alespoň na konci dosáhnout štěstí

14. října 2012 v 17:21 | Iharo Senshi Kokoro |  origosh
Nic vám k ní zatím neřeknu, na to si počkejte na konci...


postavy:

Rio
16 let
Krátké hnědé vlasy
pronikavé karamelové oči
bledá pleť
drobná štíhlá postava
je uzavřený, snaží se se vším pomáhat. Nesnáší, když ho nutí odpočívat
má rakovinu o které ví jen jeho rodina
máma mu zemřela na stejnou nemooc, kterou má i on

Tenshio
18 let
delší tmavě hnědé lasy, zbarvující se do černa
tmavší šedomodré oči
jemně opálená pleť
vyšší svalnatá postava
je veselý, kmarádský a pracovitý
rád sportuje a je drzý
bydlí s dalšími pěti sourozenci v pěstounské rodině

"Nebyl to dobrý nápad." utrousil mladík, stojíc po boku své sestry na zastávce autobusu.
"Ale no tak Rio.. Zkus být optimističtější.." pousmála se vysoká blondýnka. Měli tady počkat na mladého brigádníka, který jim celý srpen bude pomáhat na farmě. Být optimistický však mladému Riovi nijak nešlo. Podle jeho černočerných představ z autobusu vystoupí nějaký vagabund s vyholenou hlavou, riflema pod zadkem a cigaretou v hubě. Jeho sestra to viděla zcela jinak. Přijede k nim nádherný zrzavovlasý klučina vv džínech a s kostkovanou košilí, bude mít veselý úsměv a ve vlasech mu bude vidět obilí. Leno všechno viděla optimisticky. Když však z právě dorazícího autobusu vyšla jediná osoba, ani drobný kluk, ani blonďatá dívčina nenaplnili své fantazie. Před nimi stál mladý kluk, s vlasy staženými v culíku, jeho vysokou postavu halilo bílé triko s nápisem ROCKSTAR a černé rifle. Přes záda měl přehozenou krosnu a právě si vyndával sluchátka z uší.
"Ne, nebyl to dobrý nápad... jdu pro psí granule.." odvětil Rio. Nebyl nadšený. Ani když mu otec oznámil ten skvělý nápad přibrat brigádníka, ani teď, když před ním stál vysoký mladík s vypracovaným tělem. Byl to přesně takový kluk, jakého by si jeho otec přál mít za syna. Zářivé tmavě modré oči těžko mohly přebí tu jemnou karamelovou barvu, jež zdědil Rio po své matce. Vysoká a jemně opálená postava byla stokrát lepčí než jeho vyhublé bledé torzo, které právě vláčelo dva pytle granulí pro psy. Naložil pytle na vlečku, která byla zapojená za traktorem. Doufal, že tenhle brigádník bude jen městský floutek. Naskočil na vlečku a sedl si kousek od pytlů. Po minutě se ozvalo žuchnutí. Rio se s nevrlým výrazem otočil na mladíka, který na vlečku shodil svou krosnu. Sám ladně naskočil za ní.
"Ahoj.. Zmizel jsi dřív, než jsem se stihl představit, já jsem Tenshi." pousmál se. Měl příjemný a hřejivý hlas.
"Rio.." odvětil drobnější.
"Moc mě těší Rio.." usmál se ještě víc.
"Mě ne.." šeptl mu Rio v odpověď. Leno nastartovala traktor a vydali se na farmu. Rio tušil, jak všichni budou reagovat. A odhadl to zprávně. Sotva oba seskočili z vlečky, seběhli se tam všichni, kdo byli poblíž. Jeho otci přímo zářili oči, když Tenshiovi potřásl rukou a babička měla ve tváři ten šíleně milý pohled, který skoro říkal 'Takový vnouček by se mi líbil'. Rioovi se dělalo na nic. Odnosil pytle a do večeře se zavřel v pokoji. Jeho tady všichni mají za polovičního invalidu. Nesnášel je, otce, sestru... Nesnášel sebe. Celý život se snažil. Chtěl být tím nejlepším synem. U večeře se točilo okolo Tenshia. Všichni o něm chtěli vědět všechno. Ria docela překvapilo, že má ještě pět mladších sourozenců a všichni jasou adoptovaní, ale žádný dojem to na něj neudělalo. U zbytku sešlosti tomu bylo jinak.

"Rio.. Co ty si myslíš o tom novém brigádníkovi?" ozval se George. Starý rodiný přítel, který bydlel v obytném autě za statkem a pracoval tady.
"Že je to městský nácek, který nepřinese mnoho užitku." odvětil Rio.
"Georgi, poč jsou z něj všichni tak paf?" optal se. Věděl, že s Georgem může mluvit o všem. Vzali ohlávky a vyrazili pro koně.
"Možná pro to, že se o své sourozence musí neustále starat, jeho zájmy.. Prostě je to někdo nový a má zajímavý příběh. Tobě se to nezdá?"
"Ne.." zněla nabručená odpověď.
"Vidím, že sis všiml otcova výrazu.. Vypadá to, že Juro v Tenshiovi vidí syna, kterého nikdy mít nebude..." koukl se George po Riovi.
"Ono to tak nevpadá, ono to tak je... Všichni... Ho se mnou srovnáváte. Říkáte si, jaké by to bylo, kdyby on byl místo mě.. Někdo silný, vysoký.. Zdravý.."
"Rio!" okřikl ho George, tohle nehodlal poslouchat. On si to přece nemyslel, nikdy ho nenapadlo, že by Rio měl být jiný. I když Juro takhle možná zauvažoval.
"Rio.. Takhle nesmíš mluvit. Nezapomínej, že ty jsi Jurův syn. Ty a nikdo jiný.. Víš co by řekla Leno kdyby tě slyšela? Nebo tvá máma?"
"Ale máma tady není Georgi.. Neuslyší to.." těžce Rio zahnal slzy. Otevřel ohradu a natáhl ohlávky dvěma ze čtyř koní, kteří už netrpělivě pohazovali hlavami. Dál už radši nikdo nepromluvil. George byl rozladěný z toho, jak Rio mluvil. Máma byla pro Ria všechno. Vždycky ho postrčila vpřed a věděla, co její syn potřebuje. Věděla kdy ho nechat být a kdy ho povzbudit. To Juro neuměl. Jako otec byl skvělý vzor a skvěle děti vychoval, ale Rio se od něj nikdy nedočkal povzbuzení, nebo jen nepatrné pochvaly. Když Rio dorazil do domu, vyrazila proti němu jeho devatenáctiletá sestra. Za ní se vynořil Tenshio.
"Jdeš s námi do klubu?" zeptala se nadšeně Leno. Rio věděl, že se ho ptá jen ze zvyku.
"Ne, díky..." odvětil.
"Proč ne? Přemluvila jsem Tenshia aby šel taky.." uculila se Leno. Rio se zamračil.
"Tady se za zábavou chodí až po tom, co každý udělá nějakou práci.." zavrčel a po schodech vyrazil do svého pokoje. Slyšel sestřin smích a to, jak Tenshia utěšuje, aby si Ria nevšímal. Pak třískl dveřma pokoje. Sedl si na postel. Náhlé ticho mu připomělo ty chvíle, kdy v nemocnici čekal na lékaře s výsledky nějakého vyšetření. Všechno to bylo sotva pár týdnů. Ze vzpomínek ho vyrušilo zaťukání na dveře a jejich pootevření.
"Rio?" šeptl ženský hlas.
"Pojď dál babi.." odvětil odevzdaně. Dveřmi proklouzla starší schrbená postava. Jeho babička měla moudré šedomodré oči a dlouhé bílé vlasy. Věžně přes sebe nosila přehozený pletený šál.
"Donesla jsem ti čaj Rio.. Jablko se sořicí.. Je dobrý na spaní.." ani nerozsvěcela. Po tmě došla k posteli na níž Rio seděl. Hrnek položila na noční stolek. Dosedla na postel a prohlédla si několik medailí, jež se ve tmě matně leskly. Byla to ocenění z tanečních soutěží.
"Mohl bys nám někdy zase zatančit Rio.." pousmála se.
"Ne děkuji babi, s tancem jsem zkoncoval.." řekl klidně Rio. Tanec mu chyběl, ale on teď chtěl hlavně pomáhat a farmě. Stejně jediný, kdo chodil na jeho vystoupení byla jeho máma.
"Ten Tenshio je sympatický mladík.. A ještě nemá dívku." prohodila stařenka.
"Babi! To zní, jako kdybys mě s ním chtěla dát dohromady.." naježil se Rio.
"Můj maličký vnouček do mě vidí jako do otevřené knížky.." zasmála se stařenka. Rio si povzdechl.
"Já i tvoje maminka bychom ti přály nkoho, kdo by tě měl rád a ochránil tě v každé chvíli.." šeptla do následujícího ticha babička. Vložila do Riovy dlaně starý řetízek.
"Tvůj táta by ten řetízek rád nosil, ale Jenneta chtěla, aby ho měl její milovaný syn... Bojuj Rio.." řekla a vydala se ke dveřím.
"Babi.." hlesl Rio.
"Ano maličký?"
"Děkuji.."
"Vypij čaj a hezky se vyspi broučku.." odvětila mile stařenka a odešla.

Den za dnem ubíhaly jako stádo divokých mustangů a nikdo je nedokázal zpomalit. Rio pracoval pořád stejně usilovně a odpočíval jen když byl čas jíst. Bohužel z Tenshia se taky vyklubal pracant. Každý večer po práci zmizel s Lenou na zábavu a celé dny po sobě s mírnými úsměvy koukali. Rio uvažoval, že opustí svůj pokoj a bude spát u George. Máma mu scházela víc a víc. A nikdo ho nepovzbudil. Babička odjela s Fianem, Riovým strýcem, na trhy. Měli se vráti až za několik dní nebo týdnů.
"Rio, vezmi koně a vyjedeme na dřevo!" křikla Leno. Rio uposlechl. Tušil, že Tenshio pojede s nimi.
"Tenshio! Pojď se mnou!" křikl po mladíkovi, který se právě opíral o vidle. Ten jako na povel vyrazil za ním.

"Rio.. Nechceš s tím pomoct?" ozval se Tenshio. Rio jen cosi zavrčel a šel dál. Klacky, které si naložil nebyly nejlehčí, ale nechtěl dát najevo slabost.
"Tenshio.. Pojď sem!" křikla Leno. Tenshio okamžitě zamířil za ní.
"Děje se něco?" zeptal se s úsměvem.
"Tenshio.. Jde o Ria.. Nevnucuj se mu tak. Nesnáší to."
"Ale já.. nabírá si toho tolik, mám starost jestli to zvládá.." zamrkal Tenshio a zatvářil se jako štěně.
"Já vím, ale on není jako my dva.. Je drobnější, ale snaží se, protože.. Hrozně rád by slyšel od otce uznání.. Jedinou pochvalou, nebo i náznak ocenění. Není to pro něj lehké a může být rád za každou minutu co je tady." posmutněla Leno.
"Jak to? Vždyť je úplně nomální.." nechápal Tenshio. Leno jen zavrtěla hlavou.
"Rio je nemocný. Koncem června naše máma zemřela na rakovinu a zjistilo se, že Rio ji má taky. Nemáme peníze na operaci, která je i tak dost nebezpečná.. Nikdo neví, kdy se Rio nezhroutí.."
"A jediné o co on ještě stojí je slyšet uznání od táty, že?" polkl Tenshio. Leno kývla. Oba se dali do práce. Tenshio byl zamyšlený. Rio mu tak nějak přirostl k srdci i když se celou dobu tvářil odmítavě. Brzy měli naplněnou vlečku a mohli vyrazit. Tenshio Ria po očku sledoval. Mladší jel na trošku divoké kobylce Vichřici, neměl problém ji zvládnout.
"Rio.. Co ty vlastně studuješ za školu?" zeptal se. Dočkal se nepříjemného pohledu.
"Půjdu na Ekonomku.." řekl tiše a znechuceně.
"Baví tě to?" vyzvídal dál Tenshio.
"Ne.. Radši bych šel na taneční.." skloil Rio hlavu. Tenshio zamrkal. Jeho rodiče ho vždy vedli k tomu, že má jít za tím, co ho zajímá a co ho baví.
"Tak proč teda-.." začal.
"Co je tobě do toho??" okřikl ho Rio. Pobídl vichřici do cvalu a vzal to přes jedno pole, které nebylo ohraničené plotem. Tenshio okamžitě vyrazil za ním. Na dvůr dorazili společně. Rio sesedl a odsedlal Vichřici. Tenshio s odstrojováním své kobylky Komety nijak nespěchal. Doma nikdo nebyl, protože George a Juro vyrazili do polí a Stenley odjel s obilím do čističky. Když Tenshio dorazil do domu, rozhodl se pro studenou sprchu. V koupelně však bylo obsazeno. Slyšel proud sprchy. Bylo mu jasné, že je to Rio. Tiše otevřel a vešel. Dveře za ním neslyšně zaklaply. Stáhl ze sebe oblečení a vešel do sprchy za Riem. Zezadu ho objal. Rio ztuhl. Nevěděl co má dělat. To už ho však Tenshio otočil čelem k sobě a zády natiskl na kachličky. Políbil jej. Rio zavřel oči. Vybavila se mu slova jeho babičky, vzpomněl si, že něco podobného už mu řekla i jeho máma "Přály bychom ti někoho, kdo by tě měl rád a ochránil tě v každé chvíli."
Riovi se Tenshio nejevil jako někdo, kdo by ho využil. Jemně mu polibek prohloubil. Tenshiovy dlaně sklozly k jeho bokům. Hladil tu jemnou kůži. Rio jej jemně hladil po zádech. Zaklonil hlavu, když se Tenshiovy rty dostaly na jeho krk. Projížděly jím zvláštní pocity.
"Ten-Tenshio.." hlesl.
"Hm? Copak Rio?" podíval se mu oslovený do očí.
"Sestra.. Jistě už dorazila.."
"A to vadí?" políbil jej jemně na krk.
"Bude nás hledat.." Rio se nechtěl Tenshiovy náruče vzdát, ale nebezpečí v podobě jeho sestry tady bylo.
"Máš pravdu... Promiň.." kývl Tenshio a věnoval ještě jeden polibek Riovým rtům. Oba vyšli ze sprchy a sběpšně se oblékli. Rio okamžitě zamířil do stájí a Tenshio se dal do přehazování pšenice. Ani jeden z hlavy nevyhnal myšlenky na to, co se stalo v koupelně. S prací přestali až večer. Jediný, kdo se zatím vrátil byl Stenley. Leno spěšně ukuchtila večeři.
"Tenshio.. Půjdeš se mnou zase do klubu?" ozvala se nadšeně Leno.
"Dneska ne.. Promiň." pousmál se dlouhovlásek. Všechny jeho odpověď překvapila. Rio se neubránil nepatrnému pousmání. Leno jen pokrčila rameny. Stenley sesbíral nádobí.
"Rio, vezmi Tenshia a zavřete dneska Vichřici, Kometu a Eržiku.." rozkázal svým nakřáplým hlasem. Rio i Tenshio se poslušně zvedli a vyrazili pro koně. Chytit Eržiku, mladého mustanga plavé barvy nebylo lehké. Ale nakonec všechny tři kobylky skončily v boxech.
"Co se venku trošku zdržet?" navrhl Tenshio. Rioo se pousmál a kývl. Sedli si pod dub, který byl ve výběhu dál od stáje.
"Co bude, až odjedeš?" zeptal se najednou Rio. Musel se na to zeptat.
"Nevím.. Co budeš chtít. Bydlím ve městě půl hodinky autobusem odtud." řekl tiše Tenshio. Koukl se po Riovi. Nikdo by na něm nepoznal, že je nemocný, bojoval, aby žil.. Ale co když tohle přepínání bude znamenat, že jeho poslední den přijde dřív? Tenshio ho nechtěl ztratit. Nedokázal si představit žít bez něj. Přitáhl si Ria do polibku. Jemně ho položil do trávy a rukou zajel pod jeho košili. Rio se nebránil.

Tenshio pootevřel oči. Zamžoural do ranních paprský právě vycházejícího slunce. Pousmál se, když mu pohled spadl na spícího Ria, který se k němu ze spaní tiskl.
"Rio... vstávej Rio.." jemně s ním zatřásl. Rio zamrkal. Když se rozkoukal, usmál se.
"Asi bychom se měli zvedat, že?" šeptl. Tenshio kývl. Natáhli na sebe oblečení a vydali se obstarat veškeré zvířectvo. Až večer se zastavili. Při pohledu na kalendář však Tenshia zamrazilo. Zítra bude muset odjet domů. Při večeři byli oba zamlklí.
"Rio.. dnes ti přišel dopis, málem jsem na něj zapomněl.." podal mu otevřenou obálku George.
"Ty jsi ho četl??" zamračil se Rio, netušil, co za dopis to má být, ale přesto, George nemá právo mu do toho lézt.
"No, všiml jsem si, že je to z té taneční školy, tak jsem se chtěl kouknout... Přijali tě.." zazubil se George. Atmosféra najednou zhoustla. Stanley a Leno se koukli nepatrně po Riově otci. Ten po chvíli odložil vidličku.
"Na tu ekonomku tě přijali, ne?" optal se.
"Jo.. Na odvolání.." potvrdil mu Rio. Tenshio polkl, už dávno si všiml těch medailí v Riově pokoji, tanec ho musel šíleně bavit.
"Asi.. Bys měl jít na tu taneční školu, když tě tanec baví..." zamumlal Juro a opět se dal do jídla. Rio zamrkal. Opravdu se nepřeslechl?
"Navíc.. Co jsem tě viděl, tak tančíš skvěle.." koukl se po něm otec.
"Tati.." dostal ze sebe Rio. Vyskočil a otce objal. Ten se zasmál.
"Neudus mě..." poplácal syna po zádech.
Když ten večer Rio usínal v Tenshiově náručí, byl šťastný. Nikdo netušil, že se právě kolečka osudu zaklesla hluboko. A nikdo si nevšiml, že když ručka hodin došla na dvanáctou, tělo mladého chlapce začalo chladnout. Jeho hruď už se nezvedala. Rakovina si vybrala své ve chvíli, kdy to nikdo neočekával. Ostatně... Takhle to dělá často. Počká si, až jsou lidi šťastní a pak se připomene.

Tahle povídka je sepsána k dvouletému výročí. Před dvěma lety zemřela má babička... Na rakovinu.... Tak Snad se vám povídka líbila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 deathares deathares | E-mail | Web | 14. října 2012 v 17:42 | Reagovat

krásná :)

2 Arashi Kyuketsuki Neko Arashi Kyuketsuki Neko | E-mail | Web | 14. října 2012 v 17:44 | Reagovat

Moc se ti to povedlo Iharo. Ale přece jen je to smutné... povídka i dnešní den... Jsi opravdu silná... Tento příběh je opravdu dobrým způsobem, jak vyjádřit své emoce...

3 Ame Ame | Web | 14. října 2012 v 19:26 | Reagovat

Nevím, co říct. Prostě nádherně dojemné, všechny ty emoce a pocity...Opravdu překrásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama