Za mřížemi 5. díl

1. září 2014 v 11:02 | Iharo Senshi Kokoro |  Za Mřížemi
Tak k prvnímu školnímu dni vám se dávám povídku. Už to není takový slaďák jako včera.
Snad si to užijete. Tohle už není o Timovi a Callumovi. Ne úplně. Hehe, tady jde o malýho Mitchieho. Nějak mi po tom ale vyhládlo, takže jdu vyjíst školní jídelnu na prumce a snad pak něco... Papa




"Time! Time! Měl jsem o tebe strach! Jsi v pořádku? Slyšel jsem Randyho, že se tě zbaví, hned jak bude moct!"
"Callume? Ale proč jsi za mnou šel? Nejsme přece kámoši, ne?"
"Nejsme. Já vím, že nejsme. Ani nemůžem být."
"Callume."

Tim se se škubnutím probral.
"Vstávej Time! Už je budíček!" ozval se nervózně Mitchel.
"Jen is ho nevšímej, Panenko. Tvůj loutkář už na tebe čeká." Derek přejel Mitchelovi po zadku a olízl mu ouško. Mitchel sebou škubl. Nesnášel to. A ještě ke všemu to tentokrát nebyl Barney!
"Hej, ty vypasený prase! To je ještě pořád moje kotě!" ozvalo se zvenku. Barney už tak opravdu čekal a měřil si Dereka nepříjemným pohledem.
"No sorry, loutkáři, jen jsem zkoušel." ušklíbl se Derek.
"Tak už nezkoušej! Mitcheli!" zavrčel Barney nejdřív na Dereka a pak na svou Panenku. Mitchel se koukl po Timovi a pak vyšel za Barneym. Ten mu prohrábl hnedé vlasy a spokojeně se usmál.
"Myslím, že už je pomalu čas tě vyslat od terénu, zlato." prohodil. Mitchel polkl. To ne! To mu Barney nemůže udělat!
"Já..." začal. Ale na co se má vymluvit? Že chce být otrok jen jednoho otrokáře? Ano, to by vzhledem k tomuto místu vyznělo nejlépe, ale pochyboval, že by to Barneymu stačilo.
"Ano? Máš námitky?" pozvedl Barney obočí.
"Proč nemůžu být jen tvoje Panenka?" plácl roztržitě Mitchel. Barney pozvedl obočí.
"Možná proto, že když si tě budu chtít udržet jen pro sebe moc brzo, schytáme to oba? Hele, cvičím tě, aby si za mnou pro tebe ostatní chodili. A to myslím víš. A když si budou chodit pro tebe, na mě nezbyde čas." vysvětlil. Takže ten kluk je blbej, jak si kdysi myslel. Doufal, že už mu tu naivitu z hlavy vyšukal, ale očividně ještě ne. Byla hluboce zakořeněna.
"Chápeš to, ne? Tvůj zadek zachrání ten můj. Tak se koukej snažit." zavrčel nepříjemně. Mitchel přikývl. Ale ta vyhlídka se mu vůbec nelíbila.
"A to jako... I dozorci?"
"Jistě! Ti především." odfrkl si Barney.
"Mir už po tobě docela kouká, tak se přestaň tvářit jako vyděšený štěně." dodal a přitáhl si Mitchela k sobě. Mitchel si povzdechl a pokusil se uvolnit. Ale představa, že na něj sahají jiné ruce, než Barneyho mu převracela žaludek naruby. Je možné, že se zamiloval? Ale už má za sebou polovinu trestu. Už jen dva týdny. To přece zvládne. Musí. A pak bude venku a všechno bude v pořádku. Odevzdaně si převzal snídani a dosedl vedle Barneyho. Byl jako poslušná opička. Nešel nikam jinam, než kam se hnul jeho pán.
"Hej, Panenko, na co myslíš?" ozvalo se naproti němu. Pozvedl pohled od špinavého tácku. Tohohle vězně si ještě nikdy nevšiml. Červené dredy měl stažené dozadu a po stranách měl krátké copánky.
"Ale, Xene, dlouho jsem tě neviděl. Co se stalo, že ses stranil kolektivu?" ušklíbl se Barney. Ale ten úšklebek byl něčem jiný. Mitchela bodl osten žárlivosti. Kdo je ten Xen?
"To víš, zase šel na přetřes můj případ. Nové důkazy a pořád mi cpou, že jsem to neudělal sám." mávl nad tím Xen. Barney přikývl.
"A? Udělal?" optal se, jaksi jen ze zvyku.
"Chceš mě urazit, zlato? Přece bych si na pětičlennou rodinku nebral pomocníky. To je pod úroveň mých šikovných ručiček." zasmál se Xen. Mitchel ho probodával nepříjemným pohledem. Díky Barneyho výcviku už se nepozastavoval nad tím, že se ten chlápek dokonce chlubí tím, že zamordoval pět lidí. Pět lidí je krásné číslo, ještě když jste na to sám a váš případ se pořád neuzavírá.
"Že jim trvá čtyři roky, než si to uvědomí." pokroutil nad tím Barney hlavou.
"Myslím, že jim to bude trvat ještě dýl, zlato." uculil se Xen. Pak se Barney dal do rozhovoru s ostatními a on se pět otočil na Mitchela.
"Alexandr, doživotí za zabití ministra a jeho rodiny. Ty jsi jeden z těch puberťáků, co je tohle má zastrašit, že?" představil se.
"Jo, Mitchel." zamumlal.
"Před tím jsem se ptal, na co myslíš, Panenko Mitcheli. Nech mě hádat. Těšíš se, až to tu pro tebe skončí a tam venku začneš nový život, že?" Xen se rozpovídal. Mitchel ho pozoroval a nic neříkal. Jistě, očekával výsměch. A taky se mu ho dostalo.
"Koukni, Mitchie, tam venku už to nikdy neubde fajn. Odejdeš s nálepkou někoho, kdo byl tady."
"Neříkej mi Mitchie, Xeno." zavrčel Mitchel. Xen se zamračil.
"Xeno? Vážně? ... Hele Barney!" křikl po Mitchelově loutkáři. Ten se otočil. Ale Mitchel byl dost podrážděný.
"Vážně? To je všechno co umíš? Žalovat, že ti někdo sáhl na ego? Jak smutné." odfrkl si. Barney se zamračil.
"Koukni Barney, tohle ti nedělá zrovna dobrou vizitku. To jsi se nenaučil, jak si správně někoho vycvičit? Neukázal jsem ti to dost jasně?" pozvedl Xen obočí.
"Jistě že ano. Tohle bylo ještě ráno ufňukaný štěně, co se bálo mluvit na kohokoli jiného, než na mě." odpověděl Barney. Xen zavrtěl hlavou. Pak se usmál.
"Asi si oživíme pár lekcí, zlato." vstal. Barney se taky usmál a vydal se za ním. Mitchel polkl. Tohle se mu nelíbilo. Navíc cítil ty pohledy. Barney je pryč. Odešel s Xenem. Ohlédl se. Barney se u východu otočil.
"Mire, mohl byste se mi prosím postarat o Panenku? Kdyby něco, Kim vám rád pomůže!" houkl a pak už opravdu zmizel. Mitchel polkl. Ne, ne, ne. Je v koncích. Viděl vysokého, blond dozorce, jak s úsměvem míří k němu. Chtěl utéct. Propadnout se. Zahrabat se hluboko do země. Cokoli! Proč se jen nechal tak moc vyprovokovat? Proč radši nebyl hodný kluk?
Za rohem se tomu Xen s Barneym jen pošklebovali.
"Chyběl jsi mi, učiteli." přitiskl se Barney ke Xenovi.
"Já vím, zlato." Xen se vpil do jeho rtů. Ty dva měsíce se zdály nekonečné, ale on se konečně dostal zpátky. Zpátky ke svému malému, drahému a obětavému zlatíčku. Barney byl vždycky jen jeho, ačkoli předpokládal, že za ty dva měsíce se to neudrželo. Ale teď je zpátky a už se o tohohle temperamentního drzounka postará.
"Doufám, že už nikam nepůjdeš." zamumlal Barney.
"Nebuď slaboch." usmál se Xen. Ale také by rád nikam neodcházel. Barney šel za ním. Vždycky. Už od školy. A když mu Xen řekl, co udělá, Barney jen kývl a zařidl se podle toho. A když Xena chytili a odsoudili, tak Barney šel, udělal nějakou hloupost a nechal se odsoudit taky. Dalo by se říct, že byl na Xenovi přímo závislý. A Xen si to užíval. Byl rád, že mu je někdo až tak věrný, ačkoli se nějakou dobu na Barneyho zlobil. Mohlo se mu něco stát. Jenže to Xenovi taky! Koutkem očka Xen zahlédl, jak si Mir odvádí nervózního Mitchela. Ten kluk byl ubohý a ubohým by zůstal, i kdyby se Barney přetrhl. Bylo dost možné, že se ten naivka do Barneyho nějak zamiloval, nebo něco podobného, to ho ovšem mohlo jedině poškodit. A teď se navíc Xen vrátil a Barneyho jen tak nedá. Chudinka Mitchel. Už aby byl zase doma.

Už se chýlilo ke konci výdeje obědů, když do cely vešel vysoký dozorce. Červenofialové vlasy měl stažené do copu, ale několik neposedným pramínků mu padalo do obličeje.
"Vstávej!" strčil do nebohého chlapce, který bezvládně ležel na lůžku.
"Nechte mě umřít, prosím." zakňučel Mitchel. Dozorce se zasmál.
"Ale prosím tě." dloubl opět do Mitchela. Ten na něj upřel prázdný pohled. Pak ale zamrkal.
"Matthiasi?" šeptl nevěřícně. Dozorce kývl. Mitchel se jako mávnutím kouzelného proutku posadil. Pořád otmu ještě nemohl uvěřit. Myslel si, že sní.
"Matthiasi! Co tady děláš? Ty přece nepracuješ ... Na takovémhle místě." nevěděl, co říct. A jestli se bát, nebo jásat. Jeho bratránek tady a v této uniformě mohl znamenat různé věci. Matthias si klekl.
"Přišel jsem tě z toho dostat, prcku. Jako policejní kapitán se holt už někam vetřu." pokrčil nad tím mile rameny. To už mu Mitchel z posledních sil padl okolo krku.
"Matthiasi! A pomůžeš i ostatním? Vezmeš odtud Tima? Matthiasi prosím!"
"No, no. Sotva můžu pomoct tobě. Nepřeháněj zase, Mitcheli." musel jej Matthias trochu zkrotit. Pokud by je zkoušel dostat ven všechy, bylo by pravděpodobnější, že se něco pokazí.
"Zvládneš se hýbat Mitcheli?" optal se. Mitchel kývl. Najednou mu bylo skvěle. Přímo bezvadně! Matthias kývl.
"Pojď. Ale nenápadně, jasné?" chytil jej Matthias za ruku. Mitchel chápavě sklonil hlavu a tvářil se, jako kdyby jej čekala poprava. Matthias ho vytáhl na chodbu a zamířil k pokojům zaměstnanců. Najednou mu někdo zastoupil cestu. Obrovská, blond gorila. Mir. Mitchel polkl.
"Kam s ním jdeš? Jídelna je dole." zavrčel Mir.
"Jídelna? To ho mám přehnout předevšema? Ne, dík." odsekl Mitthias. Mir se ušklíbl.
"Neříkej, že ho Barney půjčil zrovna tobě?!" Mir se nepříjemně uchechtl. Skoro se to blížilo chrochtání prasete. Mitchel se zašklebil.
"A proč by jako nemohl, protože ty víc vyhrožuješ a jsi nadutější?" Matthias ho chtěl obejít. Jenže v tom mu Mir vrazil pěst do břicha.
"Nedělej si ze mě prdel. Nepomůžeš mu zdrhnout. TO si nemysli." pronesl výhružně. Matthias ucouvl.
"Nejsem vůl. Poznám zaměstnance od kreténa." štěkl Mir. Pak udeřil Matthiase od břicha ještě jednou. Objevila se krev. Mitchel vykřikl.
"Chlapečku, tohle sis měl pořádne rozmyslet." zachechtal se Mir a sledoval, jak Matthias klesl na kolena. Chňapl po Mitchelovi a vyrazil pryč. Mitchel se cukal. Byl vyděšený a v šoku. Nechtěl si přiznat, co se to vlastně teď stalo. Ale Mir s ním nijak nesmlouval. Táhl ho od jeho bratránka, kterému se krev objevila i u úst.
"Proč jste to udělal? Proboha... Tohle vám nemůže projít!" vzpouzel se Mitchel. Mir jím smýkl a přirazil oh zády ke stěně. Zakrvácený nůž mu dal ke krku.
"Tak hele ty fňukno, tohle mi projde a jestli se odtud chceš dostat živý a vcelku, tak jsi nic neviděl. Tohle dáš pod polštář Callumovi, jasné?" mrkl na nůž. Mitchel se vyděsil ještě víc. Ale to už měl nůž v ruce.
"J-Já..." pořád zděšeně zíral na Mira. Ten se ušklíbl.
"Kdo bude hodná Panenka?" optal se sladce, až naskakovala husí kůže.
"Já." šeptl Mitchel a jakmile ho Mir pustil, poslušně zamířil do cely. Co má dělat? Nechce to hodit na Calluma. Ale taky nechce umřít. A věděl, že ten nůž budou hledat a Mir předpokládá, že ho najdou. A když to někomu řekne.
Zdrceně vešel do cely.
"To tě tak bolí prdel, že se tváříš jako u vraždy?" ozvalo se z jedné postele. Mitchel vzhlédl. Byl to Tim. Mitchel se neudržel a do očí se mu nahrnuly slzy.
"Time! Musíš mi pomoct!" klekl si k posteli a zabořil obličej do Timovy peřiny. Ten na něj jen zíral.
"Byl tu můj bratránek a chtěl mi pomoct ven! Jenže Mir ho zabil a teď to chce svést na Calluma!" vyhrkl Mitchel. Tim byl zticha. Jen na Mitchela zíral. Proč to chcou svést na Calluma? Proč na něj? Co to to dítě mele? Mitchel mu ukázal nůž.
"Vidíš? To je Matthiasova krev! A Mir mi řekl, že to mám dát Callumovi pod polštář. Co mám dělat? Budou to tam hledat! A když to tam nebude, umřu!" vyhrkl Mitchel. Byl zoufalý, zoufalejší už nebyli ani na Titanicu.
"A když to uděláš, umře Callum!" vyštěkl Tim.
"Ale co, to je jedno, my s Callumem stejně... Nejsme kamarádi." dodal kapku kostrbatě a přetočil se na druhý bok. Koukal do zdi. Chtěl ot ignorovat, ale nemohl. Callum byl v šíleném nebezpečí. A co teď bude dělat? Nakonec. S Callumem ale Tim nebyl kamarád. Ne. A ani by nechtěl... Chtěl by...
"Mitcheli... Ten nůž... Dej ho ke mě." šeptl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arashi Kyuketsuki Neko Arashi Kyuketsuki Neko | E-mail | Web | 5. října 2014 v 0:40 | Reagovat

Jak jinak.... moc hezká kapitolka :3 Ale hodně mi bylo líto Mitchela.... Chudáček malý... Zasloužil by si utěšit....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama