Červen 2015

Dokonalý úkryt - prolog

28. června 2015 v 22:14 | Iharo Senshi Kokoro |  Dokonalý úkryt
Hah!! Jeeej, tohle jsem pro vás dlouho připravovala, miláčci moji, tohle je jen prolog, pročtěte si ho klidně všichni, ale nejsem si jistá, jestli i zbytek série bude dost vhodný pro všecky...
BOYS LOVE IS BACK, BABY!!!!
Kňahahahaha! Ne, Iharo nehráblo, ne tak, že by to byl rozdíl od běžného hrabání. Takže do toho děti, užijte si to!!! :D Pěkný počtení a nezapomeňte na komentáře.
Žalát vy Jabáni!!


Everyone Needs an Angel - Creepypasta Too (3)

22. června 2015 v 8:12 | Iharo Senshi Kokoro |  ENACT
Hááh! Už je to dýl jak týden!! Tududum! Iharo se cítí krapet jako Badass, že vás nechala čekat. A pak vám sem dá jen... Tohle.
Přiznávám se, že jsem se teď v psaní zasekla. Vím, co chci, aby se stalo, ale dostat se k tomu je... eeee... Ach jo!! A navíc jsem se pustila do dalších dvou projektů (Ne! Natlay! Nebudeš mě zabíjet! Jeden z nich je to FNAF! Ačkoli to mu vůbec nejde!!)
No, ale to už Iharo příliš prozrazuje. Žalát, vy Jabáni! A užinte si totok!!




Za mřížemi 7. díl

16. června 2015 v 18:48 | Iharo Senshi Kokoro |  Za Mřížemi
Haaaah!!! Já vám něco slíbila, co? A stejnak na vás zase kašlu! Ale aspoň jsem vám sem dala další díl již pomalu zapomenuté série "Za Mřížemi"
Ono, atmosféra se tváří, že už se chýlíme ke konci. Že by to mělo jen osm dílů ?? Což? Je to možný. Co provedeme s Timem, Mitchem a Nickem? (Koho zajímá Nick, vždyť se tu vůbec neobjevuje!)
Užijte is to děcka... Já pořd čekám, až ze mě bude ten džem!!!


I am your Darilng, Right?

16. června 2015 v 18:29 | Iharo Senshi Kokoro |  origosh
Hah! Něco pro vás mám! Něco pro vás mám! Hádejte, hádejte! Ne, není to yaoi. Ne, není to ENACT. Ale je to povídka!!!
Nah, nah, nah!! Je krátká. Jop, Iharo se neumí rozepsat, Iharo je debil, Iharo to nebaví, Iharo s tím chce praštit!!!
Ne s blogem!!! Jen jsem mandarinka, co půjde do džemu, okey? Okey! Nedávám vám na výběr! Prostě džem! Nebo marmeláda! To je jedno, tak jako tak budu rozdrcená, rozmačkaná a vy si mě namažete na rohlík!!! Tak to bude!!
Žalát, vy Jabáni a užijte si to!!


Ožrala a Protiva 7.

16. června 2015 v 8:57 | Iharo Senshi Kokoro |  Ožrala vs. Protiva
Tak jo, další odfláknutý díl naší drahé série. Sakra, já úplně zapomněla, že tenhle díl mám. No nejsem debil? Nejsem! Jsem ůžasná!!!
Asi bych mohla přidat i nějakou povídku a nejlépe BOYS LOVE, protože tenhle blog se hodně obrací ke Creepypastě.
Jasněěěěě, v podstatě jsem asi nikdy neměla na blogu přímo jedno jediné zaměření. Byly tu moje povídky, byly tu básničky, byly to ty debilní výlevy srdíčka xP ... Ach bože, jestli se k tomu někdy vrátím, drbněte mě motorovkou přes krk. (Ano STIAK, máš povolení) ... A kdyby nefungovalo to, tak Maki se sekyrkou, jsi záloha... Nebo kdokoli jiný s čímkoli jiným.
Jen s přeji být pohřbena se svým pánvemi a hlavou oddělenou a pohřbenou extra.



What I've Lost

15. června 2015 v 16:07 | Iharo Senshi Kokoro |  English time
Hah, tady pro vás něco mám... Je to... Prostě něco. Něco, co pochopíte až po čase (Pokud se k tomu vůbec dostaneme! Teda Iharo)
Jednou to bude souviset... S něčím, tady (když to vyjde)
Zatím to berte jen jako něco, co mě napadlo po cestě ze školy :)


Everyone Needs an Angel - Creepypasta Too (2)

14. června 2015 v 15:23 | Iharo Senshi Kokoro |  ENACT
Tak jo, asi čekáte na tohle, co? Tak jo, je to tady!!! :P spokojení? Jo, musíte být spokojení! Aspoň na chvilku!
Užijte si tuhle část a slibuju, že od třetího dílu se to konečně aspoň trochu rozjede. Vydržíte to, zlatíčka?
Jo, vydržíte. A já vím! Nejste zlatíčka! Takže Žalát, vy Jabáni a užijte si to!! (A opovažte se si to neužít, víte, jak já se na tom dřu?!!)



Everyone Needs an Angel - Creepypasta Too (1)

11. června 2015 v 14:45 | Iharo Senshi Kokoro |  ENACT
Hah! Tak tady to máte! A je to jen a jen moje chyba. (asi poprvý, co to na nikoho nesvedla? Co se děje?)
Chtěli jsme to, máme to mít. Jen kdyby někdo nepochopil, kdo je ústřední postava, tak vám vzkazuju, že jste blbci!
(a pro ty, co nechtěj bejt Blbci, tak Iharo má prostřední jméno Marie xDDDD)
Užijte si tento vcelku slabý díl a snad budete mít chuť i na nějaký ten další :P
Tak se na to vrhněte... A Žalát, vy Jabáni!!!



ňahňah, Iharo ňah! Aneb YT, ASK, SKYPE a ňahňah, Iharo ňah

10. června 2015 v 14:21 | Iharo Senshi Kokoro |  Kecy v kleci a ježek v troubě
A už jsme saaaakra dlouho strkali ježka do trouby!
Dlouho nebyl výkec, Cuttieeeees mojeeeeeee!
Takže Jabán vy Žaláti a jdeme na to!!!
Iharo už přeplo hodně dávno, kdyby se někdo ptal, jen vám hcce říct, jak vás miluje, škola ji sere, pořád ji zvládá a další méně podstatné věci!

TRPASLIČÍ PORNO!!!! (upoutala jsem pozornost? Ne?) HOBITÍ A ELFÍ PORNO S KONĚM!!!
(to už je tutovka)


Město pro strach

2. června 2015 v 15:01 | Iharo Senshi Kokoro |  origosh
Jednou, kdysi a kdesi ve vyspělé společnosti několik lidí shodlo na tom, že minulost je až příliš vzdálená, aby si z ní lidé brali poučení. Aby si ji živě pamatovali a něco z ní měli v duších. V podvědomí. Proto se rozhodli vybudovat několik zvláštních středisek. Města určená pro výzkum. Jak vlastně funguje lidské podvědomí. Lze ho ovládnout? Co je klíčem k manipulaci?
Města měla svůj ráz. Nevyvíjela se, byla postavena najednou. Byla rozdělená. Náměstí s tržištěm, sídliště s několika hřišti. Park je dělil od skupiny škol. Základní školy, střední školy, učiliště, gymnázia i Univerzity byly pohromadě. A pak zde byla úřední místa, kanceláře, firmy a na okraji každého města dvě továrny. Nic promíchaného. Vše pěkně rozdělené.
Pak už stačilo vybrat lidi. Někteří se přihlásili sami, někteří byli vybráni. Města se zeplnila. Už na začátku bylo všem hromadně sděleno, že jsou v evidenci. Že jsou sledováni, hlídáni a nic, co udělají nebude nepovšimnuté jen tak ležet.
Města byla zaplněna. Smělo se začít. Projekt byl jednoduchý. Města o sobě nevěděla, nevěděla ani o světě tam venku. Samozřejmě, na dovolenou se jezdilo z jednoho takového střediska, do jiného. Či na jiné kontrolované jméno. Ale nikdo nikdy nezmizel z hledáčku.
Hlavní náplní byl život. Život, který měl simulovat různá prostředí, situace a období z minulosti. Začalo se zlehka. Střídaly se lehčí i těžší období. A nikdo si nedovolil cokoli namítnout. Pokud by namítl, byl by odstraněn. Všem to bylo vtloukáno do hlavy. Novinovými články, pomocí vývěsek, či snad řečma, které kolovaly po městě.
Vyšší moc, jak se říkali těm, kteří vše kontrolovali, věděli o všemožných lidských schopnostech, věcech, které se dějí a dít budou. Fungovalo to. Lidé, vědíce, že pokud by dělali problémy a příliš vybočovali z řady, budou nějak potrestáni, se chovali v rámci možností slušně. Nikdy se jim neřeklo, JAK přesně budou potrestáni. Bylo však naznačeno, že o nic malého nepůjde. A to stačilo.
Nejdéle se dařilo udržet období simulující konec 20. století. Po pádu komunismu a rozebrání Berlínské Zdi. Jenže po několika letech se lidé naučili vzrůstající drzosti této doby. Svoboda, na kterou tehdejší svět nebyl vždy připraven a nespokojenost, která přišla zároveň s ní. Ozývaly se protesty, výkřiky o ovládaných loutkách a lidských právech. Lidé už si nepamatovali, odkud přišli a čím byli před tím. Přesto však najednou chtěli přetrhat vodící lanka.
A tak přišel konec i této, zatím nejdelší simulace. Přes noc se obměnily všechny vývěsky. Když se nad ránem první lidé chystali do práce, sotva se podívali na nově vylepené plakáty, vrátili se domů.
Propadli se do temného období. Vyšší moc se rozhodla simulovat vzestup Hitlera. Byli v protektorátě. Na vyzvání, které znělo v rozhlase se okolo desáté seskupili obyvatelé města na náměstí. Před radnicí tam byl stůl. Za stolem muž v uniformě a na každé straně měl tři vojáky, kteří jej střežili. Dalších vojáků bylo plné náměstí. Všichni se tvářili, jako kdyby měli obličej z kamene. Lidé se seřadili a každý odevzdal svůj doklad o totožnosti.
Muž za stolem si jej vždy prohlédl a pokývl hlavou. Nikdo nevěděl, zda náhodně, či ne, ale několik lidí nechal odvést. Ať už pracující muže, mladé dívky, či celé rodiny. Když odevzdal na ukázku svůj doklad poslední z řady, muž se zvedl. Spoza radnice vyjely vojenské vozy. A v nich všichni odvedení. Spolu s mužem a několika vojáky odjeli. Většina uniformovaných zůstala ve městě. A dál pochodovali jako sochy, které někdo naučil pohybu, ne však životu.
Ty vybrané už nikdy nikdo neviděl a nikdo netušil, co se s nimi mohlo stát. Život v protektorátě měl být trest za příliš hlasité protesty. A simulace se zdála velice podařená. Nemuseli být ani odvezeni všichni ti protestující. Ne. Těch bylo v odvezených zlomek. A v tom byl klíč úspěchu. Největší trest, jaký mohli ti nahoře vymyslet. Za čísi rebélii odvezli jejich blízké a hlavně nevinné lidi, kteří s tím nemuseli mít vůbec nic co dočinění.
Když pak skončila a lidé se propadli od Viktoriánské Anglie, nikdo ani nehlesl, že děti chodí pracovat a pracovní doma trvá i dvanáct hodin. Nikdo si nedovolil vynášet protesty.
Vyšší moc odhalila důležitou věc. Pokud jsou lidé udržování ve strachu, fungují jako dobře natažené hodinky. Není třeba na ně tlačit a pevně je svírat v kleštích. Ještě by se začali vzpouzet. Není třeba komukoli vyhrožovat.
Stačí je jemně zaobalit do peřinky strachu. Zalepit jim očka slibem trestu.

/
Dooobře, tady jsem si nechala komentář až po vašem přečtení. Až když jsem byla asi v polovině, vzpomněla jsem si na Ilumináty, Konspirační teorie, jak my jsme vlastně ovládáni a blábláblá.
No? Co myslíte? Je tohle jen příběh? Nebo i my jsme v jakémsi středisku. Všechno to zpravodajství, to kam nás nechají jet na dovolenou a knihy, které se vytisknou. Slova, která se k nám dostanou. Hm? Není to vše někým vytvořená bublina? Hm?
Jaká simulace přijde příště?

Bloody Mona - Original Voice

2. června 2015 v 10:09 | Iharo Senshi Kokoro |  English time
A zatímco se lituju, jak jsme do... Dodělala a podělala písemku, tak jsem konečně vytvořila Original Voice i pro Bloody Monu. Asi mi to trvalo déle, než u TCO hlavně skrze to, že jsem to chtěla mít pořádné, aby to skutečně sedělo. A protože Bloody Monu mám radši a víc se bojím, že bych to odflákla.
Mimochodem, pro autory OC Creepypasty. Stává se vám, že na vás vaše Creepa nechává následky? Ettooooo... Tak nějak, když vznikala TCO, bylo to z popudu, co jsem prožívala. A mám pocit, že se tam uvnitř mě cosi usídlilo. Cosi, co jančí, zuří a řve, kdykoli je mi odepřeno... Ne to nejlepší místo... Ale něco v tom smyslu. Nezdá se vám to? Že, když stvoříte creepu, pracujete na ní... Že se... Může stát reálná?
A teď nemyslím, ty odrážky v komentech. To je z prdele... :D (Jelikož jsem odjakživa krapet schizofrenní a vyskytují se u mě alter ega) ... Jenže tahle prdel v komentářích většinou nezasahuje do mého školního, nebo osobního života.
Většinou to všechno zůstávalo na blogu. Errr...



You thought, it was good idea? Go home from pub all on your own... Alone...
Hihi.
You smell like you drank all beer in this country.
Do you want to sing with me? I have a favourite lullaby. About London Bridge!
"London bridge is falling down... falling down... falling down... London bridge is falling down, my fair lady..."
Do you know this song? It is really beautifull song. I remember, my mother sang it to me every night, when I was younger. I was her and fathers little fair lady.
My uncle sang this song to me too. But it wasn't the same. He never liked chidlren. So, he liked to hurt them. It takes long years, when he playd with me those games about kicking, punching and things like that.
So, I was afraid of him. I never told my mom. She said me many times, that I am in safe. My father loves me and he will take care of me.
Well, when my uncle murdered my mom before my eyes some eyars ago... I lost my hope in father. In anything.
And after uncles "love" ... Something broke in me. No. My daddy wasn't here to take care, to protect his little fair lady. No. Mom was wrong. He never saved me. He trusted my uncle, that I am the bad, the evil one. Father helped Uncle, to torture me. Broke my heart. Hurt my soul.
You can feel it. What I did to them. My scarf aroung your neck.
I'll sing to you, okey?
"London bridge is falling down, falling down, falling down... My fair lady... London bridge is falling down, falling down, falling down... And no one help you...!"
I am not little fair lady. Not anymore!