Březen 2014

8. Přikázání - Nebudeš lhát

30. března 2014 v 14:55 | Iharo Senshi Kokoro |  fanfictions
Ah, tuhle povídku prostě miluju!! Nějak mi přirostla k srdci, tak ne, že se na ni sesype horda kritiků, co ji rozcupují jako flák masa!! Ačkoli každý komentář potěší.. *puppy eyes*
Betaread: Yumi


Pane řediteli, mám špatné sny..

30. března 2014 v 1:03 | Iharo Senshi Kokoro |  fanfictions
Sakra jak dlouho jsem se tím psala? Asi... Pět, šest hodin! Nah a nechtějte po mě, abych to teďka po sobě opravovala.. Faktiš ne!!!
Příjemný počtení!!
HP - Severus+Remus (co s nima ta Iharo furt má???)


9. Přikázání - Nepožádáš manželky Bližního svého

27. března 2014 v 14:19 | Iharo Senshi Kokoro |  fanfictions
A protože mám dobrou náladu, tak tady máte další povídku.. Jep, jep děcka!!! Iharo je happy...

9. Nebudeš žádostivě dychtit po ženě svého bližního!
Nemusíš zatěžovat svůj život dychtěním po kradené lásce, která působí rozvraty.

pár: Remus+Severus , Remus+Sirius

Opět přišli pozdě. Tedy. Ne oba zároveň. Remus vešel dvě minuty po začátku a Sirius asi deset minut po něm. Jako kdyby všem nebylo jasné, že ti dva spolu dělali dětem nepřístupné věci. Hlavně když Sirius si neuměl ani zapnout košili.
Snape je sledoval s chladným a výsměšným pohledem. Ano. Bylo mu to celé k smíchu. Ti dva se chovali jako puberťáci. Vsadil by se, že Remus, kdyby mu zajel rukou na bok, tak se bude červenat. Vlastně by to docela rád vyzkoušel. Kdyby mu ho Sirius nepřebral. Přesunul raději svou pozornost na Brumbála. Neměl by si nechat uniknout důležité informace. Ne v jeho situaci a ošemetném postavení vůči oběma stranám. Plánem jak dostat Lupina se může zabývat později.
Naštěstísi nikdo jeho pohledu nevšiml a neopovážil se lézt mu do hlavy.

Třásl se. Sotva se přemístil do hlavního štábu a složil se Moodymu přímo k nohám. Pán Zla nejspíš něco tušil, nebo se nejspíš jen nudil a tak na Snapea použil Cruciatus. Užíval si to poměrně dlouho, než jej propustil.
"Já se o něj postarám." vstal hnědovlasý muž. Pastorek a Moody odvedlu Severuse do pokoje a uložili jej na postel. Zbytek nechali na Remusovi, který se sám nabídl. Ten byl rád. V přítomnosti Siriuse by se na schůzi opět nesoustředil a jeho partner by na tom byl podobně. Takhle alespoň jeden z nich může plně vnímat obsah rozhovorů, dohadů a rozepří.
"Severusi.." tiše na něj promluvil. Vytáhl kapesník a otíral s ním druhému muži čelo. Často litoval, jak Severusovi s Jamesem a Siriusem ubližovali. A taky s Červíčkem. A on je nezastavil. Byl hloupý. Dával si za vinu, že Severus se přidal na temnou stranu.
"Mrzí mě to." šeptl a sledoval, jak se Snapeovi konečně sklidňuje dech a odchází třas. On si sotva dokázal představit, jak příšerná kletba Cruciatus může být. Severus ji zažil. A asi ne jednou.
"Vážně. Je mi líto, jak že jsem kluky nikdy nezastavil." hlesl a setřel další krůpěje potu.
"Re-mu-si." zasípal ztěžka Snape. Má ho tu. U sebe. A on se mu omlouvá. Nikdy si nemyslel, že Remus těch ohavných činů lituje. Ale dávalo to smysl. Remus byl tišší, umírněnější. Jen si za kamarády vybral idioty. Jinak by si se Severusem třeba i rozumněl. Co není, může být.
"Zvládneš se posadit, aby ses napil?" optal se Lupin laskavě. Snad jako kdyby byl Severus dítě. Nebo jeho blízký přítel. Někdo, komu na něm.. Záleží.
Severus se silou vůle posadil. Přijal pohárek vody a pomalu se napil. Když pohárek podával Remusovi zpět, zahleděl se do jeho očí. Byly těm Severusovým tak podobné! Plné zažitých útrap, věčného smutku. Rozdíl byl, že Remus měl stále naději. Byl milován. Chápán. Objímán. Severus byl.. Sám.
Prudce, jako útočící had, chytil Remuse za zápěstí a stáhl si ho do hladového polibku. Kradl si jeho rty, občas je vsál, přejížděl po nich jazykem a toužil se s ním dostat i dál. Se zařínčením dopadl pohárek na zem. Ve vteřině si Severus stáhl Rema pod sebe a přisál se na jeho krk. Lupin zavřel oči. Až příliš dobře věděl co se děje a bylo mu jasné, že i když tím Severusovi opět ublíží, musí to zarazit. Chvíli sesbírával sílu, ale nakonec dokázal Snapea odtlačit a vyskočit na nohy.
"Severusi tohle nedělej!" vykřikl. Hlas se mu třásl rozčarováním. Rychle se upravil.
"Myslel jsem, že jsi slušný člověk. Jsem zadaný. Ne, přímo zasnoubený se Siriusem!" vykřikl a rychle vyběhl z pokoje. Snape si povzdechl. Zadnoubený? Hrdlo se mu sevřelo. Tak on nakonec opravdu zůstane sám. Ale Remus. Možná ho přiměje se rozmyslet. Zasnoubení se Siriusem může vždy zrušit! On jej potřebuje. Vstal.
"Remusi!" vyběhl ven. Zastihl jej v polovině schodiště.
"Co je?" optal se Lupin. Radši si ovšem držel odstup.
"Omlouvám se. Přehnal jsem to, uznávám. Chci ti nabídnout příměří a.. Přišel jsem na nový lektvar, který by tě ušetřil bolesti při proměně." vychrlil ze sebe dřív, než si to mohl druhý rozmyslet a utéci. Výraz v lupinově tváři se okamžitě změnil. Víc než na lektvar co mu pomůže už slyšel snad jen na čokoládu.
"Ah. Jak myslíš. Opravdu.. Bys mi mohl pomoct?" optal se. Neubránil se však podezřívavému pohledu. Snape přikývl.
"Jistě. A nic za to nechci. Ber to jako odškodnění za tu hloupost před tím."
Ach ano. Takhle blbnul celou dobu Voldemortovi hlavu. Má perfketní přesvědčovací schopnosti.
A tak taky dosáhl toho, že mu návštěvu jeho laboratoře v Bradavicích odsouhlasil Remus.

S úsměvem míchal lék, který nedávno objevil, když se ozvalo zaklepání.
"Dál." hlesl na půl úst a ani nezveld hlavu od ingrediencí. Kdyby nezavrzaly dveře a tiše se nepřibouchly, nezaslechl by osobu vejít. Takhle tiše uměl chodit jen jeden kouzelník, kterého znal a Lucius Malfoay, ani Pán Zla to nebyl.
"Zdravím Severusi." hlesl Remus, vědom si své tichosti a tak na sebe raději upozornil.
"Zdravím Lupine. Nabídl bych ti, aby sis sednul, ale bohužel není moc kam." tak dlouhou větu říkal snad po třetí, možná po čtvrté v životě.
"To je v pořádku Severusi. A prosím říkej mi křestním." požádal jej Remus.
"No jak myslíš." konečně se přestal hrbit nad kotlíkem. Narovnal se, div mu nezakřupalo v zádech a pohlédl na svou návštěvu. Jak mu mohl tvrdit, že je vše zapomenuto, když kdykoli jej viděl a přesto že věděl, že on miluje Siriuse, sotva se držel, aby Rema nepřitiskl ke zdi a nezačal z něj strhávat oblečení.
"Za jak dlouho to asi bude?" probral jej ze zpola započaté úvahy Remus.
"Asi do půl hodinky. Čekal jsem tě později." přiznal Snape. Ale komu to vadí? Věděl přesně, čím by si mohli ukrátit čas. Došel k Remusovi. Bylo vidět, že má jeho důvěru. Nejspíš ji opět zklame, ale on jej potřeboval. Jeho tělo. Toužil po něm! Nechtěl nikoho jiného. Nikoho! Byť svobodného, nezadaného. Ne! Odmítal to. Ovinul dlouhé kostnaté prsty okolo Remova zápěstí. Snad jako kdyby ot v tu chvíli byl zpomalený film. Remus vykulil oči a náhle jím bylo smýknuto a on přistál zády na studené zdi laboratoře. Severus se přisál rovnou na jeho krk s tím, že začne tam, kde minule skončil.
"Severusi ne! Tohle by mi Sirius neodpustil." namítl okamžitě Remus a snažil se uniknout. Snape se na něj natiskl.
"Nedozví se to." šeptl mu do ucha a těsně pod něj se opět přisál na Lupinovu kůž. Byla hebká, jemná. Mohly by ji líbat hodiny. Co hodiny, celé dny!
"Ale.. Já bych si to taky neospustil!" Remusovi těžkl dech.
"Jen jedonu. Jedinkrát." špitl Severus. Nenexhá ho odejít. Potřebuje jej. Chce být milován, alespň takhle tělesně. I když ne opravodvě a napořád.
"Ne!" vzpíral se Remus dál.
"Klidně mi říkej Siriusi." zašeptal svůdně Severus.
"Severusi Snape!" vykřikl zděšeně Lupin. Tohle bylo moc! Odstrčil je a urovnal si hábit. Dva kroky ode dveří jej Severus opět chytil za ruku.
"Reme. Nechoď. Potřebuju tě." ztěžka oddechoval a hrdlo se mu opět začalo svírat.
"Ne! Radši budu trpět bolestí, než podvést Siriuse!" podíval se mu rozvztekleně do očí Remus. Věděl, že Severusovi ubližuje. Věděl, že ot lekvaristu bolí, ale nemohl ublížit vztahu, který pro něj představoval život. Vysmekl se Snapeovi a utekl. Běžel se schovat od náruče, kterou miloval a které jediné dovolil, aby jej hřála. Běžel za svým Tichošlápkem a Severuse Snapea nechal stát uprostřed laboratoře s bublajícím kotlíkem napospas samotě.

14-16 - What toto výsledek??

27. března 2014 v 14:12 | Iharo Senshi Kokoro |  O*Z*N*Á*M*E*N*Í*Č*K*A
Už je to tady! Iharo dneska byla na krajském kole Dějepisné olympiády, které se konalo v Ostravě.
Maximálně jsme mohli získat 120 bodů, ale nikdo neví vše a první místo má sotva 95,5 ..
Jenže nás nezajímá vítěz. Ne, když to není Iharo xP
Sešli jsme se tři borci, co mají 76,5! A tak jsem někde na 14-16 místě spolu s Gymplem z Karviné a základkou z Ostravy.
Třídní je spokojená, protože pode mnou jsou další asi tři gymply a jedna pěkně snobská základka, kde rodiče stojí frontu, aby tam zapsali dítě.
Ale aby nebylo vše tak pohádkové, je tu fail...
Oni mi na památečním listě za účast dojebali příjimení. Ne všichni jsou dokonalí, že?


Z

25. března 2014 v 16:15 | Iharo Senshi Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Zajímavý. Zvláštní. Zaujal ji na první pohled. Záhadou bylo, čím?

Je to už nějaký pátek, co jsem psala o klucích, které pozoruji u autobusu. Naposledy jim byla věnována povídka "Děkuji"
A tím jsem myslím skončila. Je to rok, co jsem toho jednoho neviděla?
Ale stačilo vejít. Jedna vteřina. Poznala jsem ho. Seděl v autobuse, kterým jsem dneska jela domů. Po asi roce jsem viděla někoho, kdo is ukradl část mé "normálnosi" , "střízlivosti" .. Bylo to tak dávno, co jsem ho naposled zahlédla. Vypadá dospěleji. Ale přád je nějak stejný. Můj Z. Můj Z? Už opět a znovu začínám?

10. Přikázání - Nepožádáš, co náleží Bližnímu tvému

12. března 2014 v 11:04 | Iharo Senshi Kokoro |  fanfictions
TADY JE pokus o Pět přikázání z celé desítky.. zatím je to 10-6 .. Možná někdy dodělám i první pětici, ale ta druhá se mi líbila víc a přišla mi zpracovatelnější.. Taky se můžu někdy vvrhnout an sedm hříchů a sedm ctností-- A nebo radši ne.. Ale DO TOHO DĚCKA


Kacíř - 1

2. března 2014 v 12:48 | DUO Kokoro |  Kacíř
Hahahaahahaha!! První díl je tady děcka!!!