Mrtvé oči

17. července 2016 v 21:52 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti. Tak jsem se dohrabala k sepsání jednoho svého dávného nápadu.
Řeknu vám, ten konec je dodrbaný jak sviňa! Strašně, strašně dodrbaný... Ale když mě už to nešlo vymyslet líp... A kdybych to odkládala ještě chvíli, tak to nesepíšu vůbec.
Takže Enjoy, a nezapomeňte: Námitky nepříjmáme a zmařené vteřiny vašeho života nevracíme!

ey




"Sbohem." život se pomalu vytratil z jejích očí. A on na ni beze slova hleděl, fascinován tímkouzlem. Jeho matka byla tak mladá a krásná. Jak prazvláštní to bylo, když ji život náhle opustil. Ten pohled jej upoutal a on na něj nebyl schopen zapomenout. Vracel se mu stále a stále dokola. Budil jej z jeho chlapeckých snů a vytrhával jej ze zamyšlení nad nevinnými věcmi.

Nezapomněl na něj. Nezapomněl na pohled do matčiných umírajících očí ani za deset let. A to, co uvnitř něj klíčilo celou tu dobu, se najednou prodralo napovrch. A on pocítil touhu vidět to znovu. Znovu shlédnout pohasnutí jiskry života v mladých očích. Vydal se tenkrát do noci. Oděn v dlouhém kabátě a s kloboukem staženým do čela. Procházel se parkem, osvětleném pouličními lampami a doléhal k němu zvuk okolo projíždějících aut. Dlouho nepotkal nikoho. Zdálo se, že zvolil příliš pozdní hodinu. Nakonec to vzdal. Nasedl do auta a odjel domů.
Místo, aby ten večer hleděl do očí člověka, jemuž utíkají poslední vteřiny, hleděl na sklenici čisté vody. S těžkou hlavou plnou vzpomínek nakonec odešel spát. Když se probudil, byl tím klidným, tichým člověkem, na jakého byl zvyklý. Vstal, nasnídal se a odešel do práce. Z té se vrátil v pozdní hodině, neboť ve své dobrotě zůstal déle, aby dodělal práci někoho jiného. Ulehl do postele a zavřel oči. Ležel tak, na hranici mezi bděním a sněním několik minut... Hodin...
Pak jej však probral ostrý záblesk touhy. Byl to natolik silný popud, že jej donutil vstát, obléct se vyjít z bytu ven.
Nastoupil do auta, hnán touhou. Touhou spatřit to, co už kdysi jednou viděl. A někde uvnitř věděl, že tentokrát nebude moct ucnout, dokud to neuvidí. Vřela mu v žilách krev a srdce mu div nevyskočilo z hrudi. Mysl měl jasnou jako nikdy dřív, když zatáčel k výjezdu z města a před ním se objevil neonový nápis nad benzínkou. Zastavil při okraji a stáhl přední okénko. Došla k němu mladá blondýnka s rudou rtěnkou, spoře oděná, jak se na ženu jejího zaměstnání hodilo. Předklonila se, aby ukázala svůj hlubký výstřih a opřela se lokty o otevřené okýnko.
"Tak co to bude?" zeptala se.
"Nastup si." odpověděl jí a jeho rozjařená mysl se upnula k jednoduchému postupu v plánu. Blondýna si nastoupila vedle něj, na sedadlo spolujezdce. Otočil auto na prázdné silnici a odjel s ní zpátky k sobě domů. Sotva s ní vešel k sobě do bytu, dívka se na něj vrhla. Odstrčil ji a ukázal jí dveře do ložnice. S úsměvem a několik poznámkami tam odešla. On zatím došel ke kuchyňské lince a ze stojanu vytáhl nenápadně nůž na maso.
Vstoupil do ložnice. Celé jeho tělo se chvělo nedočkavostí. Byl vzrušený okečákáváním toho kouzelného okamžiku. Prostitutka, již si přivezl už ležela jen ve spodním prádle na posteli a očekávala ho. Vylezl si nad ni a ve chvíli, kdy ona začala rukama bloudit po jeho hrudi, aby mu rozepla košili, jí zabodl nůž do břicha, vytřeštila oči a chtěla začít křičet, ale jeho ruka jí zacpala ústa.
"Dívej se na mě!" přikázal jí, zatímco se ona škubala a snažila se uniknout. To vědomí, že uvidí život, jak opouští její tělo mu dodávalo nadlidskou sílu. A on bodal a bodal dál, aby to přišlo co nejdříve. Ten okamžik, to kouzlo. Mělo ho to vysvobodit z šíleného sevření jeho mysli. Měl se tak znovu uklidnit.
"Dívej se na mě." zopakoval vyděšené prostitutce. A dívka vzdala svůj souboj. Hleděla vytřeštěnýma očima na svého vraha už se ani nehla. V jejích očích se zrdcadlil strach a zoufalství. A pak... Ve zlomku vteřiny se ta jiskra vytratila. Dívka byla mrtvá a kleště šílené touhy konečně pustily jeho mysl. Spokojeně vydechl. Všechno napětí z něj opadlo. Spokojeně vydechl. Cítil se najednou tolik vyčerpaný. Ulehl vedle mrtvoly a usnul.
Ráno, když se probral, věděl, že tohle nebylo naposledy, kdy se díval do umírajících očí. Věděl, že ta touha přijde znovu. Zase jej to dožene, přehrne se to přes něj a on bude jednat jako šílenec. Ne. Nesmí to už tentokrát podcěnit. Nebude nic potlačovat a bude jednat s uvážením. Vše bude dopředu plánovat a bude důsledný. Bude to mít pod kontrolou a nebude riskovat, že udělá nějakou hloupou chybu.
Nevyhledával jen prostitutky. Bylo málo takových, co by jej upoutaly. Jejich oči by chtěl vidět pohasínat.
Do práce docházel stále a nikdo nepojímal podezření. Byl to stále ten klidný a tichý muž, který měl jen dva dobré přátele, ke kterým občas v neděli přišel na oběd. Nikdo netušil, co skrývá a že aby zůstával takto klidný, jeho řádění se stupňuje. Touha vidět umírající oči přicházela častěji a častěji.
Ve chvíli, kdy uprostřed noci stál nad dalším mrtvým tělem, hlavou mu proběhla svůdná myšlenka. Jak vypadají jeho oči, když umírá.
Vzápětí jeho kroky nabraly směr koupelny. Sundal tam ze zdi zrcadlo a odnesl jej do kuchyně. Opřel jej o kuchyňskou linku a vzal si čistý nůž. Obrátil čepel proti sobě a vrazil si ji do břicha. Otřásla jím vlna bolesti, ale on nůž vytáhl a zabodl jej do sebe znovu. Nohy se mu roztřásly a podlomily se v kolenou. Rychle sebral zrcadlo, než upadl k zemi. Ležel na boku a hleděl na sebe do zrcadla, které svíral v ruce. Hleděl na svůj odraz. Obličej stažený v bolestné křeči, ale oči jasné, jako nikdy. Hlavou se mu ozvala jeho vlastní škola.
"Dívej se na mě."
Jako kdyby k němu promlouval jeho vlastní odraz. A on se díval. Hleděl do těch očí, které byly jasné. Hleděl a sledoval tu jiskru života, ve chvíli, kdy pochopil, že celou tu dobu pro něj smrt byla odpovědí.
Bolest ho svírala, ale on ji nevnímal. Čekal na ten okamžik, kdy uvidí, jak se z jeho očí vytrácí jiskra. Jak jeho oči šednou na důkaz toho, že on sám zemřel. Těšil se na pohled do těch mrtvých očí. Do jeho vlastních mrtvých očí.

Našli ho. Jeho mrtvé tělo s louží krve pod sebou. Když s jej snažili naložit na nosítka a odnést do pohřebního vozu, nikdo neměl dost síly, aby mu vytrhl zrcadlo, které v posmrtném sevření držela jeho ruka. Nikdo jej nedokázal připravit o odraz, na nějž hleděla jeho mrtvá tvář.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 18. července 2016 v 16:39 | Reagovat

To je úžasné!

2 Amphetamine Amphetamine | 24. července 2016 v 12:25 | Reagovat

Dokonalost. Nádherný blog, nádherný design...prostě nemám co dodat.

3 Hooray Hooray | 28. července 2016 v 19:57 | Reagovat

To je úžasný :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama