Všechno nejlepší - otázky a odpovědi II.

16. dubna 2017 v 18:42 | Kalamity Iharo |  Kecy v kleci a ježek v troubě
Jabán, vy Žaláti!
Samozřejmě, tady je slíbené pokračování! Protože když už mám hodiny spoždění s vydáním, blog se rozhodne ještě více zdržovat a řekne mi, že to mám moc dlouhé!
Vážně? Děláte si ze mě srandu? Táhněte třeba do špenátu!!!
A jinak - snad jste se ještě nespili do němoty a zvládnete i druhou část vašich otázek a odpovědí.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ ZEMĚ PŘÍBĚHŮ!!

birthday hat




HOORAY


Mít do konce života neomezený přísun peněz, ale vzdát se creepypast a celé komunity, udělala bys to? :D
- Já se v komunitě nijak extrémně nepohybuju, creepypasty se vzdát… No… Nepřipadá mi to tak těžké. Problém je, že mi tahle komunita přinesla plno lidí. A těhle lidí se nevzdám, dokud mi oni sami neřeknou, že se mnou nechtějí mít nic společného…

Které Disneyovky máš nejraději - jak animáče, tak hrané? :)
- Holy Shit I dunno… Je fakt, že na ty pohádky i teenage movies koukám do dneška, protože prostě proč ne? Ale nejoblíbenější? Já nevím… Asi Emperor's new Groove, Atlantis: The Lost Empire, The Road to El Dorado… To je to, na co si teď vzpomenu…

Na kterou ze svých povídek/sériovek jsi nejvíc pyšná? :)
Co se týče jednorázovek, nevím proč, ale do dneška mám hrozně ráda povídku "Divoká Vášeň" … Asi to dělá čistě ten cover. Jsou lepší, mnohem lepší, ale ona je pořád jedno z mých nejmilejších dětí.
Co se sériovek týče, je to těžké… Jsem hrdná na ENACT. Dostala jsem se s ním tak daleko, vážně… Nic tak dlouhého jsem v životě nevytvořila, ale už se v tom ztrácím a ubývá mi energie… A taky nesmím zapomenout na "Za Mřížemi" … GOD DAMNIT ta povídka měla potenciál. Pěkně jsem ho zazdila… Ale sakra… Jestli to někdy zvládnu přepsat a vydat znova… Satane, dej mi sílu!

Co si tvoje rodina myslí o tvých zájmech, podporují tě v psaní na blog, v cp..? :)
(Dovolila jsem si změnit význam CP z Creepypasta na Cosplay, protože řešit Creepypastu s rodiči je jako… No je to nepříjemné)
- Taaaak to je skvělá otázka, pojďme se jich zeptat, okay??? opravdu vylezla po celým odpoledni z pokoje a šla v deset večer otravovat rodiče do obýváku
- Táta: Co si myslím? Když já nevím, takhle jak to říct, některé tvoje příběhy se mi líbí… Některým zase nerozumím (drtivou většinu jsi stejně nečetl, tati)… A co se cosplayů týče, no to nevím, jestli tě podporuju (Jenom jsi mi udělal motorovu pilu, jasně)… Takže z toho vyplývá, že nevím… Asi jo.
- Máma: A tak jooo. No s puberťákem se nenahádám. Já nevím, někdy jo, někdy ne… V něčem člověk vyniknout musí. (A opět se otáčí k počítači… V hlase tón "proboha neotravuj" ...)

Co si myslíš, že je tvá největší přednost? :)
- Haaah, já nevím… Já si nemyslí, že mám přednosti… Teda… Možná ty dva pahrbky geniality tady na hrudi… (Ačkoli jsou pahrbky geniality většinou na hlavě - Vyvolení pochopí)…
Jsem jen super ordinary potato, co se snaží… O co? O víc věcí naráz. Snažím se osvítit svou vlastní cestu, snažím se držet lidí, na kterých mi záleží, snažím se nedělat rozdíly a být tady pro co nejvíce lidí… Moje přednost? Já nemám přednosti… Nebo mám, ale nedokážu je pojmenovat.

Jaký jsi typ osobnosti? (introvert/extrovert, melancholik..)
- Jsem něco mezi introvertním kusem houby a strašně otravným papouškem… Záleží na tom, v jaké fázi jsou planety, co jsem naposledy jedla, v kolika metrech nad mořem se nacházím a jestli náhodou nenadchází konec světa a zákaz pokrmů z kuřecího masa.

Kdyby jsi na sobě mohla změnit jednu věc, co by to bylo?
- Jak si mám vybrat jenom jednu, proboha? Co to po mě chcete? Ne, nic takového. Nebudu nad tím přemýšlet, protože se nechci ponořovat do toho, co na sobě nemám ráda a co bych chtěla jinak. Protože jak jednou začnu, nebudu moct skončit a nakonec budu zase jen chodící sebezklamání…

Ve které zemi a městě by jsi chtěla žít? Klidně řekni víc :)
- Straaašně obdivuju Velkou Británii. Vždycky mě to tam táhlo a snila jsem o tom, že tam jednou budu žít. Ale dnes jsem více realistická a taky větší srab. Takže mi bude stačit, když budu moct bydlet v Brně… A nebo zůstanu tam, kde jsem teď a jednoho dne předělám svůj pokoj na knihovnu… Nádhernou, dřevem obloženou knihovnu !! :3

Která kniha je tvá nejoblíbenější?
- Taaaak to neřeknu. Ne tak úplně… Asi… Miluju ságy Deltory… První, druhou i třetí. Proboha, bylo to moje první fantasy, stáhlo mě to s sebou do úžasného světa a zaselo to ve mně tu neskutečnou fantazii, které pak pomohl růst Odkaz dračích jezdců a taky Hraničářův učeň a Narnie a tak.
Deltora je úžasný svět… Mám doma téměř všechny knihy. Nikdy jsem se nedostala ke třetí knize druhé ságy a dokud ji nezískám, můj život nebude kompletní… Bude v něm malá, černá dírka… Ale já ji chci zaplnit… MUSÍM!

Jak ses vlastně dostala ke creepypastám a psaní blogu?
- Heheh… K blogu mě dostala moje sestro-sestřenice Neko Mishu Hyuny, někde výš už jsem to zmiňovala. Nejdřív mi pomohla založit můj první blog. Skorpici.blog.cz… xD A tak jsem přidávala jen články plné obrázků… A jednu jedinou část svého příběhu a partě čtyř dětí, co prožívají různá dobrodružství… Bullshit… Ale pak, po nějakém čase jsem se rozhodla, že chci blogování obnovit… A navíc jsme někam s Neko musely dát můj divný sen… Jednou v noci jsem se totiž pořád budila a usínala… A mezi tím se mi zdál divný sen… Respektive hrozně špatná Fanfikce na Naruta :D … A to bylo ono… První dílo tady na blogu a start mojí "blogerské kariéry" … Myslím, že jsem udělala aspoň drobný krůček od té doby… :D Ačkoli je můj design pořád dělaný v malování…
(Ohledně Creepypast jsem si to dovolila zodpovědět u pozdější otázky)

Sedí ti znamení horoskopu ke tvé osobnosti? A jaké jsi znamení?
- Jsem štír. A já nevím, asi jo. Někdo říká, že ne, že nejsem typický štír, že jsem naopak atypický štír. Ale pak zase přijde někdo jiný, řekne mi něco o štírech a já si říkám "Wau, to jsem já!" … Ono je to hodně zajímavé, navíc, každý "národ" má v podstatě jiný systém horoskopů a pak se to prolíná, navíc je ještě znamení ascendentu a tak dále a tak dále, je toho až moc… Ale díky tomu jsme možná výjimeční. Kdo ví.

Jak si představuješ perfektně strávené odpoledne?
- Heh. Hezky v posteli, s jídlem, dobrým pořadem a hlavně fajn společností… Večer už ne, večer je fajn sedět v čajovně nebo u ohně… Oooh ANO, už se těším na letní táboráky!
Ale odpoledne, ještě třeba to zimní, je fajn si pozvat kamaráda, dva, zabalit se do deky jako burito a buď na něco koukat, nebo hrát stolní hry, kdo ví…

Jak si představuješ nejlepší relax?
- Jak už jsem řekla… Ležet, sledovat filmy, nebo si číst… Ať už se člověk krčí v posteli, nebo vyhřívá na sluníčku… Ale ta trocha klidu a pohody… Udělat si nějaký dobrý čas, mít v misce sušené ovoce… Jop, to by šlo… Sakra, kéž bych mohla sedět doma a žrát sušené ovoce! (ve chvíli, kdy se článek dostává na blog už je Iharo v práci xD)

Které počasí máš nejraději?
- To těžko říct… Jsem trošku jako kočka v tom, že se ráda vyhřívám, to rozhodně… Ale zároveň mám strašně dobrý pocit z toho, když jdu v dešti, nebo ho jen poslouchám, jak buší do oken a do střech… A bouřka, hmmmm, bouřkaaaaa… A hlavně jak se po ní změní vzduch… Těžko si vybrat… Sluníčko na vyhřívání je fajn, ale někdy je potřeba pořádný déšť…

Máš raději teplo nebo zimu?
- Teplo. Jsem teplomil. Nesnáším zimu. Když se začne ochlazovat, tak vyhledáván ústřední topení, krby a postel s pěěěěěkně tlustou peřinou a ideálně vyhřívaným polštářkem!

Která přírodní katastrofa tě nejvíc děsí a proč?
- Uhn… Ne a ne na nějakou přijít… Povodně? Meh… Požáry? Naaah… Tornáda? Sakra, to by mi odfouklo klobouk… To by mě pěkně nasralo… Ale že bych se přímo bála? To ani ne… Možná to tornádo, nebo vychřice… To mě znérvózní, když hrozí, ale jinak… Nemám strach… Škoda… Ono není zrovna dobré se nebát...

Jaké je podle tebe nejlepší a naopak nejhorší zaměstnání?
- Haaaah tak to fakt neřeknu. Protože… Lidi jsou různí a každý se vyžívá v něčem jiném. Pro mě by bylo nejlepší, kdybych byla někde v knihovně nebo v muzeu. Hlavně někde, kam nechodí moc lidí! To by bylo bezva! Ale nejděsivější pro mě je, že bych někdy něco řídila. Že bych měla třeba i zodpovědnost za něčí výplaty a tak… Ugh…

Asi ohraná otázka, ale jakých 5 věcí by sis s sebou vzala na opuštěný ostrov? :D
- Jídlo, vodu, deku, motorový člun s plnou nádrží a nějakou fajn knížku…

Co je podle tebe smysl života?
- Oh no, dont do this to me… Fuck thaaaaaaat! I am outta here!
Nechci si tady hrát na proroka a nějakého chytráka, nebo filosofa, protože já jsem sotva brambora. Ale zase… Amazung Brambora, ne? Jde o to, že… Ten smysl je pro každého jiný… Však si někdo najděte moji FB stránku "Prchající úryvky". Tam si hezky počtete.
Jediné, co můžu říct s jistotou a pořád to budu opakovat, je to, že Smrt není odpověď.

Co si myslíš o dnešní společnosti, konzumní době? Vnímáš tuhle dobu jako dobrou, nebo by jsi radši žila ve starověku/středověku?
- Dnešní společnost je jiná. Vyvíjíme se strašně rychle každým dnem a přijde mi, že občas se srovnávají nesmysly… A že se tím hrozně lidí zdržuje. Tím, že srovnává nesmysly.
Já jsem ve své podstatě alibista. Dávám od věcí ruce pryč, abych je nemusela vidět a řešit, těmhle otázkám se vyhýbám a snažím se je prohlašovat za hloupé. Ale proč o tom nepřemýšlet?
Nebuďte jako já, neutíkejte od toho… Já se taky snažím neutíkat. A ačkoli s mnoha věcmi nesouhlasím, pořád si říkám, že žiju teď a je to dobře že žiju teď…

Za jakou nejnižší částku by jsi byla ochotná prodat svůj blog s veškerým obsahem, pokud vůbec? :D
- Neprodala bych ho! Do prdele, už teď je to šest let mého života. Kdo zahodí šest let svého ubohého, pitomého života? Já ne, nelíbí se mi možná to, co jsem tady občas říkala, čím jsem si procházela, ale učím se. Všichni se učíme a proto je fajn nezahazovat ty věci, kterými si procházíme. Neříkám, že na nich máme lpět a držet se jich jako klíšťata. Ale vzít je, podívat se na ně a kávnout. Jo… Tohle se stalo. A já tě nepopírám… Ale ani se tebou nenechám ovládat…
Ugh, Iharo, slow down… Just say, You wont sell the blog!

Která z akcí, na kterých jsi byla, byla podle tebe nejlepší?
- Já si nechci vybírat. Mě tak nějak bavily a oslovily všechny a všechny jsem si totálně užila… Ano, na každé jsem měla svou temnou chvilku, to už ke mně patří… Můj první Animefest byl Animefest divů…. Můj první con, hned tak velký… Setkala jsem se tenkrát s lidmi, které jsem znala přes blog, bylo to boží!
Druhý Animefest, kde jsem měla po boku i svou Lizzie… Prožila jsem si conovou "lásku" … Poprvé jsem mluvila s Prézou… Advík, kde jsem se seznámila s houfem úžasných lidí… Získala jsem tam přezdívku "Ta divná z metra" … Na třetím Afku jsem potkala Jackie a Hidu a Wrii a Sushi a Fritze a Artemis… A byla jsem z toho úplně u vytržení… Pak Akicon, kde jsem s Jackie a Omegou a bandou oslavila svoje osmnáctiny… Nejšílenější narozeniny mého života… Whocon, kdy mě moje kamarádka Kostka seznámila se Sherly a já poznala Hannibal, taky jsem se znovu seznámila s Oswin a hlavně jsem po druhé v životě potkala Prézu, v téhle době už mnohem populárnějšího než předtím… No a poslední byl Trpaslicon, kde jsem buď nemohla mluvit, nebo jsem sípala jako narušená brambora… Strávila jsem skvělý čas na stánku eTardis a seznámila se s další hromadou zajímavých bytostí… Taky jsem se dostala do videa!
Každý con mi přinesl něco důležitého… Něco, co si nechám navždy pro sebe a něco, co vykřičím do světa…

Máš strach ze tmy/měla jsi ho jako malá?
- Teď se ve tmě bojím víc, než jsem se bála jako malá. Ach, to ta moje fantazie, je šílená :D A čím víc čtu, tím je to horší. Ale nevyměnila bych to. Mám tenhle strach ráda. Drží mě vzhůru a tak… A ani se nebojím tmy, jako těch možností, které s sebou přináší… Třeba to, že přehlédnu kostku lega zapomenutou na zemi… Koho by to neděsilo??

Míváš noční můry? Pokud ano, o čem?
- Mívala jsem je víc, teď už tak ne… Ale jedna se opakuje do dneška…
Jdu dlouhou cestou… Všechno je šedé… Nebe, cesta, já, lidi na obou stranách cesty… Dívají se na mě a jak okolo nich procházím, odvracejí se… Otáčí se, křiví tváře pohrdáním a opouští mě. Kdokoli se otočí, cítím, jak mě opustil. Jak mě odmítl. A na konci cesty zůstávám sama. Už mě nechtějí znát. Já jen vím, že jsem je zklamala… Nějak…
A pak takové normální blbosti jako že padám a tak… Některé mé sny tu dokonce najdete. Good luck, jsou pěkně… Ew, praštěné :D

Baví tě vařit a péct?
- To záleží. Takhle, sama pro sebe, to ne, to je nuda. Ale pro někoho? To mě baví! Sice za ně radši platím v restauraci, protože vím, že tam to jídlo bude dobré, ale když už, ráda vařím. Hlavně pro Lizzie, pro tu mě to baví nejvíc. Navíc, jak jsme si zvykly plánovat, že budeme spolu na vysoké a na koleji, tak si i plánuju, že jí budu dělat svačinky a nechávat jí vzkazy… Třeba "Jsi úžasná" "Ukaž jim všem" "Měj hezký den" a tak dále… Jako nějaká praštěná mamča :D

Jak by jsi někomu vymluvila sebevraždu?
- Smrt není odpověď… Je to jen lež. Stejně jako bolest ze sebepoškozování. Je to jen pitomá lež. Je to lhářka, odporná herečka, která tě omámí a pak tě shodí a ublíží ti ještě víc, než to, co tě k ní přivedlo…
A smrt…? Smrt nic nevyřeší, nic ti nepřinese, jen ti všechno vezme… Věř mi… Byla jsem takový krůček… Byla jsem jen jeden malinký krůček od smrti… Není to odpověď.

Jaké jsou tvé životní priority?
- Chci mít psa! To je něco, co si hodlám splnit. I kdyby všechno ostatní - moje psaní, moje vysoká, moje plány na vlastní bydlení, kdyby to všechno mělo jít do kelu, chci si pořídit hafana. Úžasného, bombastického, mého vysněného hafana! A až si to jednou splním, až budu schopná se o něj postarat… tak si ho pořídím… A pak… budu makat tak dlouho, dokud si nebudu moct dovolit dva!

Chceš mít někdy dítě? Pokud ano, kluka, holku, nebo obojí? :D
- Já nechci dítě! Chci psa!
No, možná ho jednou budu mít. Možná mě dostihnou takové ty… no… Biologické hodiny… Nikomu netvrdím, že se to nikdy nestane, ale pro teď se vidím bez dítěte… Ve své daleké, předaleké budoucnosti… Vidím sebe, jak v náručí držím… psa!

Jak by jsi popsala pojem "pravá láska"?
- Když to cítíš, tak to poznáš… Je to splynutí, je to pocit, že život dostal smysl až teď a jindy už ho mít nebude…
A nebo prostě Bullshit… na to si každý musí přijít sám! :D

Opuštěné katakomby nebo opuštěná nemocnice?
- Fuck it let's také both!!
Ne, fakt, proč dělat rozdíly??? Hmmmm??? No, dobře, fajn, v nemocnici asi nebude taková zima, co? To je pravda, v katakombách bude docela kosa… Ale zase… V létě, když si vezmu mikinu, aspoň uteču před horkem, že jo…
Zajímavá věc, nad kterou můžu teď po nocích přemýšlet… Ehm… Děkuji!

OMEGA


Tak třeba, práskneš na sebe v kolika jsi přišla o poctivost? (jako bys někdy Teda poctivá byla. Ehm ehm)
- O poctivost asi v osmi letech, to jsem poprvé, zcela nepoctivě ukradla peníze mamince z peněženky. Ale já prostě musela zaplatit ten vstupní poplatek do knihovny!!! Ne, že by mi na něj máma nedala, kdybych ji poprosila (Možná i jo), ale ono to bylo takové dobrodružství, jít, vzít padesátku a nesmět být viděna… A pak čekat, jestli si toho všimne… Nevšimla :D
Ach ano, takže tehdy…

Jak můžeš bejt tak neschopná a rozlejt a rozbít většinu mejch sourozenců?
- JÁ TI ŘÍKALA, ABY SES NEPTAL!!
Ale… Ono to šlo docela jednoduše, prostě jsem si tak pár zkumavek nesu po schodech a nekoukám se na schody, ale před sebe a najednou blbě šlápnu, sletím, plato se zkumavkama vyletí do vzduchu a dopadne kousek ode mě… Jediné, co jsem v tom šoku zvládla, bylo jen sledovat, jak se moje zkumavkové děti rozlévají z rozbitých zkumavek na schody…
A pak jsem ty zbylé zabalila a rozeslala do celého světa. A poslední dobou je opět nacházím, že? Synáčku…

Jak jsi se dostala do CRP fandomu?
- To je hodně, hodně špatná otázka… Protože to není žádný kouzelný příběh, jako ten o smrti mých zkumavek… My jsme kdysi s mojí drahou a milovanou kamarádkou Eressiel hrály RPGčka… A to ve velkém. Neuteklo nám žádné anime, které jsme viděly obě. A nakonec mě Ere přivedla k tomu, že by bylo fajn zahrát na Creepypastu a snažila se mi vysvětlit, co to je… A já si našla pár příběhů… A vytvořila jsem takový základ pro Bloody Monu. Pak to asi na rok a něco upadlo v zapomenutí, protože RPGčko nefungovalo… Ale mě to nedalo a po tom nějakém roce jsem začala hledat a našla jsem Jackie a Stiak a pak už jsem se do toho nějak propadla a plavala jsem ve víru fandomu…

Chtěla bys mít želvu s rotačákem která by ti vždycky proběhla na pomoc? Proč?
- Nevím, já jsem spíš fanoušek psů a koček, co se týče mazlíčků, ale tohle by byl hádám spíš takový bodyguard… A ten rotačák zní sakra dobře… Vždycky jsem měla slabost pro takové hračky (Taky furt prohlašuju, že chci jednou mít a řídit BVPčko)… Takže já nevím, problém je, jestli by to ta želva stihla vždycky včas. Ony želvy jsou celkem pomalé a ještě s sebou bude muset tahat ten rotačák… Ten rotačák… Sakra ten bych fakt brala, ale nejsem si vůbec jistá tou želvou!
Leda si jich pořídit víc a jejich pozorováním vytvořit něco podobného ASOIAF… (If you know what I mean)

PRÉZA


Jak jsou pro vás zásadní zrovna 6. narozeniny?
- Není to tak, že by přímo to číslo 6 bylo nějak zásadní. Ačkoli je to věk v jakém se děti posílají do školy, což by teoreticky vzato znamenalo, že už by můj blog měl od září chodit do první třídy, učit se číst a psát a tak dále (ano, to já jej pořád prohlašuji za svoje dítě), ale já ho nikam posílat nebudu, za prvé je to internetová stránka a za druhé, podívejte se, jak je zkažený! Přece ho nedám do školy, to by na mě někoho zavolali!


Jsou nějak výjimečné?
- Letošní narozeniny jsou pro mě výjimečné kapku tím, že jsem se po dvou letech rozhodla je znovu oslavit, nevykašlat se na to zapojila jsem i své čtenáře a přátele. Proto je také škoda, že nemám tu možnost přesně na čas stisknout tlačítko "zveřejnit", ale článek je přednastavený, jelikož já se mučím na praxi... Ale na kvalitě odpovědí to samozřejmě nic nemění!


Jaký pocit ve vás vzbuzuje těch 6 uplynulých let práce?
- Je to smíšený pocit. Vidím, kolik jsem udělala chyb, hloupostí a tak dále, ale zároveň jsem ráda, že vidím, jak jsem se posunula. Můžu se kdykoli vrátit a podívat se, jak to vypadalo na začátku a vidím, že jsem se někam posunula, že jsem jenom nestagnovala na místě. Když si projíždím staré články, přepadají mě záchvaty nostalgie, ano, občas se za své výroky i stydím, ale vidím, že jsem se dokázala někam posunout, že už nejsem tak úplně to malé hloupé dítě a vidím tady, čím jsem byla a čím už být nechci.

KOSTKA



Máš nějaký oblíbený con?
- Nemám. Někde už jsem to popisovala, každý z těch, které jsem navštívila byl jedinečný, byl jiný a já si nehodlám vybírat, protože jsem si užila všechny a ty vzpomínky bych nevyměnila ani za nic!

Absurdní historku z conu, prosím.
- Já nemám absurdní historku... mám jen samé úžasné zážitky... Jako když jsem třeba na Animefestu zahlédla cosplay Chicy a zařvala jsem "JACKIEEE!" a až pak mi došlo, že jsem ji na sebe upozornila a že za ní v tuhle chvíli utíkám a asi s ní budu muset mluvit a do prdele jak to udělat abych se před ní neztrapnila jak sviňa?
Noooo, hádám, že to vyšlo... Samozřejmě, boží zážitek byl, když jsme já, Kostka, Oswin a Sherly sedělyy ve vlaku, děsně se smály nad videi z YT a řešily blbosti a taky trochu Trpaslicon, na který jsme mířily. Kromě nás seděla v kupé ještě jedna ženská a nějakej týpek... A ten, když si šel přesednout do kupé za svými kamarády prohlásil: "Na shledanou, a my..." podíval se na nás "se uvidíme na conu."
Neříkám, že jsem měla ten pocit celou cestu... Neee, neříkám!

Změnily Ti cony nějak výrazně život? (Hloupá otázka)
- Naučila jsem se víc trávit čas s lidmi a mezi lidmi. Oslovovat i úplně cizí bytosti. Hlavně mě to obohatilo o plno zážitků, takže mám potom na stará kolena co vyprávět! Už teď to trénuju na sestřenici a ona chudinka by nejraději jela se mnou. Ale má přísnou maminku, která ji nikam nepustí. (A mimochodem, žádná otázka není hloupá)

Jak jsi přišla na to,že jsi bisexuálka?
- Prostě to nějak přišlo... Líbili se mi kluci a pak, jak jsem nad tím přemýšlela, jsem zjistila, že úplně stejně se mi líbí i holky a já to tak nějak neřešila, jen jsem si říkala "okay, fiine" ... A pak přišel vztah s dívkou... A já si říkala, že nejsem přece lesbička, protože kluci mě přitahovali pořád stejně. A holky taky... No a pak se ke mě dostalo slovo "bisexuál", já si na internetu prošla, co to vlastně znamená a říkám si "Jo, to je ono! To jsem já!" ... Takže to bylo, jako když jsem zjistila, že Ježíšek není... Prostě "Okay, fine... Let's move on something else."

Plánuješ napsat knihu?
- Už od dětství bych strašně ráda. Ale nevím. Poslední dobou nevěřím, že to vyjde. A jestli, tak až někdy později. Ne teď. Jistě, měla jsem ambice na vydání sbírky svých básniček. Ale s každou novou se mi jich pět starých přestane líbit a navíc... Jak bych to asi tak zaplatila? A spousta dalších otázek. A taky jsem byla tak nějak líná řešit plno dalších věcí, které by se okolo toho měly zařídit.
Takže neplánuju, ne teď. Možná později. Netuším.

HANNIBAL



Je nějaký cosplay, o kterém jsi usoudila, že je moc jednoduchý?
- Aehm, jak přesně moc jednoduchý? Jakože - tak jednoduchý, že ho zvládnu i já? Nebo tak jednoduchý, že je pod mou úroveň?
Nemyslím si, že pro mě je nějaký cosplay moc jednoduchý, protože já si absolutně nevěřím a mám ze sebe pocit, že dodrbu i zdánlivě nejjednodušší cosplay, alias Iharo the Trubka.

Vidíš u sebe nějaký konkrétní pokrok?
- V povídkách rozhodně. A pokud zabrousíte do historie blogu, uvidíte ho sami. Psala jsem otřesně, ale hej, teď už jsem v tom aspoň o něco málo lepší! Umím i/y, vyhýbám se nespisovným výrazům v nepřímé řeči a tak dále a tak dále. A hlavně, už dávno si nemyslím, že jsem tak dobrá, jako jsem si myslela kdysi.
Co se týče cosplayů? Nah! Nikde žádná změna, pořád stejný lůzr! Yaaay!! Neudržím roleplay, moje kostýmy jsou kvalitou… No myslím, že profesionální cosplayer by si mě vychutnal. A asi by mě použili i jako odstrašující příklad. Ale já rada straším, takže proč ne?

Na který svůj článek jsi nejvíce pyšná? Kdybys měla doporučit jeden, jaký by to byl?
- Aaaaaaaaah! Už jsme tady řešili moji nejoblíbenější povídku. Ale nechci se opakovat. Bohužel, já nemám oblíbený článek. Um… Nah, nemám. Já mám ráda svůj blog jako celek, ačkoli má pár špatných článků, ale každé dítě má své špatné dny, ne? Psaní článků jsem si snad vždycky užívala, když vynechám teda ty citové výlevy, kterými jsem tady tak nadšeně spamovala v jistém období své puberty.
Ale abych vás tedy o žádný článek neochudila, tak vám doporučím… Asi… JÁ NEVÍM… ehm, ehm… Shit! Já si nechci vybírat jenom jeden, je to těžké. Mamiiiii, ty jsi zákeřná!
Ale dobře, bude to básnička. Je jednoduchá, nebojte. Ale mám ji ráda. Od jejího vzniku až dodnes… Jmenuje se velice optimisticky - "Pohřeb" …

Na který tvůj cosplay jsi opravdu hrdá?
- Na žádný. O žádném nevím. Ne, dobře, strašně mě baví dělat dealera šroubováků. Ten vtip asi pochopí jen slabomyslní fanoušci Doktora, ale tak jako tak, já se za ten nápad miluju a i když je kabát dealera těžký jak mrcha, tak mě stejně nepřestane bavit si ho brát. Aspoň myslím… A momentálně připravuju cosplay na Ruined Childhood a ačkoli mě trochu zklamaly kalhoty, dost se těším, až si ho vezmu a zjistím, jak moc dobře se v něm cítím. (Kdo je na to zvědavý úplně stejně, budu ho mít letos na Animefestu!)

Co ty a strach?
- Jo, já jsem hrozně paranoidní a lekavá. A když jdu třeba na záchod po tmě, nebo slyším zvuky, fantazie pracuje naplno. Ale zároveň si uvědomuju, že jsem hrozné pako a že je to blbost a tak dále. Koukám, na tuhle otázku se ptala mamča Hannibal, takže je úplně jasné, co chce slyšet. Udělám jí radost. A ano, momentálně bojuji s jedním velkým strachem. Vždycky mě děsil tvor známý jako Fréza. Můžete ho znát z kanálu Bamuel Seckett, ano, je to ten, co sedí většinou vedle Prézy.
A jinak… Já se nijak extra nebojím… Lekám se, to jo, lekám se jak hovado. Ale můj problém je, že se třeba nebojím čelit smrtelnému nebezpečí. Což je podle mě špatně.

STIAK


O M G, jak dokážeš tak dlouho vést jeden blog?
- Je to jednoduché. Nenechám se omezovat tím, s čím začínám a prostě z toho dělám svůj svět, kam já mám jediné právo rozhodnout, co přidám. Takže taky můj blog obsahuje všechny možné věci. FF na různé fandomy, originální povídky různých typů, básničky, challenge, moje otravné výlevy. Nenechala jsem se omezit jedním jediným tématem, kterému bych zasvětila svůj blog a nikoho nenapadlo mi říct, že něco na můj blog nepatří. Můj blog - můj svět.
A taky moje dítě! A přece si nevytvořím nové dítě jen proto, že mě to staré omrzelo, ne?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizzie Lizzie | 16. dubna 2017 v 20:24 | Reagovat

Ano, vaříš - a vaříš výborně! :D Už se na ty svačinky od tebe těším, a taky se těším na ten táborák. Trpělivě čekám až se počase zlepší a my budeme moct sedět u ohně a zpívat ♥ ♥ :D :D
A strach? Jsi strašný strašpytel!!! Posadím tě k hororové hře a neodvážíš se kliknout ani na to tlačítko "start" :D

2 Hooray Hooray | 17. dubna 2017 v 11:23 | Reagovat

U otázky "jaké jsou tvé životní priority" jsem přečetla "chci mít prsa!" :D Jinak děkuju moc za odpovědi:3 a ještě jednou všechno nejlepší, i když opožděně! To víš no, noční nákupy v Kauflandu.. a Albertu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama