Všechno nejlepší - otázky a odpovědi

16. dubna 2017 v 18:41 | Kalamity Iharo |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Jabán, vy Žaláti!
A taky: Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí, zdraví! Yaaaaaaaaaaayy!
Požádala jsem vás na události o otázky. Ach, jak drzé a troufalé, že?
Ale vy jste přesto byli ochotní se na něco zeptat a upřímně, já jsem valila oči! Kde jste na ty otázky přišli?? To je něco... Wau! Já jsem to ani nečekala! A kolik jich je! Já vás obdivuju! Vy jste úžasní!!
Takže jste se konečně dočkali - šest let po zveřejnění prvního článku + několik dalších hodin, protože Iharo není schopná dodržet naplánované časy přichází výroční článek!!
Samozřejmě jsem si neodpustila otázky oddělit podle toho, kdo se na ně ptal! Takže víte, že za odpovědi jsem zodpovědná já a kdo je zodpovědný za otázky budete vědět taky! Hahahahaha!!
Takže hurá do toho!! Odhalte vše, co jste kdy chtěli vědět a také to, co byste raději nevěděli!!
A JEŠTĚ JEDNOU SE MOC OMLOUVÁM ZA TO, JAK JSTE MUSELI ČEKAT!!! ŠKUBU SI VLASY A HROZNĚ MOC MĚ TO MRZÍ!!


A PROTOŽE BLOG MÁ OMEZENÍ ZNAKŮ, TAK BUDE ČLÁNEK NA DVĚ ČÁSTI! JUPÍ!!!




CITRON


Kolik máš na blogu celkem povídek a kolik básniček?
- Hah, děláte si prdel? Kdo to má počítat? Já nevím! Ode mě jako čekáte, že to spočítám? Hahahahhahahaha… Haha… Hah… Nope! *vlastně to původně chtěla spočítat, ale pak se projevila její zatracená lenost, takže víte co? Spočítejte si to sami!*

Jak dlouho už si vedeš blog?
- Ehm… Má šesté narozeniny… Jak dlouho asi?
Ale upřímně, před zemí příběhů byl ještě jeden blog. Skorpici.blog.cz … Ale zklamu vás, už ho nenajdete. Už ne! Už nikdy!! Muhahahahahaha!!

Co ti dělá radost během běžného dne?
- Třeba zvuk kapek bubnujících do oken, nebo jen ten pocit lehnout si do postele. Nebo sundat si podrpdu! Ale nejlepší je, když po nějaké době přijde inspirace a mě chytne psavá nálada. Všechno napětí se vyvalí a já pak píšu tak zběsile, až mi písmenka odlétávají z klávesnice.

Jakou větu nesnášíš?
- "A kdy budeš vstávat?" - být to na mě, celý můj život se odehrává v mojí posteli!!
"Vy si z toho tady děláte cirkus." - ehm, ne, ta holka nepřišla dneska do školy, protože možná zvrací a je bílá jak křída. Ne proto, že si myslíte, že jí jde o vás a vaše zatracené ego! Argh! Svět není jen o vás! (no jo, škola, hehe, už na ni myslím i o narozeninách blogu - aspoň vidíte, jak tam trpím!)

NATLAY


Ako sa vidíš ako autorka? Mám na mysli... Myslíš, že budeš (verejne) písať ešte dlho alebo, že Ti nechýba veľa k tomu aby si prestala?
- Momentálně jsem taková skomírající svíčka. Na blogu je to jasně vidět. Ale já se ještě nevzdávám a chci vydržet co nejdéle. Psaní je něco… Co mě vytrhlo z pout. Kdybych nezačala psát, jsem teď úplně jiný člověk a proto se toho budu držet jako topící se drží stébla.

Keď si začínala s blogom napadlo Ťa niekedy, že to dotiahneš až sem?
- Ani nevím, kam jsem to dotáhla. Prostě strkám internetu pod nos svoje výplody už šest let. Už šest let se držím na jedné stránce, na jednom blogu, kolik jiných to nezvládlo. Ale kolik dalších zvládlo dvakrát víc a hlavně, mnohem lépe, že jo. Samozřejmě, že několikrát jsem se zamyslela, jak to bude vypadat, až "vyrostu", až mi bude osmnáct a budu "velká holka" (Hahahahah)… Doufala jsem, že mi blog vydrží. Že budu pořád přispívat. Viděla jsem se tenkrát sice úplně jinak, s úplně jiným obsahem a mnohem lepší aktivitou… Ale tak jako tak, zvládla jsem to. Jsem tady… A budu. Říkám vám, že ještě nějakou chvíli jo.

Aké skúsenosti Ti prinieslo založenie a spravovanie blogu?
- Zkušenosti? Nevím… Možná, že jsem se naučila brát kritiku. Dokonce jsem se ji naučila žádat. Nespokojit se jen s jednoduchou pochvalou, ale chtít víc. Naučila jsem se chtít vidět svoje slabiny, věci, které se ostatním nelíbí a já je můžu napravit.
Taky jsem potkala spoustu lidí. Dnes… Už tady asi není nikdo z mých původních čtenářů… Nejsem si vůbec jistá… Jistě, napadají mě tři, co by mohli, ale kdo ví. (Pochybuji)
Ať už tu jsou, nebo ne, jsem vděčná za poznání každého jednotlivého z nich.
Díky blogu jsem přestala být tak nějak sama.

Čo Tvoji čitatelia? Zmenila by si na nich niečo alebo ich zbožňuješ z hĺbky svojho srdiečka už teraz? C:
- Za každého jsem moc vděčná! Za všechny minulé, současné, budoucí. Jediné, co bych změnila je, kdyby byli víc slyšet… Ne, že by mě měli poznávat na ulici a třeba žádat o podpis… U Satana, asi bych zrudla jako rajče a předpokládala, že to je skrytá kamera… :D Ne, ale komentáře. Říkala jsem to kdysi, říkám to pořád… Pro mě, jako blogerku, neexistuje nic lepšího, než vidět komentář pod článkem. Nějakou reakci, odezvu!


Keby boli Bloody Mona a The Clever One skutočné, aká by bola ich reakcia na Teba a Tvoja reakcia na nich?
- Heh, upřímně… To by bylo kurwa v prdeli! Protože ony jsou to tak trochu moje děti, ale třeba The Clever One by bylo úplně jedno, jestli jsem ji sepsala, stvořila, nebo ji vůbec neznám. Pokud by došla k závěru, že jsem nenapravitelný lůzr (A k tomu závěru dojde vždycky a u všech), prostě by mi jebla hlavou o zrcadlo, nebo by na mě shodila knihovničku.
Bloody Mona by asi byla dojatá, že mě vidí, mě, její stvořitelku. Ale pak by jí došlo, co jsem jí provedla. No a chytla by hysterák a nakonec bych skončila… Kaput. Já osobně, kdybych je viděla naživu, reálné, byla bych v šoku, vyděšená a pud sebezáchovy by mi radil utéct nějak kurwa daleko. Ale zároveň by mi bylo jasné, že to nemá cenu, našly by si mě.

Oľutovala si niekedy založenie svojho blogu?
- Kolikrát jsem si připadala, že to nemá cenu a tak… Asi jo, asi… Tak nějak… Ale konec konců, je to moje děťátko!! A i když vychováváte opravdové děti, občas vám lezou krkem a říkáte si, že je to děs a hrůza je mít, ale taky je prostě... No... Ehm... Nezadusíte polštářem?

Kde si samú seba predstavuješ za 10 rokov?
- Ideláně v posteli s kakaem v ruce a notebookem na klíně… :D Ale upřímně, to už mi potáhne na třicet… Brrr, to je děsná představa! Ale asi by bylo fajn mít práci… Jo, práce by v necelých třiceti zní fajn… Jestli budu mít vysokou nebo ne? No… Proč nemít? Otázkou je, jestli mi pak něčemu bude...
Možná by nebylo na škodu mít i nějakého partnera, co? Kdo ví, to není důležité… Důležité je, že tou dobou už chci mít psa! Jop, svýho vlastního, krásnýho, úžasnýho hafíka!

Keby sa náhodou niečo stalo s Tvojím blogom, vymazalo by sa všetky články a počet zhliadnutí by sa vyresetoval na nuli, začala by si s odvahou znovu alebo by si to vzdala?
- Upřímně, počet shlédnutí a návštěv vůbec nesleduju, nemám absolutní tušení, kolik mi tudy proudí lidí a tak… Ale kdyby mi zmizely články? Můj život za šest let… Srazilo by mě to na kolena a nechtěla bych vstát. Nevím, jestli bych se vzchopila.
Proboha, teď mě to bude děsit! Neeeeeee!
Ačkoli... Některé články mám uložené a tak... Asi by to chtělo čas a spoustu přemáhání, ale nakonec by mi bylo blbé se nevrátit a nezkusit to znovu... Předpokládám...

Čo/Kto bol/a Tvoja najväčšia inšpirácia na založenie blogu (prípadne na niektoré články)?
-Jááááááá, jenom jáááááááá!
Ne, to kecám, k začátku blogování mě dostala moje sestro-sestřenice, moje milovaná Neko Mishu Hyuny! Je to pro mě nepopsatelný tvor, ačkoli poslední dobou s ní nejsem schopná navázat kontakt (A čí je to chyba? Moje, samozřejmě, že jen moje, jsem totiž trubka a pako a tak vůbec!) Ale to neznamená, že ji mám ráda méně, ne, miluji ji víc a víc… A chybí mi a mrzí mě, jak jsem se od ní vzdálila. Ale jak říkám, můžu si za všecko sama. Trubka Iharo :D

Zvažovala si niekedy úplné zmazanie blogu? Mám na mysli sériozné zvažovanie a nie myšlienky na spôsob "Hm. Ja sa nudím, tak si zmažem blog a komu sa to nepáči tak... Otrieskam knihou hlavu... 3-krát."
- Ne. Nemyslím si, že bych někdy chtěla blog smazat. Už tak jsem proti mazání článků, za celou dobu jsem smazala jen jeden a do dnes, i když jsou tu věci, se kterými nesouhlasím, tak to nehodlám mazat. Jednou jsem to přivedla na svět, tak si za to zodpovídám a nebudu to smetávat pod koberec. I když jsem si možná říkala, vzdám to, přejdu na jiný blog, uteču… Nikdy jsem blog nechtěla smazat. Nechala bych ho tady, jen tak, zarůstat plevelem neaktivity. Ale byl by tady.

LIZZIE


Jak se cítíš, když ti někdo v komentu pochválí povídku??? O:)
- Jako v extázi! Úplně mě to zahřeje v hrudi a mám tak dobrý pocit, že někdo promluvil! (A pak se ukáže, že je to spam o viagře a já mám chuť něco rozmlátit!)
Je to moje největší odměna jako pro blogera. Je to pro mě něco neskutečného… I kdyby to mělo být jedno, dvě slova, je to prostě něco… Jo, jasně, každý je radši za komplexnější komentář, který něco vyjádří, nějakou kritiku, nebo tak, ale prostě… Za cokoli jsem šťastná! Je to úžasný pocit!

Napsala jsi nějaký příběh, který ti přišel tak smutný, že se ti chtělo brečet když jsi ho psala?
- Heh, jo, já se hrozně dojímám, jsem příšerná citlivka. Takže určitě se na blogu někde něco najde. I do dneška, když se k povídkám vracím, tak si občas pobrečím. Občas. Výjimečně. :D

Čtou někdy tvoji rodiče tvůj blog? Ví, že ho máš, že jo?
- Abych citovala tátu: "Já myslím, že ti tady pokládají velmi záludné otázky." A abych citovala mámu: "Víme o něm, ale nečteme ho."
A asi je to tak lepší. Jo, občas se rodičům snažím strčit pod nos něco krátkého, třeba básničku, nebo tak, ale většinou radši ne. Jen tak, z bezpečnostních důvodů.

Který žánr tě baví nejvíce psát?
- Ono se to časem mění. Nejdřív tu byly rádoby fantasy, samozřejmě nějaká ta romance, pak se tu objevují pokusy o něco strašidelného, nebo rádoby na zamyšlení… Samozřejmě převažují zvrácené yaoi fanfikce, které splachují charaktery původních postav do záchodu… Je to o tom, v čem se zrovna pohybuju, čím si procházím a kolik procent ze mě ještě tvoří ty dětské iluze…

Které příběhy tě baví nejvíce číst? - Když jsou někde v minulosti (třeba za války, dějepisné, atdd....), přítomnosti a nebo budoucnosti?
- Heh, to je těžký… To se nedá říct… Ne, prostě to nejde… Smůla! Schovejte někdo tu otázku zpátky od šuplíku! Kšic! Kšaaaaaa!!! Bibbity Bobbity Shoo Shoo Motherfucker!

Co tě baví více psát, sériovky a nebo jednodílné
- Eeeeh, to se taky nedá moc říct. Poslední dobou se dávám spíš na kratší literární dílka… Ale když přijde nápad, tak je fajn napsat něco pořádného, se zápletkou a charaktery, kteří se vyvíjejí a tak… Vždycky jsem si přála být jako ty ostatní úžasné autorky a mít sériovku na desítky částí … Což se mi splnilo s ENACT, ale… HEJ! Pamatujete si tady ještě někdo ENACT? Já jo! A upřímně, je těžké se v takové sériovce jako autor nakonec neztratit.

Jaké blogy navštěvuješ?
- Heh, především ten svůj, že jo. Je to taková jistota. A jinak, ty oblíbené jsou na boku v menu… Tady musím zmínit Fantasmagorium, plné HP fanfikcí, které za to prostě stojí! Jo!
A taky SCP a Creepypasta weby mojí milované Jackie! Wau, tam bych se taky mohla jít konečně zase podívat. Jinak… Jsem strašně líná! Vím o plno lidech, na jejichž blogy bych mohla jít a počíst si, ale prostě… Jsem líné hovado!

Kdyby sis mohla vybrat, že by jeden z tvých příběhů se mohl stát realitou, který by jsi vybrala - a žila by jsi život hlavní postavy :D
- Heh, co? Moje příběhy realitou? CO? COOOO? Ne… Neeee, nenenenenene, nic takovýho! Proboha jen to ne! Žádný příčetný člověk by s tím nesouhlasil! Všichni ty příběhy známe!!

Co máš raději - Happy ending or Sad ending?
- Abych byla upřímná, tak já osobně ráda píšu Sad Ending… Nebo aspoň takový Bittersweet. Hezky je to vidět v povídce "Učitel - Kamarád" … Jop, musím se chlubit, ta povídka je boží. Jistě, píšu Happy Endings, ani nevím, myslím, že většina z příběhů tady je Happy Ending, ale víc si užívám psaní Sad nebo Bittersweet Endings.
Co se týče čtení, tak takový endingy ale nesnáším! Já chci najít na konci povídky klišé s tím "A žili šťastně až na věčnost" … Jasný? JASNÝ?!!!

Máš na blogu nějakou povídku, kterou si ráda znovu přečteš (třeba ji čteš 1-2x za měsíc)
- Přiznávám, ráda se vracím ke svým povídkám a pročítám si je. Je to jako vracet se ke starým fotkám a vzpomínkám. Ale že bych vyhledávala nějakou určitou? Ne… Jak kdy je jaká nálada a podle toho si připomenu jiné dílko.
Samozřejmě, mám i povídky, které už radši číst nechci. Občas se podívám na název a řeknu si "Ew, ne, to fakt ne." … Ale kdo ví, třeba se jednou vrátím i k těmhle.

Když vůbec netušíš o čem psát, co děláš? Získáváš někde inspiraci?
- Vlastně jen tak bloudím životem bez nějakého cíle a čekám, až mě inspirace srazí k zemi a vybleje mi do xichtu duhu nápadů.
A jinak se snažím vymyslet něco i bez ní, bez mrchy! Třeba sleduju lidi okolo sebe, zachytávám útržky rozhovorů… Občas dokonce přemýšlím!

Jsi ráda, že blog máš?
- FREAKING YES!!! Je to moje děťátko! Sice mu ještě nikdo neupekl dort, ale jednou to zařídím! Třeba na oslavu desátých narozenin by to chtělo uspořádat oslavu s dortem a šampáněm (dětským) a tak… Co na to říkáte? Za čtyři roky, v nějakým obýváku, se sklenkama v ruce a dortem na stole?? Já myslím, že by to byla bomba. Otázka je - vydržíme tak dlouho? Hm? Hm???

Přemýšlela jsi o tom, že by jsi si založila nový blog, čistě s anglickým obsahem? (Jestli ne, tak o tom uvažuj teď :D )
- Heh, ne… Není důvod. Proč se srát se dvěma blogy, když už nezvládám jeden? XDDDDDDD
Navíc mi to ani nedává smysl. Mám tohle skvělé dítě, úžasné dítě, které vypráví tolik příběhů, jak česky tak i anglicky… Proč si pořizovat druhé dítě jen proto, aby vyprávělo zlomek toho, co vypráví tohle??? To je jako když si někdo pořádí opravdové dítě a naučí ho psát, číst, počítat, zpívat, tančit… A pak si pořídí druhé, jen aby ho naučil kreslit.
See? Stupid idea!

Vtipnou hlášku, kterou si jako první vybavíš po tom, co čteš tuhle větu O:)
- "Já nejsem vtipná…" Hele, ta se povedla :D … Ne, kecám, první mě napadlo "A kam jako jdeš?" "Hledat Smeagola, vole!"
Většina asi nechápe… Je to ekvivalent k "Hledat vchod na ministerstvo kouzel." … Teď už snad chápete… Jo, je to hrozná prča, já vím…

Je něco, co ti chybí? Myslím nějakou věc co jsi v minulosti dělala, a teď už ji neděláš :D (např. jízda na koni ^_^)
- Strašně mi chybí ten poobědový spánek ve školce! A taky to, jak nám na základce dycky po obědě předčítala družinářka pohádky! To bylo boží…
Ale ano, máš pravdu, chápu, chválím Lizzie, že si pamatuješ, co ti říkám. Jo, občas mi chybí ježdění na koni. Bylo to fajn.
Ale to předčítání pohádek bylo snad ještě lepší!

JACKIE


Co tě přivedlo k založení blogu?
- Tak úplně prapůvodně, když se budeme bavit o blogu skorpici.blog.cz, byla to Neko mishu Hyuny, jak už jsem říkala u jedné z předchozích otázek. Pokud by mělo jít o Zemi Příběhů, tak už to byl můj stesk. Škorpíky jsem tou dobou už zrušila, ale tenkrát mě začala přepadávat psaní nálada a taky se mi stýskalo po mém předchozím blogu, kde jsem vždycky jen nakopírovala několik obrázků do článku a zveřejnila je. No a pak, když jsem ještě ke všemu měla ten praštěný sen o kterém jsem tady už určitě taky někde mluvila… Jestli ne, řeknu to znova - jednou se mi zdál sen. Byla to noc, kdy jsem se neustále budila a v těch krátkých časových úsecích mého spánku se mi zdála prvotřídní shitoidní fanfikce na Naruta… A tak jsme ji s Neko sepsaly… A já ji dala sem.

Na co jsi nejvíce pyšná?
- Na co bych měla být pyšná? Tedy - pokud jde o mě. Koukněte se na mě. Jsem příšerná, zoufalá brambora. Ale vážím si lidí, kteří jsou okolo mě a jsem tak strašně ráda, že je mám. Ale jestli je to pýcha? Já nevím… Jsem za věci ráda, vážím si toho a těší mě. Ale nepopsala bych to jako pýchu. Pardon…

Našla sis díky blogování hodně přátel?
- Hodně? Kolik je pokládáno za hodně? Mě to přijde jako tak akorát. Samozřejmě, přátelé odcházejí a přicházejí. Takže dnes už nejsem v kontaktu s těmi, se kterými jsem byla dva, tři roky nazpět, bohužel. Zase mám okolo sebe jiné lidi a tak jak jsem říkala kdysi, říkám ani dnes, že bych neměnila. Jsem ráda za každou zkušenost, za každého člověka.

A co tvoje plány s blogem do budoucna?
- Pokračovat samozřejmě. Ještě nebudu končit. Ovšem, ráda bych posílila svoji aktivitu, ale inspirace je nevyzpytatelná svině a tak kdo ví. Ale rozhodně vás ujišťuji, že dokud nebudu mrtvá, můžete blog považovat za aktivní.

Co bys vzkázala svým pravidelným čtenářům?
- MILUJU VÁS! Je mi jedno, jestli vás znám, nebo ne, jak dlouho tu jste, ale miluju vás! Vy se ke mně vracíte, drahoušci moji, jak je to jen možné??? Upřímně, já si vážím všech čtenářů. Proč to jinak zveřejňuji, že? Aby si to někdo mohl přečíst, zamyslet se nad tím a také mi říct… Nakopnout mě dál. Píšu pro sebe, ale zveřejňuji pro vás. A jestli se ke mně vracíte a pořád vás to baví… PROBOHA VY JSTE ÚŽASNÍ!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lizzie Lizzie | 16. dubna 2017 v 20:00 | Reagovat

Tak, jedna polovina přečtena. Zase jsem se dozvěděla několik nových věcí o tobě (a blogu). A taky díky tobě mi přibila jedna událost v kalendáři - 16. dubna 2021 uspořádat opravdovou oslavu tvému děťátku! :-D  8-)
Jo a napíšu ti rovnou ještě i tady: Všechno nejlepší přeji tvému 6letému blogečku, jsem na Vás oba hrdá, že jste spolu tak dlouho vydrželi a nikdo to s druhým nevzdal a ani dlouho nevzdá - narážím na to, že by se blog nějakou chybou v merlinově metrixu smazal O_O  :-! Velice by mě mrzelo, kdyby tenhle blog skončil, občas si tu něco přečtu a když se k tomu odhodlám, nelituji. Píšeš fakt skvěle a třeba ty povídky co jsi mi četla ve vlaku byly fakt úplně LUXUSNÍ!
Love you both, Bibbity Bobbity Shoo Shoo MAY YOU LIVE A LONG AND WHATEVER LIFE ♥ ♥ 8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama