Podepsán: Tvůj tajný ctitel...

11. srpna 2013 v 16:04 | Iharo Senshi Kokoro |  povídky na přání
Eh, jo! Taky jsem počítala s tím, že ot bude delší. Ale Ameee, ty mě neukřižuješ, že ne? Že se ti to bude líbit? Eeew.
Ano, opět povídka pro mou sestru Ame. Snad si užila Advík a zbytek bandy taky. Já tady doma jsme se moc nenudila. Nebote, neumřela jsem vám nudou *všeobecné zklamání* ale na týden zmizím, páč přijede sestřenka Neko s bandou z blogu ichi-nin-no-kokoro!!!
Takže se majťeeeeeeeeeeeee
Jinak požadavky k Povídce!
1) Soul x Kid (Soul Eater)
2) něco vymysli
3). . .
4) shounen-ai
5) sladké... ať mě z toho bolí zuby :3
6) Mohl by se Soul vydávat za tajného ctitele? ;)





Už dlouho jej pozoroval.
Všimne si jej někdy?
Bál se, že odpověď na onu otázku zná. Tak jedonduchá.
Ne...
Netušil, že když odvrátí pohled, oči druhého se punou k němu.
Jak si přál, aby to on byl tím, kdo psal ty verše na papír.

Death The Kid vešel do třídy. Čeká jej další den, strávený nudou v druhé lavici prostřední řady. Na lavici jej čekal osamnělý papírek. Opět? Opět ten, kdo si řkal "Tajný Ctitel" ? Jak rád by mu na verše odpověděl. Ovšem ranil by ho. Má v srdci jen jediného. Soula. Všechno blo tak hloupě komplikované a přitom snad i jednoduché. Jen kdyby věděl, kdo je onen Tajný Ctitel!

Vrať mi naději!
Vrať mi úsměv!
Bez něj nemám šanci žít!

Vrať mi duši!
Vrať mi víru!
Chci zale sladce snít!

Vrať mi křídla!
Vrať mi nevinnost!
Chci andělem zase se stát!

Vrať mi vše!
Vrať mi život, co dřív jsem žil!
Ty, Kohož odvážil jsem se Milovat!

Ty texty jsou krásné. Protkané opravdovými city. Ač kolikrát nebylo to vůbc symetrické. Kid dosedl za lavici a vytáhl knihy. Do třídy vešel Soul, doprovázen svým věčným kamarádek Black Starem. Kid Soula nenápadně pozoroval. Mohl by to být on? Tajemný, platonicky zamilovanýý básník. Kid si povzdechl. Kéž by. Jak dlouho to je? Dva roky? Dva roky, co přišel Soul do jejich třídy. Tenkrát se nebavil s nikým. Pak se jakš takš spřátelil s Black Starem. S ním zůstal nejlepší kámoš od nynějška. A jak je to dlouho, co mu chodí ty básně? Tři měsíce. Tři měsíce ho jeho tajnýý ctitel zasypává texty a on nemůže přijít na to, kdo to je. Kéž by to byl Soul.
Zazvonilo a tím bylo odstartováno mučení v podobě písemek a nudných výkladů kantorů. Kid myslel, že se zblázní. Sám by všechno zvládl lépe! Symetričteji. V jednu chvíli opravdu vážně přemýšlel nad tím, že by skutečně učiteel prohodil oknem a nebo ho alespoň posla místo sebe do lavice, aby on sám mohl vysvětlit látku. Nevšiml si očí, které místo aby se věnvaly tabuli gestikulujícímu profesorovi biologie Steinovi, sledují jen a jen Kida. Byl to Soul. U srdce ho bodala mšlenka, že verše, které sepsal on, kid jednoduše zmačkal a zahodil. Nemohl vědět, co se s nimi děje. Že si je Kid schovává a občas jen tak pročte.
"Soule Evansi!" ozvalo se kousek od něj. Soul nadskočil. Stein stál nad tím a přívětivě se optavdu netvářil.
"E-eh-- Pane profesore?" pousmál se trhaně Soul.
"Po škole Soule! Opět tě budu muset nechat po škole! Uklidíš třídu a pak dojde ke mě do kabinetu, zadám ti úkol na vypracování!" zavrčel Stein a vrátil se k tabuli. Soul si povzdechl. On za to nemůže! On je zamilovaný! Možná by si mohl od doktora donést potvrzení, že má výpadky pozornosti kvůli nešťastné lásce. Teda, to by mu to muselo projít u toho doktora. Je bez šance! T.T
Po vyuce, kdy už všichni s nadšením vybíhali ze třídy a někdo chytře vysypal koš, si Soul znuděně dával věci do tašky.
"Hele Soule, Nechceš s tím pomoct?" optal se Kid. Co by dal za chvilku s ním. Osamotě. Třeba by našel odvahu se mu vyznat.
"Nemusíš Kide. Zvládnu to tady sám." odvětil Soul. Radši se na něj ani nedíval. Ještě by s tím souhlasil. Už jen teď, když Kid postával u jeho lavice se cítil strašně. Tížilo jej to na hrudi. Ale on.. Nemůže to říct. Dát najevo. Nemůže.
"No dobře, jak myslíš Soule." pokrčil Kid rameny a vydal se ze třídy.
"Měj se Soule!" křikl ještě Black Star, který zůstával. Pak už Soul skutečně osamněl. Black Star venku dohnal Kida. Znal Soulovo tajemství a tušil, proč nedával pozor.
"Stejně je to tvoje vina." sykl a šel dál. Kid zamrkal. Jak jeho vina? Jak ot může být jeho vina? Soul je po škole z vlastní smůly. On mu chtěl přece pomoct! Došel domů a zavřel se v pokoji. Sedl si na postel a sáhl po krabici od bot na nočním stolku. Byla plná složených papírků Všude byl podepsán Tajný ctitel.

Zatímco ubíhají dny,
já hledám cestu pryč.
Od reality za sny,
stále však pouhý je to chtíč.

Utéci a schovat se.
V náruči tvojí.
A ničeho nebát se,
ani budoucnosti v plné zbroji.

Tiše hledím na nebe.
Kapky vody dopadají.
Mraky zbarvily se do šedé.
V slzách deště smutek tají.

Smutek a strach,
že vše je jenom lež.
Že se mi jen zdáš.
Prosím.. Navěky mne střež.
Podepsán: Tvůj Tajný Ctitel

Kid vytahovla jednu básničku po druhé. Některé si jen prohlídl, u některých se zastavil déle. Bylo jich hodně. Jejich pročítáním a sentimentálním zahazováním času Kid strávil celé odpoledne. nakonec měl co dělat, aby stihl připravit věci do školy. Nakonec nad učebnicí dějepisu a kapitole o geniálním Shakespeaovi usnul. Vzbudil ho až otrvný zvuk budíku. Snažil se ho nahmatat. Jenže neležel v psteli, ale na pracovním stole a tak se musel zvednout, dojít k posteli a típnout budík na nočním stolku. Vše měl jednoduší, protože už v oblečení do školy byl. Tudíž si jen pročísl vlasy a vyrazil. Ve třídě jako vždy nikdo nebyl. Dnes tu ovšem nebyl ani lístek. Pravda, Kid tu byl dřív, než obyčejně. Takže jeho Tajný Ctitel ještě nestihl přijít? Konečně možná zjistí, kdo to je. Kida zamrzelo, že ho bude muset odmítnout. Miluje prostě Soula a tak to zůstane. Do třídy vešel Stein.
"Kide, ahoj, tohle jsem našel včera ve třídě, nevíš koho to může být?" podal mu šedý sešit. Kid si ho prohlídl. Básničky? A to písmo.. Bylo mu povědomé. Hodně povědomé.
"Možná tuším, ale když tak se ještě zeptám ve třídě." pokrčil rameny. Stein kývl a odešel. Kid se rychle začetl do první básničky, kterou nalistoval.

Svou krví zbarvím kapky deště.
Kdopak z vás si povšimne?
Neuhádneš, co bude příště.
Kdo zapláče a kdo ne?

Svou krví barvím sněhu vločky.
Nepochopíš, ač bys chtěl.
Po střepech šlapu nejistými krůčky.
Pleteš se, já nejsem anděl.

Svou krví špiním luční kvítí.
Svět se stále usmívá.
Štěstí chytá do svých sítí.
Že odcházím nikdo nevnímá.

Krev se leskne v záři slunce.
Kdo si všimne mého těla?
Nehýbá se, oči přivřené má lehce.
Nikdo neví, čí je tváře bledá.

Kid polknul. To bylo něco nádherného. V tu chvíli do třídy nakoukla bělovlasá hlava.
"Kide! To je moje!" vyjekl Soul. Kid zvedl hlavu a zamrkal.
"Soule.. To je.. To je něco úžasného. Píšeš básničky často?" došel k němu Kid. Nějak zapomněl, na koho tady původně čekal. Ta báseň mu sebrala dech.
"Děláš si srandu?" ucedil jízlivě Soul.
"Proč?" zamrkal Kid.
"Na, tady máš!" strčil mu do ruky Soul složený papírek a otočil se na patě, že zase půjde. Kid ho chytil za ruku.
"Počkej!" už věděl všechno. A to ve chvíli, kdy se Soulovi podíval do očí, když mu podával básničku. Soul. To všechno on.
"Co? Ty to nebudeš číst?" optal se Soul. Je to tady. To zklamání. Kid nikdy jeoh básničky nečetl. Jen je zahazoval.
"Jo, ale njdřív chci udělat tohle." pousmál se Kid a políbil Soula. Soul se k němu přimknul. Takže Kid ho taky miluje.
"Miluju tě Kide." šeptl Soul.
"Taky Tě Miluju Soule." odpověděl Death the Kid. Posadil se na lavici a přivinul si Soula k sobě.
"A napíšeš mi ještě nějakou básničku?" optal se Kid. Soul se zasmál. Kolik jen Kid bude chtít.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marry Marry | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 13:23 | Reagovat

Och.. to je sladké krásne.. také krásne.. Ach Ihi to je tak krásne.. Aj ten príbeh, aj tie básne, čo si napísala... úplne geniálne.. mám zimomriavky.. :)

2 rpg-naruto-hra rpg-naruto-hra | Web | 12. srpna 2013 v 13:43 | Reagovat

mas rad/a anime?naruta?chtel/a bys byt v tomto svete?tak pod si zahrt na http://rpg-naruto-hra.blog.cz/ uz se na tebe tesime :))

3 Ame Ame | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 15:27 | Reagovat

Nádherné... Děkuji za povídku, Iharo-chan! ;) Povedla se.
Jen technický detail: Před oslovením se VŽDY píše čárka. *ano, mám chuť rejpat do gramatiky* :-D

4 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 14. srpna 2013 v 21:42 | Reagovat

Tákže! Tohle je na mě moc romantické... a bez sexu, takže i přesto, že je to napsané fakt božsky! ... to není nic pro mě :D :D :D
Jo, nečtu to sama :D Já se asi bojím nebo co :D to ale nemění nic na tom, že miluju tvůj styl psaní a taky né každá story se mi dokáže vrýt do paměti tak silně, jako ty tvoje :) :P

5 Nataly ^^ Nataly ^^ | Web | 15. srpna 2013 v 22:18 | Reagovat

Kid a tá jeho symetria :D Síce som to anime nevidela, ale viem, že toto je o Kidovi všeobecne známe :D
Pekne napísaná poviedka.. ^^ Veľmi sa mi páčia tie básne k tomu.. =3..

6 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 18. srpna 2013 v 0:17 | Reagovat

Ooh první povídka co na tenhle pár čtu *-* * no líbil už se mi dřív, ale byla jsem líná něco hledat :D *
Moc se mi líbila Kitty! ^^ A ty básničky byly taky moc hezké!! *-*

7 kulisek kulisek | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 21:51 | Reagovat

presne, Kid se proste nezapre :D to prvni, co hledam na milostny basni, je samozrejme symetrie :D
tak tyhle typky uplne zeru :D jejich stylem by se to nedozvedeli nikdy :/ jeste, ze zaspal na tom stole :D a Star to taky mohl nejak vosefovat :D
respekt, bratre, i za ty basnicky :-D ;D

8 Namikaze Sadako Namikaze Sadako | Web | 23. srpna 2013 v 21:29 | Reagovat

Hai haaai watashi wa hontoni Brušperk ni sunde imasu :33 Já jsem teda čuměla, jak jsem se dozvěděla o někom z FM, kdo poslouchá k-pop xDDDD Je to normální? Já znám čím dál více k-poperů z Moravy a ještě k tomu ze Severní :DDDD A nepotřebuju k tomu ani k-pop srazy :DDDD Už znám dvě holky z Ostravy, dvě holky z Havířova, jednu z Českého Těšína a teď ty xDDDD Přidej si mně na skype :)

9 nami-a-yuki nami-a-yuki | Web | 20. dubna 2015 v 13:55 | Reagovat

Nami: To bolo taaaaaaaaaak sladkè! Mne sa z toho pokazia zuby! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama