Čas nevrátíš zpátky!

24. prosince 2012 v 18:00 | Iharo Senshi Kokoro |  Povídky pod stromeček
Povídka na vánoce pro Hagumi-chan. Je to moje první povídka na tenhle pár. Počítala jsem s tím, že ti napíšu SasuNaru, ale to by ses mi poblinkala, protože to, co z toho vylezlo bylo strašný. Taková noční můra všech co ten pár milují. Tak nevím, jestli tohle taky nebude noční můra. Napadlo mě to při hádejte čem? Při věšení prádla. Zvláštní. Většina povídek na k-pop mě napadne právě při této činnosti. Aw, už prozrazuji, že jde o k-pop. Tak já zavřu hubu a vy si užijte povídku.
pairing: JongKey - yaoi


"Kibume, opravdu to zvládneš?" optal se starostlivě Taemin. Usmál jsem se.
"Jistě, bylo to jen hloupé nachlazení. To mi přece ve zpěvu nezabrání, ne?" řekl jsem vesele. Už jsem se těšil. Po dvou týdnech, co jsem s drásavým kašlem proležel v posteli to byl můj první koncert! Tak jsem se těšil! Pořádně to s klukama rozjedeme!
"Opravdu to zvádneš?" ujistil se Minho.
"Určitě!"
-

Nezvládl to. Spíš, jeho hlasivky. Uprostřed koncertu se rozkašlal. Museli ho odvést o nemocnice a koncert zrušit.
'Už nebude moct zpívat..' doktorova věta se do všech zařízla jako ostrá dýka. Už nikdy.. Nevystoupí, nezazpívá svým fanynkám. Zklamal je. Všechny. Nezvládl to. Měl počkat ještě pár týdnů. Po tvářích mu stekly slzy. Všichni se k němu chovali pořád stejně. Pořád byl jeden z nich. Nebo nebyl? Už nemohl zpívat.
"Key-ssi? Mohl bys prosím pověst prádlo?" objevil se ve dveřích Onew. Kibum přikývl a vzal obrovký koš plný prádla, které zrovna vytáhli z pračky. Rád chodil věšet prádlo. Nikdo ho nerušil a tak se nemusel bát, že uvidí jeho slzy. Vzal si mp3 a vyšel na půdu, kde se rozprostíraly šňůry, čekajíc, až na ně kolíčky připevní oblečení sebe i svých přátel. Zapl si hudbu a chvíli si tiše pobrukoval. Má to zkusit? Když bude postupně trénovat.. Třeba se to zpraví. Nebo taky ne. Ale nikdy nevíte, když to nezkusíte. Key-ssi začal tiše prozpěvovat. Postupně jeho hlas zesiloval a dostával větší odvahu. Pak se ale chytl za krk a rozkašlal se. Bolelo to. Škrábalo a Kibummiemu se spustily z očí slzy. Proč? Proč se mu to muselo stát?? Sedl si na zem a nohy přitáhl k tělu. Obličej skryl v mokrém tričku. Jen matně si všiml, je to jedno z Jonghyunových oblíbených. Plakal. Chtěl se propadnout. Nikdy už nebude plnohodnotným členem skupiny. Nevrátí se jeho hlas. Kdyby tak mohl vrátit čas zpět. Přetočit kolečka osudu.
"Key-ssi! Key-ssi.. Co se stalo?" přiběhl k němu někdo. Podle hlasu poznal Jonghyuna. Objaly jej silné paže.
"Nejde to. Prostě.. To nejde. Nemůžu.. Už nemůžu.. Nikdy.." tiše škytal. Co má dělat? Přitiskl se ke staršímu a dál plakal.
"Pšš, Kibummie.. Pšš, neplač. To bude dobré.." hladil ho Jonghyun po zádech. Nenáviděl Key-ssiho slzy. Tak rád by ho tenkrát zastavil, ať se nepřepíná. Měl to tušit!
"Nebude! Už nikdy nebudu zpívat Jonghyune!" vykřikl Kibum. Opět se bolestiv rozkašlal. Jonghyun ho objal pevněji, aby mu dodal útěchy. Po chvíli kašel nahradily jen další tiché vzlyky. Jonghyun nepřestával v utěšování mladšího. Tak rád by měl zpátky jeho úsměv. Tu jiskru v očích jako kdysi. Tolik mu to chybělo.
"Kluci, všechno v pořádku?" doběhl k nim Onew. Jonghyun mu naznačil, aby radši zmizel, že Key-ssi nepotřebuje moc pozornosti. Onew zamrkal.
"Dobře, za.. Za chvilku je oběd." pousmál se a byl na ochodu.
"Já.. Já nemám hlad." ozval se Kibum.
"Ale..." chtěl namítnout Onew.
"Dám si později, ano?" pokusil se Key vykouzlit aspoň malý úsměl. Onew kývl a odběhl. Jonghyun opět veškerou svou pozornost přenesl na Kibummieho.
"Je to lepší Key-ssi?" optal se jemně. Kibum kývl a utřel si zaschlé slzy.
"Dobře, tak to tu dodělej a pak se schovej v pokoji, řeknu klukům, že jsi unavený." vstal pomalu Jonghyun. Kibum kývl.
"Děkuji." šeptl. Jonghyun se jen usmál a také se z místnosti vytratil. Kibum sklonil hlavu a opět se dal do věšení prádla. Jak dlouho asi SM Entertainment potrvá, než za něj najdou náhradu? Bude se muset odstěhovat? Jak dlouho ho tady kluci nechají, když už nemůže zpívat? Vyhodí ho? Asi by měl jít sám. Nechce přidělávat starosti. Prostě se vytratí a postupem času na něj zapomenou. Jako na pohaslou hvězdičku. Pověsil poslední tričko. Koš nechal tak a zaběhl do svého pokoje, aniž by si jej kluci všimli. Vytáhl zpod postele kufr a začal do něj skládat věci. Zítra ráno se rozloučí s manažerem a požádá ho, aby to ostatním vysvětlil. A pak zmizí. Stejně jako jeho schopnost zpívat. Nevrátí se. Stejně jako jeho zpěv. A ostatní na něj zapomenou. Jako na jeho hlas, který se nesl po pódiu při každém koncertu a stejně jako hlasy ostatních nutil fanoušky k úsměvu a jásotu. Bude mu to chybět. Ale smíří se s tím. Čas nejde vrátit. A stejně tak nede vrátit ani jeho zpěv. Dobalil posledních pár věcí. Sedl si na postel a opřel se zády o stěnu. Koukal se z okna napravo od něj. Nevnímal čas, jen pozoroval, jak slunce pomalu zapadá a den se mění v noc. Ozvalo se zaklepání na dveře. To ho probralo.
"Dále." řekl tiše, ale tak, aby to šlo slyšet. Ve dveřích se objevil Jonghyun, chtěl něco říct, ale pak si všiml kufru.
"Key-ssi!" vyjekl tiše. Došel k němu a sedl si na postel.
"Proč ten kufr?" optal se zmateně.
"Chci odejít Jonghyune." řekl Key-ssi tiše.
"To nemůžeš!" vyjekl okamžitě Jonghyun. Pak sklonil hlavu.
"Proč?" optal se Kibum. Musel. Nebude přece překážet.
"Protože.. Přotože tě miluju Kibummie.." šeptl Jonghyun a koukl se Key-ssimu do očí. Ten mrkl. Jednou. Dvakrát. Co měl říct? Uvnitř něj se rozll zvláštní pocit. V hlavě mišmaš, v břiše motýli. Co to znamenalo? Dřív, než se mohl zeptat, Jonghyun se k němu opatrně nahnul a jemně se otřel o jeho rty. A znovu. Key-ssi přivřel oči a udělal to také. Ještě chvíli se otírali rty jednoho o rty druhého, než splynuli v sladkém polibku. Byl kouzelný. Něžný a přesto říkal víc, než všechna slova světa. Kibum objal Jonghyuna okolo krku. Po chvíli sjel dlaněmi na záda. Jonghyun jej začal opatrně pokládat a sám se vyšplhal nad něj. Nechtěl jej vyděsit. Opatrně políbil Key-ssiho na krk. Počkal, jestli mu mladší náhodou nevrazí. Nic se nestalo. Pokračoval s péčí. Cítil Kibummieho dlaně, jak mu sjely k bokům. Opět si ukradl jeho rty. Zajel pod Key-ssiho triko a pohladil jej po bříšku. Kibum se prudce nadechl. Jonghyun se pousmál. Dál jej jemně hladil. Nijak na něj netlačil. Vychutnával si tu jemnou kůži chlapce pod ním. Avšak jeho triko mu příliš překáželo. Přetáhl jej přes Key-ssiho hlavu a odhodil. Rty opět sjel k jeho krku. Hladil jej jemně po bocích. Kibumovy prstíky rozechvěle rozepínaly knoflíčky na Jonghunově košili. Odhalil jeho vypracované tělo a jemně jej pohladil. Byl tak nádherný.
"Líbím se ti Kibummie..?" zeptal se Jonghyun. Key-ssi se začervenal a němně přikývl. Prsty rozechvěle stáhl. Jonghyun zakňučel.
"Hlaď mě dál Key-ssi... Prosím." zašeptal mu u ouška a něžně jej skousnul. Z Key-ssiho rtů se poprvé vydralo tichounké vzdychnutí. Jonghyun ouško olíznul. Key-ssiho prsty se nesměle vrátily k jeho hrudi a jemně ji pohladily. Pomalu hlazení získávalo na jistotě. Jonghyun pomalu zamířil k Key-ssiho opasku. Pomalu ho rozepl. Kibum se zachvěl, ale nic nenamítal. Natáhl se prosebně k Jonghyuovým rtům. Jonghyun jej políbil a rozepl i jeho kalhoty, zajel dlaní pod ně a mírně je stáhl. Čekal co Kibum udělá, ale ten se jen oddával jeho rtům a hladil jej po zádech. Jonghyun mu kalhoty sáhl úplně.
"Bude mi zima Jonghyune.." šeptl Key-ssi.
"Nebude, věř mi." pousmál se Jonghyun a olízl mu krček. Rty sjel přes klíční kost až ke Key-ssiho bradavám. Těm se začal s něžností věnovat. Občas zapojil i zoubky. Kibum zaklonil hlavu a vydechl. Nikdy nic takového necítil. Bylo to zvláštní. Ale líbilo se mu to (Iharo: ještě aby ne!). Sám však nesebral tolik odvahy, aby Jonghyuna zbavil byť jen té rozepnuté košile. staršího rty doputovaly až ke Kibummieho podbřišku. Tam se opět na chvíli zastavily a něžně citlivou kůži líbaly. Key-ssi byl v sedmém nebi. Příliš si neuvědomoval zoubky, které mu stahovaly boxerky. Až když ony boxerky zmizely a Jonghyunovy rty se vrátily na jeho podbřišek, došllo mu, že je nyní úplně nahý. Začervenal se. Jonghyunovy dlaně jej začaly hladit po stehnech. Kibum zasténal. Takovou péči si snad ani nezasloužil. Jonghyun jej jedním prstem pohladil po již vztyčeném údu. Key-ssi zasténal. Jonghyun jej ještě párkrát pohladil a pak jej vzal do úst. Začal s pomalými pohyby hlavou. Kibummie měl pocit, že se rozplyne slastí. Skousl si spodní ret a vyvrcholil do staršího úst. Zrychleně oddychoval. Jonghyun vše spolykal. Jazykem ještě jednou olízl Key-ssiho úd a sjel s ním níž, až k chlapcově otvoru. Drze jej vstrčil dovnitř. Kibum se prohnul v zádech a sevřel peřinu pod sebou. Snažli se nesténat moc nahlas, protože stěny v domě byly tenké a věřil, že někteří členové SHINee byli dost zvídaví. Jonghyun se odtáhl. Kibum se na něj koukl. Pochopil otázku v jeho očích a tiše kývl. Jonghyun se pousmál. Jemně ho políbil a zbavil se oblečení. Key-ssi ještě víc roztáhl nožky od sebe. Jonghyun do něj opatrně vstoupil. Key-ssi tiše vykřikl. Jonghyun jej nechal chvíli, aby si zvykl. Pak se v něm začal pohybovat. Postupně přírazy začaly nabírat na intenzitě. Kibum si zakryl rukou ústa, aby se utišil a i starší z nich měl co dělat, aby nesténal říliš nahlas. Key-ssiho úzké nitro jej úvádělo k šílenství. Byl dokonalý. Miloval ho. Dlaní sjel do jeho klína a uchopil jeho úd. Začal jej třít v rytmu přírazů. Nakonec dospěli ke společnému vrcholu. Kibummie těžce oddychoval. Jonghyun z něj vystoupil a lehl si k němu. Mladší se k němu okamžitě přitulil a oba je přikryl.
"Miluji Tě Kibume.. Miluji tě a je mi jedno, jestli zpíváš nebo ne, miloval bych tě i kdybys byl šestihlavý a opuchlý ropušák, protože to pořád budeš ty Kibummie." zašeptal Jonghyun a ještě letmo políbil Key-ssiho. Ten se usmál. Opět to bylo takové malé sluníčko, které prozářilo šedavý svět.
"Sarangheo Jonghyun." šeptl a odplul do říše snů. Starší se vydal brzy za ním.
Když se Kibum probudil v Jonghyunově náručí, začervenal se a na tváři se mu rozlil malý a zářivý úsměv. Přitulil se k staršímu ještě víc.
"Dobré ráno Key-ssi." šeptl Jonghyun a otevřel oči. Kibum se usmál ještě víc. Neptal se, jak to, že Jonghyun nespí. Chvíli jen tak leželi a starší začal Kibummieho hladit ve vlasech.
"Pořád chceš odejít?" optal se a narušil tak kolébavé ticho. Musel se zeptat. Ta otázka visela ve vzduchu už od chvíle, kdy se probudil. Bál se toho, co Key-ssi řekne. Pokud totiž opravdu chce jít, nemůže mu bránit.
"Ne.. Už ne." ozval se tiše Kibummie a koukl se svým sladkým pohledem na Jonghyuna. Ten se rozzářil. Uvěznil mladšího v dlouhém polibku, který říkal víc, než všecha slova světa. Možná že nevrátí čas, ale nikdo neřekl, že je všechno ztraceno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Citron Citron | 24. prosince 2012 v 20:24 | Reagovat

Úžasné, tahle se vážně povedla :)

2 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 27. prosince 2012 v 21:31 | Reagovat

OOh gomenasai, že to čtu až teď....==" * zatracený nový blog!! *
Oooh ta povídka je vážně pro mě? To si ani nezasloužím je to super! Moto moto sugoii!!! ^^ Chci pokračování, onegaaai! ^^
A arigatou, že jsi mi jí napsala~ ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama