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Už opravdu nevím co si mám myslet. Tyhle sny, co se mi teď zdají mě připravují o rozum. Nebo ho už dávno nemám a to vysvětluje proč se mi ty sny zadají takové jaké jsou.

Čtvrtek 15. 12. 2011
Držím se s někým za ruce. Nevím s kým, ale vím že mu můžu věřit a že když je na blízku, všechno je dokonalé a podobně. Spustí se liják. Náhle se rozběhnu přes ulici, ze zatáčky se vyřítí auto. Ten někdo do mě strčí a nahradí mé místo. Taktak ho zachytím a on unikne zpod kol. Ulehčeně mě obejme. Jenže v tu chvíli se to samé auto vyřítí z druhého směru. Sedí v něm bledá dívka s tlustými černými linkami, černými vlasy, je v bílém a řasenku má rozteklou po obličeji. Brečí. Vrazí do nás. -------- v tu chvíli se trhnutím probudím...

Pátek 16. 12. 2011
Utíkám, nevím kam, najednou pod nohama nemám půdu. Snažím se roztáhnout křídla, když zjistím, že je nemám. Padám, volným pádem. Pořád doufám že mě někdo chytne. Dopadnu.-------- další probuzení prudkým trhnutím...

Sobota 17. 12. 2011
Zase padám. Nad sebou vidím anděla podobného tomu co jsem kreslila. Natahuji ruku, on mi odmítá pomoct. Odvrací se od okraje a mizí v dáli. Náhle ucítím na zádech šimrání. Oočím se. Křídla. Mám křídla o kterých jsem tolik snila. Letím do nebe. Letím jsem svobodná!!!!-----další probuzení, tohle nebylo fér, zatraceně...

Neděle 18. 12. 2011
Stojím pod stromem. Fouká silný vítr a anděl mizí v dáli. Bolí mě to uvnitř. V hrudi. Začínají mi téct slzy. Nechci aby odešel.
"Neodcházej!" křičím pořád dokolo, do omrzení. Náhle se zhluboka nadechnu a z plných plic zakřičím: "AISHITERUUU!!!!!!!!!!!!!!!!......(Syuu)"
Anděl zaváhá, ale pak zmizí. Svezu se na zem a pláču, nemůžu se nadechnout. Bolí mě plíce. Něco mi brání v nádechu a výdechu. Zahlédnu kámen. Doplazím se k němu. Zvednu hlavu a prudce se spánkem bouchnu o kámen.----bolestivé probuzení. Jsem spocená, unavená a vůbec nechápu co se děje.....

K tomu poslednímu. Neska jsem nad ním musela hodně přemýšlet. Jméno Syuu je v závorce, protože si nejsem jistá jestli jsem ho řekla, ale čím víc přemýšlím, tím víc to směřuje k odpovědi ano. Je to divné. Ten sen se mi zdál, jako by třetí osobě. Nejdřív jsem to viděla, jako stojící za mnou. Ale když jsem upadla, tak se náhled přenesl nade mě. Fakt už to nechápu. Muselo mi hrábnout, protože úplněk byl už dávno..... Jedině, že by to byla zpožděná reakce. Až mě to děsí, protože Aishiteru znamená miluji tě.. Uwááá, vzpamatuj se! Vzpamatuj se *fackuje se a nevšímá si mámina tázvého pohledu* auuu, trošku jsem to s fackováním přehnala.. Prosím Syuu nezlob se na mě, já za svoje sny nemůžu. Jako posledně že Smile :DDD

diplom=Sbéčko

18. prosince 2011 v 21:39 | Iharo Senshi Kokoro |  Blogy.... Spřátelit, nebo jen omrknout...
Moc díky že se spřátelil, vím, je to hrůza a nic mě neomlouvá, ani antinadání. Ali tak, doufám že se líbí....

Fenomén... Got??? Ne, Havel

18. prosince 2011 v 16:39 | Iharo + Kazemaru |  TéTéčka
Ve věku 75 let zemřel v neděli prezident, spisovatel a dramatik Václav Havel.

Tak tahle věta se mnou otřásla úplně u základů. Asi tak pět minut jsem nebyla schopná slova, nádechu, ši výdechu. Jen jsem prázdně zírala na obrazovku.


Veselé vánoce

18. prosince 2011 v 16:07 | Iharo Senshi Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Tak jo, blíží se vánoce a vánoční nálada zazvonila i u nás, snad se vám vzhled líbí, nejsem v tomhle expert. Taky se těšíte? Já trochu jo. Dobře, přiznávám, trochu víc. Ne ok.
Lidi vánoce!!!!!!!! Už zase po roce!!!!!!!!!! Jáááj, to bude peckááááá!!!!!!!! A silvestr!!!!!!!!! Bum! A buuch!!!
Jojo, už mi hrabe. Klídek, to přejde. Jen menší upozornění, každé z mých SBček se sem laskavě podívejte 24. 12. 2011 asi okolo 16:00
Těším se, a chci fotku vašich obličejů až zjistíte co tu je..... ANe fotky nejsou povinné. Ale potěšily by...

Co vy? Pečete? Zdobíte? Nakupujete? Nebo už máte dárky zabalené jako já??

Povídejte, přehánějte, těším se na vaše výlevy :DDD

Tahle písnička je skvělá, moooc se mi líbí a zvedá mi náladu.

Další pokusy...

16. prosince 2011 v 20:20 | Iharo Senshi Kokoro |  Obrázky | Fotky | Whatever
Otravné že? Přísahám že v téhle zbírce není portrét ani jednoho z vás. Snad Syuu není moc zraněný z toho šoku.. :)

Moje pokusy

16. prosince 2011 v 19:35 | Iharo Senshi Kokoro |  Obrázky | Fotky | Whatever
Nechápu, jak někdo může říct že hezky kreslím, tady jsou důkazy, že se tito lidé pletou, Omlouvám se za kvalitu, snažila jsem se (naživo jsou stejně hnusné, možná víc..)

Uááá

15. prosince 2011 v 16:05 | Iharo Senshi Kokoro |  O*Z*N*Á*M*E*N*Í*Č*K*A
Uáááá, ááááááááá, áá.
Nestíhám, snažím se psát vánoční dárky, ale nestíhám, navíc se dneska asi neukážu, protože musím jít místo táty na šluskolonu.

Je to něco jako ples, ale tam se ukazují likdi z tanečních co se naučili. Já tam necuuuu, ale co se dá dělat :(((
Budu dělat jen pátý kolo u vozu, jako vždycky.....

Soutěžní básnička...

13. prosince 2011 v 18:33 | Petr Bezruč |  Chvilky poezie
Maryčka Magdónova
Petr Bezruč

Šel starý Magdón z Ostravy domů,
v bartovské haryndě večer se stavil,
s rozbitou hlavou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdónova.

Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.
Podle šla starého Magdóna vdova.
na Starých Hamrech pět plakalo syrot,
nejstarší Maryčka magdónova.

Kdo se jich ujme kdo jim dá jísti?
Budeš jim otcem, budeš jim matkou?
Myslíš, kdo doly má, másrdce taky,
tak jak ty, Maryčko Magdónova?

Do Venger les táhne markýze Géra.
Otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klína drva,
co povíš, Marčko Magdónova?

Maryčko, mrzne a není co jíst....
Maryčko, na horách plno je dřeva....
Buchmistr Hochfelder chytil tě v noci,
má mlčet, Maryčko Magdónova?

Cos to za ženichy vybrala sobě?
Bodák má k rameni, na čapce peří,
drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku,
půjdeš s ním, Maryčko Magdónova?

Cos to za nevěstu? Schýlená hlava,
fěrtoch máš na očích, doněj tečou
hořké a ohnivé krůpěje s lící...
Co je ti, Maryčko Magdónova?

Frydečtí grosbyři, dámy z Frydku
jízlivou budou se smáti ti řečí,
se synky díve se Hochfelder žid.
Jak je ti, Maryčko Magdónova?

V mrazivé chýši tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme, kdo jim dá jísti?
Nedbe gróf bídných. Co znělo ti v srdci
po cestě, Maryčko Magdónova?

Maryčko, po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a utíká k Frydku
šumivá, divoká Ostravice.
Slyšíš ji, Maryčko Magdónova?

Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.
Černé tvé vlasy se na skály chytly,
bílé rtvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdónova.

Na Starých Hamrech vzad na svatém poli
bez křížů, bez kvítí, krčí se hroby.
Tam leží bez víry samovrazi.
Tam leží Maryčka Magdónova.

(z kihy: Slezké písně)

Půl hodiny. Půl hodiny jsem lítala po pokoji a mlátila se do hlavy. Výsledek se dostavil.....bolí mě hlava. Ale umím to, Yatáááááá.