Za mřížemi 7. díl

16. června 2015 v 18:48 | Iharo Senshi Kokoro |  Za Mřížemi
Haaaah!!! Já vám něco slíbila, co? A stejnak na vás zase kašlu! Ale aspoň jsem vám sem dala další díl již pomalu zapomenuté série "Za Mřížemi"
Ono, atmosféra se tváří, že už se chýlíme ke konci. Že by to mělo jen osm dílů ?? Což? Je to možný. Co provedeme s Timem, Mitchem a Nickem? (Koho zajímá Nick, vždyť se tu vůbec neobjevuje!)
Užijte is to děcka... Já pořd čekám, až ze mě bude ten džem!!!




Všechno se to zdálo ztracené, ale jak tak Mitchel pozoroval Barneyho rozhodnou tvář, rozhodl se doufat. Ačkoli na tomhle místě v něco doufat, a ještě ke všemu třeba v naději, dobrý konec, nebo možná jen spravedlnost, to vyžadovalo notnou dávku naivity. No, Barney, Xen a všichni ostatní mu s radostí připomínali, jak naivní je. Takže to byl úkol přímo pro něj.
Hned, jak se Xen vrátil, mu Barney všechno vyložil. Pro ty dva byla nehorázná urážka, když tady byl někdo, kdo nic neudělal. Xen jen pravidelně přikyvoval.
"No a co s tím?" pozvedl obočí nakonec. Barney sebou cukl.
"Musí to ven!!" prohlásil nasupeně.
"Aha. Jasně. Tohle všechno ven a náš milej dozorce uvnitř." pokývl hlavou. Barney se zamračil.
"Takže ty odmítáš hnout prstem. Necháš zabít kluka, který si hraje na hrdinu a vlastně nic nedokázal?" pozvedl obočí. Xen pokrčil rameny.
"Proč ne? Pokud si tu někdo myslí, že je hrdina, já to nejsem. A tobe, kotě, prozradím jednu drobnost. Ty to taky nejsi."
"To nemyslíš vážně?!" vyhrkl Barney. Nechápal, proč je Xen tak zatracený debil a hodlá to ututlat?!
"Nemyslel jsem, že tenhle... Klučík bude mít víc rozumu, než ty." pokroutil nad tím jeho milenec hlavou. Barney ho nepoznával. A nepoznával ani sebe ve chvíli, kdy vystřelil z postele a držíc Mitchela pevně za zápěstí si razil cestu prázdnou chodbou. Mitchel bezmocně klopýtal za ním. Copak Barney se nebojí Mira? Opravdu to chce říct? A komu asi? Kdo jim tady uvěří? Nikdo. Jsou přece zločinci. Předně Barney tedy.
Prozatím, a podle Mitchela taky naštěstí, Barney i s ním zapadl do staršího cely a rozzuřeně se usadil na posteli. Barneyho cela patřila k těm menším jen s jednou palandou o dvou postelích. Barney momentálně uraženě soptil na té nižší. Mitchel si k němu opatrně přisedl.
"Já... Vážně si nejsem jistý..." začal. Barney se na něj otočil. Oči se mu výhružně zaleskly.
"Opravdu chceš být vrah? Poslat Tima na křeslo? Za něco, co neudělal?" zašeptal nebezpečně.
"Ale on říkal..." namítl Mitchel.
"Co? No?" pozvedl Barney obočí.
"Říkal... Říkal, že už má stejně zničený život... A že..." Mitchel měl v krku knedlík. Skoro by se rozbrečel, ale to by poskytl Barneymu jen další důvody, proč se mu vysmívat. A to v tuhle chvíli skutečně nepotřeboval.
"A že na něj venku nikdo nečeká, co?" odfrkl si Barney posměšně.
"Jo!" vyhrkl Mitchel.
"Proboha! Ty jsi vážně tak naivní..." protočil Barney očima.
"Jsem!" vykřikl Mitchel, aby mu to potvrdil. Na tohle ovšem starší nebyl od své Panenky zvyklý. Mitchel vstal a pokračoval.
"Jsem naivní, zbabělý, vyděšený, ubohý... Ale taky šukatelný a dobře prodejný! Vhodné zboží, které si nechá svou prdel rozmrdat do enormních rozměrů a díky tomu ta tvoje bude v pořádku!" Mitchel prudce oddychoval.
"Jsem ubohá, ubohá fňukna, o kterou by sis normálně neutřel ani botu, ale protože jsi mě samozřejmě TY naučil tak dobře kvílet, tak mám najednou cenu. Samozřejmě jen díky tobě!" při svém výbuchu mladík rozhazoval rukama a asi dvakrát se prsty silně uhodil o zeď, kterou měl za zády. Jenže to nevnímal. Barney čekal, že se v polovině nějaké věty brzy rozbrečí. Jenže... Ani to se nestalo. Místo toho Mitchel vyběhl z jeho cely a hnla se od té svojí.
Jenže sotva tam vletěl, naskytl se mu pohled na Tima s Callumem, kteří si konečně padli do náruče. Kysele se na ně zašklebil. Pak se otočil na patě a mířil pryč. Zatínal dlaně v pěst a chtěl něco rozbít. A mámel se rozbil sám, když narazil od někoho tak prudce, až si z toho sedl. Když vzhlédl, viděl Arthura. Staršího dozorce. Polkl.
"Baví tě to? Pořád do mě narážet? Do ostatních taky tak narážíš?" pozvedl Arthur obočí.
"Mě už to nebaví!" vyhrkl Mitchel a v tu chvíli mu bylo absolutně jedno, jestli ho někdo zabije, znásilní, nebo třeba prodá mimozemšťanům.
"Mitcheli!" vyhrkl výhružně Arthur. Mitchle vstal.
"Ať si mě Mir třeba taky zabije... Já... Já vám musím něco říct." prohlásil napolo rozhodně Mitchel. A říkal si, že kdyby ho v tuhle chvíli třeba Barney viděl... Třeba by u něj stoupl v ceně. Alespoň o polovinu toho, co klesl při tom svém výstupu. Arthur kývl a naznačil Mitchelovi, aby jej následoval.

"Za chvíli bude večeře." prohodil Tim do ticha, zatímco ležel, hlavou opřený o Callumovu hruď a nechal se hladit.
"Odvezu tě na ni, hm?" pousmál se Callum.
"Radši ne. Nemyslím si, že by to Randy ocenil." zavrtěl se Tom. Posadil se. Callum taky. Teď už se mračil.
"Budeš mi ho připomínat často?" odfrkl si nepříjemně.
"A když jo?" dloubl do něj se smíchem Tim. Ale Callum se nepousmál.
"Ježíš, klídek. Nebuď nafouknutá, bábi." protočil Tim očima a začal se soukat od oblečení.
"Sklapni." vstal Callum. Tim jej okamžitě chytil za zápěstí, ale on se mu lehce vytrhl.
"Fajn! Tak si dějel uraženou manželku. Ale já se chovám jako dítě." odsekl a dopnul si bundu vězeňského hábitu. Natáhl se pro vozík. Pak nasedl a schávně a okatě se prudce rozjel. Ano! Callumovi na truc. Jen ať si to ten zmetek jedna užije. Callum protočil očima.
"Prosím tě Time!" vyhrkl a popadl ho za vozík. Otočil si ho čelem k sobě.
"Vážně se chceš hádat?" pozvedl Callum obočí.
"Užij si to, moc příležitostí k tomu mít nebudeme." odpověděl hořce Tim. Callum se na něj smířivě podíval.
"Radši bych dělal něco jiného, než se hádal." prohlásil pak.
"Po večeři." slíbil Tim. A pak se raději nechal od Calluma tlačit. Aby si jeho manželka nakonec nepřipadala tak odmítaná.
"Aleeee, koho to vidím." ozvalo se kousek od nich. Tim, ani Callum se nemuseli otáčet, aby věděli, že je to Randy. Dozorce k nim došel se spokojeným úsměvem na tváři a obepnul Callumovi ruku okolo pasu.
"Jsem rád, že dnešní večer strávíme spolu." zavrněl mu do ucha. Tim se zamračil. Vrčel by, ale to by Randymu udělalo radost. Rozhodl se, že raději odjede někam dál. Ale sotva se rukama zapřel do kol u vozíku, jako kdyby tím upoutal Randyho pozornost. Prudce do káry kopl a shodil Tima na zem. Callum sebou cukl. Ale neudělal nic. Mohl jen tiše doufat, že si Tim něco neudělal.
"Jen se plaz, špíno. To ti patří." usmál se spokojeně Randy. Pevně držíc Calluma, obešel Tima a vyrazil do jídelny.
"Těš se... Svážu tě a vyšukám z tebe duši." zašeptal Callumovi do ucha. Ten jen zavřel oči a přikývl.
"Cokoli si můj dozorce bude přát." hlesl.
"Tak je hodné koťátko." broukl Randy. Callum se pootočil, aby se podíval, zda už se Tim vyškrábal na vozík. Ne. Okolo procházející Xen mu ho radostně odkopl. Callum se otočil zpátky. Nemůže nic dělat. Ne, dokud je tady Randy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kanji Kanji | 31. března 2016 v 0:14 | Reagovat

Je nějaká naděje na dopsání téhle povídky?

2 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 31. března 2016 v 8:16 | Reagovat

[1]:  Upřímně - moc velká ne, jelikož je povídka zmatená a já ani nemám někde uložený podklad k plánovanému konci.
ALE - je v plánu její přepsání - taková lepší a méně zmatená verze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama