Plesová sezóna

1. listopadu 2016 v 15:53 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti !!!
Je to divné, ale v závěsu za včerejškem vám přináším další povídku. Lehce navazuje na "Přistiženi při činu".
Ale snad tu předchozí ani nemusíte číst, nebude to dávat o moc víc smyslu :D ...

winter




Scházela jsem s ním ruku v ruce po schodech dolů k tanečnímu parketu. Barvy jako kdyby vymizely a vše bylo jen v odstínech šedé. Dámy v šatch, pánové v oblecích, rozděleni do párů tančili v rytmu hudby, jemně se linoucí od živé kapely z pódia. Obrovskými okny se do sálu linulo tlumené světlo, které poskytovalo zimní odpoledne. A naši přátelé, známí i neznámí rozdělení do párů šťastně zamilovaných pomalu pluli ladnými, synchronizovanými pohyby po parketu. Držela jsem se s ním za ruku a pomalu jsme vypadali také jako pár. Jen kdyby jeho oči nehledaly tak urputn v davu a má tvář nebyla tak prázdná. Pocítila jsem trhnutí v jeho ruce. Zahlédl ji. Tu, co jsme nemuseli nikdy jmenovat. Vždy jsme věděli o kom je řeč. To po ní toužil, to ji chtěl mít, objímat a zahřívat. Cítila jsem se jako dáma ze starých věků. Domluvou přistrčená k muži. Oba dva jsme si to představovali jinak a spolu jsme jen zabíjeli čas a občas se zahřáli, když už se zima nedala vydržet. Cítila jsem se jako dáma, která byla mužem z laskavosti přivedena na ples a bylo jí dovoleno se alespoň pro jedno odpoledne bavit. Bylo to zvláštní, neboť to byl on, kdo mě v tu chvíli pouštěl a odcházel za ní. Vzal ji za ruku a lehce přiložil rty k jejímu hřbetu. Podívala se na něj a v očích se jí lesklo okouzlení. Následovala jej jako očarovaná na taneční parket. Hleděla na něj jako na obrázek. Snad jej tolik neznala. Chtěl ji jen zahřívat, jen mít, jen aby nastínil iluzi vztahu, co by předložil druhým. Jak to ostatně dělal se mnou. Ale kdo znal pravdu? On... Já... Ty...
Ty? Když spatřilo tě mé oko tam v tom davu tančících, tělem projel mi ten dávno zapomenutý záchvěv citu. Já stála jsem tam v šatech a přesto jsem se náhle cítila nahá. Hleděla jsem tvým směrem a nedokázala jsem se odtrhnout. I ty jsi hleděl na mě. Upřeným a nic neříkajícím pohledem. Stejný jsi měl i tenkrát, když jsem jej poprvé vzala za ruku. Vykročil jsi ke mě a já se div neotočila a nerozběhla se pryč. Jenže jsem byla chycená ve tvém pohledu. A on to nejspíš viděl. A nechal to tak. Tančil přece s ní.
"Mohu požádat o tanec?" byl jsi najednou u mě a já na tebe pohlédla jako ze sna.
"Nejsem si jistá, co by si o tom on pomyslel." hlesla jsem. Měla jsem pocit, že se mi každou chvíli podlomí kolena. Jenže to jsem nemohla dopustit, protože bys to byl ty, kdo by mě chytil. A to jsme si přece oba přáli.
"On smí tančit s cizí a ty ne?" tvůj hlas prořízl všechny ty těžké myšlenky, jenž mne obalovaly do ospalého pláště. Ale ty přece nejsi cizí. Ne mě. A ona také není cizí. Ne jemu. Proč vlastně já jsem s ním? Neměla jsem správnou odpověď ani na tvou, ani na mou vlastní otázku. Nechtěla jsem odpovídat na nic.
"Bude to bolet... Toho se bojíš, že?" odtušil jsi. Snad jsi ani neměl zdání, jakou máš pravdu.
"Bude. Jen co mě pustíš." přikývla jsem. Natáhl jsi ke mě ruku.
"Ale dřív, než tě pustím, bude se usmívat. A to se ti s ním nepovede." řekl jsi. Nemohl jsi se mýlit méně. Pozvedla jsem bradu a pohlédla na tebe z vrchu.
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" odvětila jsem co nejchladněji, zatímco celé mé tělo se uvnitř chvělo a kolena se už skoro podlomila. Jak jen je možné, že si před tebou jsem tak nejistá? Vždyť jsem přece silná žena.
Ještě víc jsi ke mě natáhl ruku.
"Pojď a ukážu ti to."
"Tak ukaž."
A najednou jsem vkládala svou ruku do té tvé, ty jsi ji lehce sevřel a odvedl jsi mě na parket. Volnou paži jsi mi gentlemansky ovinul okolo pasu. Vykročil jsi a já unesená kouzlem okamžiku jsem tě následovala. Má ruka ve tvé, jeden druhému hledící do očí a mé srdce najednou začalo bušit úplně jinak, než bušilo ty dlouhé dny před tím. Všimla jsem si, že se ti po tváři mihl úsměv. A vzápětí jsem věděla proč. Stačilo ti pár vteřin, jeden, dva kroky po parketu a má tvář se usmívala.
"Tak vidíš." hlesl jsi. Já neříkala nic. Jen jsem se nechala vést parketem a byla jsem okouzlená. Asi jako ona byla okouzlená jím. A ty... Trochu blíž sis mě přitáhl, trochu víc jsi mi stiskl ruku a trochu intenzivněji ses mi zahleděl do očí. Hudba zaplňovala sál, málem bych zapomněla, že v něm nejsme sami. A možná, že za oknem začal padat sníh. Nemohla jsem si být jistá, neboť vše, co jsem vnímala jsi byl ty.
"Jak jen to děláš?" hlesla jsem, napůl ztracená mezi pocity a splašenými myšlenkami. Sklonil ses ke mě a cosi zvláštního jsi se ti mihlo v oku.
"To mi pověz ty." šeptl jsi šibalsky. Přivřeli jsme oči a natáhli se k sobě ještě blíž.
Byli jsme vteřinu od polibku, který by dovršil mé štěstí, který by zaplnil tu prázdnotu v mém srdci. Byli jsme vteřinu od polibku, který by byl splněným snem. A tu... Hudba skončila. Na chvíli se mi zastavilo srdce. Vrátilo se vše. Sál, parket, dav, vše, co se před tím vypařilo v tom kouzle okamžiku. A najednou se z davu vynořil on. Oba nás obdařil širokým úsměvem a my se od sebe jako na povel odtáhli. Srdce mi opět zaplňovala tupá prázdnota a tvoje tvář zkameněla. Beze slova jsem se zachytila jeho nastaveného rámě a nechala se odvést pryč. Jako dáma, jejíž čas na zábavu vypršel. Ještě na schodech jsem se po tobě ohlédla. Naše prázdné pohledy se setkaly a jak já, tak i ty, oba jsme věděli, že ten druhý hluboko uvnitř skrývá bolest. Odvrátila jsem se a mířila se sklopenou hlavou spolu s ním pryč. Byl to první ples celé sezóny. A byl to jediný tanec pro mě i pro tebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama