Za mřížemi 6. díl

31. března 2015 v 9:28 | Iharo Senshi Kokoro |  Za Mřížemi
Další díl Mříží! Jste rádi? / Čtete to? Tohle je veeeelice prapodivný díl. Ani nevím, chtěla jsem ho ještě přepsat, ale nakonec ani nevím jak ho přepsat. Tady se nám všechno vybarvuje... Z průseru do průseru... Pamatujete ještě, jak končil poslední díl? Jak se nám tam Mitchel zamotal do situace, kdy buď odsoudí k smrti Calluma, nebo Tima, že? Protože Tim a Callum... Nejsou kamarádi!!!
Pěkné počtení!!




"Prostě ho dej pod můj polštář!"
"Ale proč?"
"Protože nejsme kamarádi!"
"Time. Můžou tě odsoudit k smrti!"
"Tam venku na mě stejně nikdo nečeká! Na něj možná jo!"
"A když ne?"
"To nevíš. Ani já to nevím. Co vím, je to, že ty mu nechceš ublížit, že?"
"Nechci."
"Tak ho dej pod můj polštář!"
"Nechci ale ublížit ani tobě!"
"Ještě chvíli a hodím po tobě tu kriplkáru! Sereš mě ty malý ušmudlaný štěně! Já jsem připravenej tady zemřít!"
"Tak dobře."

Mitchel se klepal. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Udělal, co mu Tim řekl. Jenže... Tim bude obviněný z vraždy. Proč to pro Calluma udělal? Sám říkal, že přece nejsou kamarádi. Tak co to má znamenat? Opravdu tam na Tima nikdo nečekal? Tam venku. V těch miliónech lidí neměl nikoho? Tohle Mitchelovi nešlo do hlavy. Asi právě zničil život. Jenže kdyby měl jistotu, že ten život už zničený byl, třeba by se to neslo lépe.
S povzdechem si po snídani sedl ven na lavičku a čekal, jestli si pro něj někdo přijde, nebo ne.
"Tak co, panenko?" dosedl vedle něj Nick. Mitchel se otočil. Nick si k němu obvykle nesedal. Většinou provokoval a pak za to dostával nakládačku.
"Na co myslíš?" optal se jej. Mitchel si povzdechl. Nejradši by mu všechno řekl, jenže nesměl. Nemohl to riskovat.
"Já asi na nic." hlesl. Nick se ušklíbl.
"Tak bych ti asi měl zaměstnat hlavičku tím, že v tý vaší cele jsou hlídači. Prej hledal vražednou zbraň. Mrtvolu už mají." prohodil nevzrušeně a sledoval, co to s druhým chlapcem udělá. Mitchel ztuhl. Šlo to příliš rychle. Příliš! Vystřelil z lavičky jako namydlený blesk a utíkal k cele. Po cestě narazil do Arthura, jednoho z nejstarších dozorců. Ten jej chytil za rameno.
"Jen pojď, zrovna jsem tě sháněl." zahuhlal nepříjemně. Arthur nebyl jako ostatní. Věděl, co se zde děje, ale do ničeho se nezapojoval. Spíš dával pozor, aby to ta prasata z jeho vlastních řad nepřehnala. Což stejně přeháněla. Asi měli o přehánění každý jinou představu. Sám sobě Arthur nejspíš tvrdil, že už na to nemá kosti. Nebo žaludek. Dotáhl Mitchela před celu. Callum se nervózně opíral o mříž a Kim stál vedle něj. Tim byl na druhém konci chodby. On i Mitchel věděli moc dobře, co se najde a kde se to najde. Krom Arthura a obyvatel cely tady byli i Mir a Randy. Obě důležité postavičky Callumova pobytu. Nick přišel za chvíli a za ním i Barney a Xen. Mitchel zachytil, jak se na něj Mir významě podíval. Jistě se vduchu ptal, jestli Mitchel udělal to, co po něm chtěl. Mitchel polkl. Arthur už ho nedržel a on se vrhl do Barneyho náruče.
"Nech si toho panenko." ušklíbl se Barney. Ale nechal jej nakonec tak.
"Tak můžem?" optal se Arthur. Randy kývl a spoul s Mirem vešli. Nejdřív Mir vyházel Mitchelovo lůžko. Nic. Randy se vrhl na Kimovo. Ani tam nic nenašli. Snad všichni si všimli vítězoslavného šklebu, když Mir strhával polštář a peřinu z lůžka, které patřilo Callumovi. A také viděli ten zmatený výraz, plný zlosti, zaskočení a hořkosti, když i toto lůžko bylo prázdné. Randy sundal polštář z Timova místa a vytáhl zakrvácený nůž. Jenže pro Mira byl zastavený čas i prostor. Zhluboka se nadechl. Začal pořádně vnímat, až když skoro všichni zmizeli. Zůstal tam jen Mitchel, Callum a Randy. Ovšem Randyho a Calluma Mir nevnímal. Vystřelil k Mitchelovi a přitiskl ho ke zdi.
"Co to má kurwa bejt? Co? Co si myslíš? Ty snad nevíš, kde má Callum svý místo? Přeslechl ses snad, když jsem ti to před tím říkal? Callum! Měl to bejt Callum!" vrčel. Mitchelovi docházel vzduch z toho, jak jej Mir držel pod krkem. To tlustý a ohavný prase mělo sílu. Nakonec ho Mir pustil a odešel. Mitchel se sesunul k zemi. Zaslechl, jak někdo prudce mířil za Mirem. A někdo jiný se k němu sehnul. Propleskl jej. Mitchel otevřel oči.
"Callume... Tim... Já za to nemůžu. Chtěl to udělat." hlesl a rozkuckal se.
"Proč?" nechápal Callum.
"Protože... Říkal, že... Že... Protože nejste kamarádi." zavřel zase oči. Callum zanadával. Je to idiot. Tim byl takový idiot. Můžou ho poslat na křeslo. Nejsou kamarádi. Nejsou. Nejsou, nejsou, nejsou! Jenže když nejsou kamarádi, mohou být jen nepřátelé. Proč by mu jeho nepřítel pomáhal? A k čemu? Měli to snad hodit na něj?
"Vy jste fakt děcka!" štěkl ještě po Mitchelovi. Pak se rozběhl směrem, co běžel Randy a Mir. Křeslo ne. Musí uchránit Tima od křesla. Jako na potvoru bylo všude na chodbách prázdno.
"Randy!" křikl. Nerad běhal. A už byl dost zadýchaný. Jenže Randyho nikde neviděl. Proti němu se vynořil jen Arthur.
"Co se děje, Joey?" optal se. Callum zakňučel. On není Joey!
"Musím ... Musím mluvit s Randym! Prosím!" vyhrkl Callum. Tim nesmí na křeslo. Arthur si povzdechl.
"Randy teď nemůže."
"Ale hned, jak bude moct, přijde za tebou do knihovny." vynořila se spoza Arthura Sandara.
"Je to smrtelně důležité!!" zaskučel Callum. Sandara kývla.
"Vyřídím mu to." opět zmizla a chvíli po ní i Arthur. Callum by sebou třískl o zem, ale musel dojít do knihovny. A tam čekat. Čekat. Čekat. To nejhorší, co ho teď mohlo potkat, bylo čekání. A ani netušil, že kousek od něj čeká na svůj rozsudek Tim. Jak rád by věděl, co mu přišijou. Timovi byl jeho vlastní osud možná lhostejný, ale Callumovi ne. A ani netušil proč. Nebo možná jo. Ten kluk. Nebyl jeho kamarád. Tim se tak moc snažil odčlenit, odtrhnout, až Callumovi přirostl k srdci. Proč si toho nevšiml dřív? Proč?
"Callume?" ozvalo se náhle kousek od něj. Zvedl hlavu.
"Sandaro! Kde je Randy?" vstal z křesílka.
"Za chvíli přijde. Dost se těší." Sandara se mračila.
"Callume..." začala pomalu.
"Pamatuju si to. To, co jsi mi řekla, když jsem u tebe seděl. Jasně, je to dávno, ale pamatuju si všechny ty rady. Všechno. Sandaro. Já nevím, nevím!" povzdechl si. Nechal se přivinout do dívčiny náruče.
"Když se zamiluješ, nepoznáš, jestli je to správně nebo ne. Nepoznáš!" zaskučel. Sandara jej pohladila po zádech.
"Co všechno jsi ochoten obětovat?" optala se.
"Taaak jsem tady!" do rozhovoru jim vtrhl Randy. Callum se odtáhl.
"Obětuju sebe." hlesl k Sandaře a se sklopenou hlavou se odevzdal do Randyho péče. Sandara se otočila a zamířila od nich dál. Všimla si, že z druhé strany regálu sedí Tim. Nic neřekla. A ani on. Jen ji nechal si přisednout a alespoň útěšně chytit za ruku. Hlasy k nim doléhaly dál a Tim potřeboval někoho, kdo ho zadrží, až bude chtít zasáhnout.
"Callume. O čempak jsi chtěl mluvit?" broukl spokojeně Randy. Jeho ovečka jej k sobě sama zavolala. To je poprvé a rozhodně by to nemuselo být naposled.
"Chci... Rád bych... Aby Tim neskončil na křesle. Prosím." Callum byl najednou malé vyděšeně dítě a pohledem plným strachu hleděl do Randyho očí. Ten si to užíval. Vychutnával si každuo setinku každé vteřinky toho okamžiku.
"Proč? Co z toho budu mít?" pozvedl obočí.
"Mě." polkl Callum.
"Vážně? Budeš moje osobní kotě?" chytil si jej Randy za bradu.
"Ano." hlesl Callum.
"Když jem ti to nabídl kdysi, odmítl jsi. A to dost drze." připomněl mu Randy. Callum přikývl. Věděl o tom.
"Prosím." zašeptal rozechvěle. Bál se, že to nevyjde. Bál se o Tima.
"Co když už nemám zájem?" vykřikl Randy. Callum se úlekem přikrčil. Dál se chvěl. Snad si tohle Randy vychutná a yhoví mu.
"Budu se ti třást u nohou. Až od konce. Jen... Nedávejte Tima na křeslo."
"O tomhle nerozhoduji já. Ale jak chceš. Pozdržím to, jak dlouho budu moct." přisál se Randy hladově na Callumův krk. Pak jej prudce hodil na regál s knihami, až se jich několik vysypalo. Ušklíbl se a odešel. Callum se sesul k zemi. Vyhrál! Tim nezemře. Teď mu může všechno říct. Všechno. Můžou... Můžou být... Nekamarádi. Cítil se jako zamilovaná puberťačka.
Prošla okolo něj Sandara a připoměla mu, že knihovna se brzy zavře. Callum kývl a vstal. Za chvíli má být večeře. Zamířil k jídelně. Najednou o tolik lehčí.
"Callume! Promluvme si!" houkl někdo zezadu. Callum se otočil. Tim.
"Jistě." zpomalil. Pak se zařadil opřel se o Timův vozík. Silou jej pak tlačil sám.
"Promluvíme si v cele." Tim zněl chladně a odměřeně. Tak, jako se snažil znít vždycky. Jenže dnes se nesnažil, opravdu tak zněl. Ani to ovšem Calluma rozhodit nemohlo. Zajel tedy do cely. Tam až k Timově posteli. Vzal jej a posadil na postel. Pak si sedl vedle něj.
"Slyšel jsem tě v té knihovně." přiznal bez obalu Tim.
"Time. Sám jsi to říkal. Nejsme kamarádi." pousmál se Callum. Natáhl se a přivlastnil si Timovy rty. Byl hladový. Tak moc po nich toužil a uvědomil si to až teď. Až teď. CHtěl Tima. Hned. Když už může. Nějakou dobu mladšího líbal. Pak jej pomalu položil na záda. Odtáhl se, aby se oba mohli nadechnout.
"Odsoudil jsi mě k smrti." hlesl Tim. Callum se zamračil.
"Proč? O čem to mluvíš?" nechápal.
"Randy ti slíbil, že pozdrží případ. Což mu vyhovuje. Může mě tu tak nechat déle, než ostatní. A počkat si, až budu zletilý. Díky čemuž mu trest smrti projde hned. Pokud by nic neprotahoval..."
"Tak by všechno museli vyřešit ještě před koncem vaší lhůty a to bys byl nezletilý a vyvázl s jiným trestem." dokončil zděšeně Callum.
"Já tě zabil." hlesl. Tim kývl. Pak si přitáhl Calluma do polibku.
"Nejsme sice kamarádi, ale i tak jsem rád, že jsi to byl ty." šeptl. Callum byl sám sebou zděšený. Co teď ? Co má udělat? Musí ho zachránit. Musí donutit okolnosti, aby řekly pravdu. Aby byl odsouzen pravý vrah. On sám tu byl z křivého obvinění, ale najednou mu na pravdě záleželo víc, než kdy jindy. Najednou byla neskutečně životně důležitá. A to tak doslova, až se z toho Callumovi krátil dech.

Mitchelovi bylo špatně. Nevěděl, co má dělat. Ležel na palandě a poslouchal, jak si Xen a Barney vyměňují sliny. Energie na další drásání jeho nitra přidje až za pár minut. Měl čas litovat a užírat se. A taky nechat odpočinout hlasivky od toho věčného křiku.
"Hned jsem zpátky koťata moje." vstal Xen. Mitchel a podíval na Barneyho, jak svého velkého miláčka sleduje.
"To mezi váma..." hlesl.
"Jo, úplně ho žeru." přikývl Barney. Mitchel si povzdechl.
"Jde takhle... Žrát jen jednu osobu?" optal se nejistě.
"Co chceš slyšet? Že tě nechci opustit? Že tě miluju? Nebuď naivní!" odsekl Barney. Mitchel si povzdechl. Jak jednodušše jde někomu zmařit i ty poslední naděje. barney se k němu naklonil.
"Ale jedno ti řeknu. Jsi to nejlepší děcko, co jsem kdy měl v posteli. Šukal bych tě bez ustání." zavrněl. Pořád byl ještě dobrák.
"B-Barney?" Mitchel zamrkal.
"Co to vlastně dneska bylo u tý cely, hm?" pozvedl Barney obočí. Mitchel polkl. Stejně už Tima nezachrání. Mohl by to říct a... Ulehčit si?
"Mir někoho zabil... A..."
"Cože??" vyjekl Barney. Mitchel se posadil. V očích měl slzy.
"Jeden... Můj bratranec si pro mě přišel, jenže Mir nás zastavil, ještě než mě mohl dostat ven. A pak mi dal ten nůž a řekl, že ho musím strčit Callumovi pod polštář!" vyhrkl.
"Callumovi? Proč ho měl teda pod polštářem ten kriplík?" pozvedl Barney obočí.
"Protože... Nejsou kamarádi." vydechl Mitchel. Myslel, že se zhroutí. Zase si lehl a zabořil tvář do polštáře.
"Nepokoušej se udusit! Tohle musí ven!" Barney ho chytil za vlasy a odtáhl mu hlavu od postele. Nesnášel, když tu někdo byl z křivého obvinění. Kazilo to atmosféru věznice. Nesnesl by mezi řadami padavku, která sedí za úspěchy někoho jiného. To by bylo ponižující.
"V-Ven?" odvážil se mitchel hlesnout.
"Ovšem, Panenko. Nebo snad chceš, aby Tim umřel?" zavrněl výhružně Barney. Věděl, že to tohle dítě nesnese.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arashi Kyuketsuki Neko Arashi Kyuketsuki Neko | E-mail | Web | 5. května 2015 v 16:01 | Reagovat

Pěkný dílek. Jsem velmi velmi velmi zvědavá, jak to nakonec skončí... snad dobře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama