Prosinec 2012

Nejdřív 'ne', ale nakonec stejně 'ano'

24. prosince 2012 v 18:24 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Tak jo, tohohle páru jsem se bála, ale nakonec mě to děsně bavilo. Snad se u toho docela nasmějete. Dáreček je to pro Ame. Doufám, že se bude moc a moc líbit. Já takovouhle povídku dostat k vánocům tak nevím co. Nemohu tady přechvalovat svý dílko, že, Ale trocha sebestřednosti neuškodí, ne? Tak ne, no. Nvadí. užijte si tuto povídku!

Nudná hra je dobrá záminka

24. prosince 2012 v 18:20 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Děsné tooto. Jsem to spisovala asi týden a nevím, nevím, kdyby mě tolik netlačil čas, tak možná by to bylo lepší. Omlouvám se Chrono-chan. Tato šílenost je pro tebe k vánocům. Dovoluji si bláhově doufat, že se ti to bude líbit.

Příliš mnoho zamilovaných na jednu nevinnou osobu

24. prosince 2012 v 18:16 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Píšťalka nepomáhá. Nic! Ty uječené trdla se prostě neuklidní. Náhle se přímo přede mnou sešikovaly do řady. Ach jistě, těžká kovová vrata zavrzala a idolové dívek denní třídy vyšli na viditelné prostranství. Z úst se mi vydral povzdech. Je to zvláštní. Co ty dívky vidí na těch bílých uniformách.
"Yuki.. Jak se máš?" ozvalo se za mnou. Mísily se ve mě snad všechny pocity světa, když jsem se otáčela na hnědovlasého upíra, který si vždy všiml jen mě.
"Kaname-sama.. Já.. Dobře." vykouzlila jsem úsměv na tváři. Vždycky jsem v jeho přítomnosti byla strašně nervózní. Ani nevím proč.
"To jsem rád." usmál se a vydal se za ostatními. Ostatní dívky mne probodávaly nenávistnými pohledy. Pak jsem ale zachytila ještě jeden. Zero? Tvářil se tak nějak.. Zhrzeně? Odmítnutě? Co jsem provedla? Další povzdech. Na to, že "kluci jsou z marsu a holky z venuše" něco bude. Ani v Kanamem, ano v Zerovi se naprosto nevyznám. A opět povzdech. Co mám dělat? Žáci noční třídy zmizeli a dívky se rozešly. Také jsem se vydala svou cestou. Mám docela dost času.

"Buf..! Krásná noc, že?" ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem a otočila se na blondýna v bílé školní uniformě.
"A-Aidou-sama.." koukla jsem na něj.
"Správně. Ty si mě pamatuješ.." přiblížil se ke mě. Couvla jsem.
"Máš mít přeci hodinu." polkla jsem. Jen se ušklíbl. Co ten výraz má znamenat.
"Radši bych se s tebou koukal na hvězdy." zavrněl. Co?
"A-Ale.." hledala jsem nějakou vhodonu výmluvu. V hlavě jsem však měla vymeteno.
"Copak Yuki..?" pohladil mě po tváři. Polkla jsem. To jak byl blízko mi vůbec nebylo příjemné. Pomoc! Pomozte mi odtud někdo.
"Hanabuso!" ozvalo se za blondýnkem a zpoza tmy vystoupil Kaname. Pocítila jsem úlevu.
"Ah, Kaname. Zrovna si tady s Yuki povídáme, že Yuki?" začvitořil Aidou. Nevypadal, že by odešel.
"A.. ee.." nic smysluplného ze mě nevyšlo. Kaname se zamračil a vzal mě za ruku.
"Jdeme Yuki. A ty Hanabuso se vrať do třídy." rozkázal. Pak se mnou vyrazil pryč. Přímo mě táhl od Aidoua. Tak nevím, z kterého z nich jsem měla větší strach. Kaname byl určiě naštvaný. Zachvěla jsem se. Došli jsme na nádvoří.
"Je ti zima..?" optal se Kaname a zněl mileji. Sundal si sako.
"Co? Eh, n-ne." řekla jsem, přesto mi své sako přehodil přes ramena. Pousmála jsem se. Kaame mi úsměv oplatil, ale byl takový, zvláštní. Něco jsem zahlédla. Spíš někoho. Zero? Zase měl ten smutný a ublížený pohled. Co to s ním je? Zero. Zavrtěla jsem hlavou.
"Děje se něco Yuki..?" optal se Kaname a otočil se stejným směrem, ale Zera už nezahlédl.
"Ne, něco se mi zdálo." sklonila jsem hlavu. Jen se mi to zdálo. Co Zera trápí? Musím se ho zeptat! Kaname mi položil ruku okolo ramen. Unaveně jsem se usmála a opřela se o něj. Cítila jsem se s ním v bezpečí, ale něco mi chybělo. Nevím o to může být, ale něco tu chybělo.

"Tak a s tím pro dnešek končíme, hezký zbytek dne přeji." dokončil učitel výklad. Byla jsem ospalá. Celou noc sem strávila s Kanamem, nemluvili jsme, jen stáli a koukali se na nebe. Přesto mi krásný pocit halil stín obav o Zera. Nepřišel na vyuku. Co ho trápí? Vyrazila jsem se jej hledat. Úkoly počkají! Všechno počká, ale Zero nepočká. Na pokoji nebyl. Po chodbách se netoulal a ani ve stáji jsem ho nenašla. Zero! Napadla mě koupelna. Těsně před ní jsem se zastavila. Sprcha šla slyšet. Co když tam bude úpplně nahý? To by byl trapas, kdybych mu tam vletěla. Přesto jsem vzala za kliku a vstoupila. Seděl jen v kalhotech ve sprchovém koutě a držel se za tetování na krku, měl přes něj krvavé šrámy.
"Zero!" vyjekla jsem. Unaveně ke mě vzhlédl. Klekla jsem si k němu a pohladila ho po tváři. Uhnul.
"Zero.. Co se děje?" optala jsem se. Byl tak bledý. Bledší než obvykle.
"To jsi o ještě nepoznala?" odpověděl otázkou. Co? O čem mluví? Zavrtěla jsem zmateně hlavou.
"Mám tě rád Yuki. Strašně moc, ale.. Ty se necháš oblbovat Kuranem. Asi. Asi je lepší než já." přivřel oči. Zero! Co to plácáš.
"To, to je kec! Strašný kec Zero! Jak tě to mohlo napadnout?" optala jsem se. Zase. Ten smutný pohled. Zabodával se do mě hloub a hloub. Zero.
"Nevím, možná proto, že se něj tak usmíváš?" pozvedl ironicky obočí.
"Ty žárlíš." založila jsem si ruce na hrudi.
"Ne! To rozhodně ne!" začal se ihned bránit, čímž jen utvrdil moje doměnky.
"Ale jo! A neodmouvej!" rozhodně jsem mu položila prst na pusu. Usmál se. Odtáhl prst a místo toho mě drze, ale rároveň jemně políbil. Sedla jsem si do sprchy a přitulila se k němu. Ani nevím jak moc, ale víš, že jsme tam seděli hodně dlouho. Ať si Aidou a Kaname táhnou. Hehe, to bych si normálně nepomyslela.
"Já tě nikomu nedám Yuki." zašeptal Zero.
"A já už se tě nepustím!" prohlásila jsem a objala ho pevně okolo pasu.

Naše rodiny nás zabijí

24. prosince 2012 v 18:12 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Lucy-Uchiha má u mě taky povídku, protože její blog a ona sama si to zaslouží. Ačkoli už na svém blogu nepracuje. Stejně doufám, že zůstaneme kamarádky. Tady je povídka pro tebe. Z prvu, když jsi vypsala tvé oblíbené páry jsem si řekla "A jsem v prdeli.." ale nakonec vzešlo tohle a já osobně nevím, co si o tom mám myslet. Ale umělec má věřit svým dílům a má věřit v ně. Tak snad. Užijte si povídku..

Můj malý nevinný

24. prosince 2012 v 18:08 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Tak tady máme povídku pro Trio. Moc jste nám nepomohli, ale nevadí. Ren+smyšlená postava. Pamatujeme si, jak jste se zmiňovali o krásných Shounenech, kterých tady ubylo. Tak tohle by měl být jeden takový. Doufám, že se zalíbí. A doufám, že tentokrát napíšete něco jiného, než nějakou hádanku, kteou budeme luštit celou věčnost. Ale přece vám nebudeme nařizovat, jak máte komentovat, ne?

Odhoď už tu směšnou masku!

24. prosince 2012 v 18:04 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Tak a tady je vánoční povídka pro nši milovanou Arashi Kyuketsuki Neko. Snad se ti zalíbí. Snaha byla o něco víc, než jen bezduché yaoi, ale opět nejsem si jistá, jestli se povedlo. Tak uvidíme.

Čas nevrátíš zpátky!

24. prosince 2012 v 18:00 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Povídka na vánoce pro Hagumi-chan. Je to moje první povídka na tenhle pár. Počítala jsem s tím, že ti napíšu SasuNaru, ale to by ses mi poblinkala, protože to, co z toho vylezlo bylo strašný. Taková noční můra všech co ten pár milují. Tak nevím, jestli tohle taky nebude noční můra. Napadlo mě to při hádejte čem? Při věšení prádla. Zvláštní. Většina povídek na k-pop mě napadne právě při této činnosti. Aw, už prozrazuji, že jde o k-pop. Tak já zavřu hubu a vy si užijte povídku.
pairing: JongKey - yaoi

Řekni to první

24. prosince 2012 v 8:56 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Tak jestli se nepletu, ne nepletu se. Tato povídka je vánočním Dárkem pro Deatharese. Tak nějak tomuto páru neholduji, ale nakonec se to psalo samo. Nečetla jsem to po sobě a snad se tedy bude líbit. Přeji krásné vánoce Death-chan.

Obrazy ode všad

23. prosince 2012 v 12:18 | Iharo Senshi Kokoro |  TéTéčka
*zavře oči* co vidí? Tmu, nebo po našimu velké hovno.. *otevře mysl* ach an, lepší.. Vidět mohu mnoho, přimé dokonalé fantazii. Často se tímhle způsobem toulám v minulosti. Krásné okamžiky se mi znovu promítají jako příběh v nějaké knížce.
Fantazírovat o budoucnosti, nebo jen tak nechat myšlenky plynout.
Tiše přemýšlet "co by, kdyby?"...
Co vidíte vy?
A tečou vám občas z pod víček slzy?
Ani nevím, proč to píšu... Řekněme, že chvilkový hec.
Nečtěte toooo... Je to jen odpad hozený na blog místo odpadkového koše. Občas je třeba pročistit odpadkové kanálky mozku.

Máj

22. prosince 2012 v 22:43 | Iharo Senshi Kokoro |  kontroverzní
Tak jo, chtěla jsem se pro dnešek na vás vysrat a šla jsem si pustit pohádku. Ano, šlo o pohádku Máj. Oprava: "pohádku" .. Ale je to hezký a závěrečná píseň je inspirativní. Moc často s českými jmény nepíšu, ale pro tyto mám důvod. Je to krátké, napsané z chvilkového hecu. Mezi děj jsou vkládány verše Karla Hynka Máchy z jeho básně Máj.

Maďarsko x Morava

21. prosince 2012 v 21:45 | Iharo Senshi Kokoro |  fanfictions
Tak tohle mě napadne uprostřed noci. Jen tak koukám na video s obrázky z hetalie, dám ho na konci článku. A upozorňuji na obrázek v čase 0:15
Je krásný. Jak už víte, na hetalii píši hru s Eressiel, mou kámoškou. Tam jsme si vytvořili své vlastní postavy.
Já: Morava-Anna a Slovensko-Palo
Ere: Česko-Jana/Anežka a Slezko - Jakub
Morava je v páru vždycky buď s Rakouskem, nebo Pruskem (mé zlatíčka) Slovensko už byl i s Japonskem. Ere u Česka pravidelně střídá německo a Anglii a Slezko je buď platonicky zabouchnutý do Moravy, nebo to táhl s.. Myslím že.. Jo! S Francií.. chudinka.
Text Kurzívou je inspirován naší hrou a je to vzpomínka na první setkání Moravy a Pruska, kdy Morava v přestrojení za vojáka Hitlerovy armády vnikne do tábora a odnese si zpátky svou sestru, kterou zajali... A dost keců. Užijte si slátaninu.

Sny o zažloutlých stránkách

21. prosince 2012 v 20:29 | Kazemaru Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Dnes se tady s dovolením vykecám se svými návrhy, ale přečtěte si to prosím, snažím se nebýt nudný.

Pozor! -na co? -Na blog.cz!

20. prosince 2012 v 20:57 | Iharo Senshi Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Ano dámy a pánové. Pozor na něj na šmejda jednoho.. Zase dělá šaškárny. Jde mi přednastavit vydání jen některých článků, což mne nesmírně štve! Ale nevadí. Prostě budu dvacátého řetího šaškovat na kompu jako baka! Okolo sedmé doporučuji SB aby se sem koukli. Asi víte proč. Ano! Iharo bude mít dárečky! Pokud estihnete ježíška ze země příběhů odhalit hned na štědrý den, nevadí, počká tady na vás a nikam neuteče!
Mimochodem, diskutovali jsme ve škole na téma konec světa. Při generálce na vystoupení -které se konalo dnes v pět hodin- jsme si v učebně hudebky našli krásné heslo:
Kdy bude konec světa?
Až lidé přestanou zpívat.
/Autor, jehož jméno Iharo zapomněla/

Tak mina-san zpívejte, zpívejte a nic nebude! Stejnak je to kec. Říkejte si co chcete. Já tomu nevěřím a i kdyby tak optimisti, otaku a yaoisti přežijí! Já splňuji hned dvě a půl podmínky, takže já jsem v pohodě. Tak lidi, milujte yaoi, anime, buďte optimisti, zpívejte si a konec světa nebude! Muhehehe! Asi jem jednu kámošku nakazila k-popem. Ne asi, určitě. To má jako odvetu za to 1D!
Veselé vánoce a žádný blafy o nových érách!
Vaše Iharo!

Forever your

16. prosince 2012 v 20:15 | Iharo Senshi Kokoro |  origosh
Povídku věnuji Hagumi. Ano, je to pokračování k povídce Forever your prisoner. Vím, že mě zastřelí, protože ten konec. No klasika. Ale chtěla pokračování, má ho mít. Opět se mi strašně líbí a budu doufat, že se bude líbit i vám. Není to +18. Jen +15 (pomineme fakt, že autorka nedosáhla ani jednoho z těchto veků) Pro tebe Hagumi! Ale užijte si to všichni.

forever your prisoner

16. prosince 2012 v 13:39 | Iharo Senshi Kokoro |  origosh
Ani nevím, jak mě to napadlo. Prostě poslouchám Elán a pak mě to napadne a.. Víc radši neřeknu. Prostě si to přečtěte a řekně sami, jestli to za něco stojí. Předem se omlouvám za chyby a upozorňuji, že jde o Yaoi.