Everyone Needs an Angel - Creepypasta Too (43)

12. června 2017 v 15:36 | Kalamity Iharo |  ENACT
Jabán, vy Žaláti!
We are not dead! And that's probably all I can say right now. I guess...
Enjoy this part! I love you all and I hope for comments! So leave some and I promise I will work on some other parts!





"Mario? Mario!"
Maria sebou prudce cukla a zamrkala překvapeně na svou kamarádku.
"Co tady děláš?" zeptala se. Vždyť je ve svém pokoji. Proč je Liz v jejím pokoji?
"Ty už jsi zase zhulená?" vyhrkla Lizzie naštvaně.
"Ne…?" odpověděla Maria trochu váhavě. Lizzie si povzdechla.
"Copak je to s tebou? Jsi poslední dobou nějaká divná." zrzka si sedla ke své kamarádce na postel a položila jí ruku na rameno.
"Poslední dobou? Většinu poslední doby jsem strávila v kómatu, ne?" ušklíbla se Maria.
"To bylo už před měsícem… Ale… Poslední dva týdny si dělám starosti." odpověděla Liz.
"Není důvod." odpověděla Maria. Lizzie si ji podezřívavě prohlížela. Moc se jí to nezdálo.
"No, tak jako tak, dneska jdeme do cirkusu!" prohodila, aby odlehčila atmosféru.
"No jo vlastně… v kolik?" zeptala se Maria.
"Asi tak za dvě hodinky, když si pohneš, ještě stihneme zmrzlinu." odpověděla Lizzie.
"Mhhhhm, zmrzlinaaaaa." uculila se Iharo a pak se konečně vyhrabala z postele. Představa sladké, studené pochoutky ji dokázala postavit na nohy skoro tak, jako zmínka o kuřeti na oběd.
"Jak bylo včera s Isaacem?" zeptala se Liz. Maria mezitím shodila pyžamo a dala se do prohlížení věcí ve skříni.
"Nedělej, že tě to vážně zajímá." zabrblala zrzce v odpověď.
"Zajímá! Je to moje konkurence!" vyhrkla Lizzie.
"Konkurence? Pche, jsi stokrát lepší, on mě ještě nikdy na zmrzlinu nepozval." uchechtla se Maria a konečně vytáhla nějaké oblečení, které byla ochotná si vzít.
"Já neříkala, že tě zvu." ozvala se Liz.
"Tak teď už zveš." pokrčila nad tím rameny Maria.
"To není fér!" ohradila se Lizzie.
"Já vím…" zazubil se Maria, oblékla se a pročísla si rukou vlasy.
"Jdeme?" zeptala se.
"A co tvoje věci?" Liz zvedla Mariinu tašku přes rameno a podala ji své kamarádce. Ta si ji převzala. Z tašky však něco vypadlo. Lizzie byla jen o vteřinu rychlejší a zdvihla to. Mariu zamrazilo. Proboha, ať to není ta fotka! Už ani nevěděla, kam ji naposled schovala a …
"Co je to za číslo?" zeptala se Liz a natočila papírek popsanou stranou k Marie. Té v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdce.
"To je Isaacovo nové číslo, ten idiot si něco provedl s telefonem." odpověděla. Lizzie kývla a vstala z postele.
"Stejně máš podle mě na víc." zamumlala.
"Ty do mě rýpej, až si sama někoho najdeš." odpověděla jí Maria.
Dívky se rozloučily s Mariinými rodiči a vyšly do města. Na náměstí se Liz nechala ukecat a opravdu jí koupila zmrzlinu.
"Vidíš? Máš další plusové bodíky." prohodila Maria zvesela.
"Doufám, že teď nad Isaacem vedu." ušklíbla se Lizzie.
"Samozřejmě." kývla Maria. Pomalu zamířily k šapitó.
"Ale jak říkám… Máš na víc." prohlásila Lizz.
"Jenže ty mě nechceš, ty víc jedno." vyplázla na ni Maria jazyk. Lizzie nad tím pokrčila rameny.
"No co? Ještě mi není sedmdesát." prohodila. Maria kývla.
"Jo, sama jsi, teď už fakt jen vydržet do sedmdesáti." zabrblala, letmo se rozhlédla a vstoupila na přechod, najednou se ze zatáčky vyřítil nějaký idiot v černém BMW, řítil se rychleji, než byl povolený limit a zuřivě na Mariu zatroubil, ta tak tak uskočila.
"Ty vole! Ještě se tý sedmdesátky musíš dožít!" vyhrkla Lizzie "Ducha si fakt brát nebudu."
"To byla čůza! Řítila se tudyma jak šílená koza a troubí si jak praštěná a ještě si jednou rukou stíhá malovat xicht?" Maria byla nasraná. Když už má někomu skočit pod auto, tak ať to je aspoň tank, nebo něco takového!
"Tys postřehla v tom fofru, kdo to řídil?" podivila se Lizz.
"Sice se divím, ale jo… Nějaká kráva, make-up úplně bílý, rtěnka černá… ještě si patlala řasenku, nebo co…" bručela Maria.
"Nějaká gotička?" odhadla Lizz.
"Ne, spíš wannabe Emo… Beztak sotva dostala řidičák a tatínek jí koupil brm brm..." odfrkla si Maria.
"Brm brm?" uchechtla se Lizz.
"Jo, naleštěný brm brm… Měl jí k tomu koupit i řidiče..." kývla Maria.
"Taky naleštěnýho?"
"Taky naleštěnýho!"

"Hm, nikde jsem neviděla klece se slony…" bručela Lizzie, když si obě sedaly na svá místa.
"Jednoho máš hned vedle sebe." šeptla Maria a pohodila hlavou k muži, kterému by i tři židle byly pravděpodobně málo.
"Oooh, myslíš, že posadili víc účinkujících do hlediště, nebo jen tohohle?" zaxichtila se Lizzie.
"No, myslím, že ještě jednu zrzavou opici jo, ale pak si nejsem jistá." pokrčila nad tím Maria rameny.
"Jo? Já mám pocit, že tady někde má sedět taková slizká ještěrka s hnědou parukou." odvětila Liz.
"Ale stejně se nejvíc těším na klauny." odpověděla Maria. Lizzie se na ni zahleděla.
"Na klauny, jo? Ty se jich nebojíš?" zeptala se.
"Těch v cirkuse ne, ale těch, co chodí dělat show na narozeninové párty jo! To jsou totální peďáci." prohlásila Maria.
"Hmm, a ti v cirkuse nejsou peďáci?" pozvedla Liz obočí.
"Ne, to jsou šašci, co nezvládli pořádně dokončit školu, nebo po učňáku nenašli lepší práci." vysvětlila jí Maria.
"Aaah, tak to už chápu, proč se ti tak líbí Isaac." zasmála se Lizzie.
"Hej..." Maria do ní drcla.
"Hele, tohle bych nedělala..." upozornila Lizzie "hrozí, že čím silněji do mě drcneš, s tím větší pravděpodobností já narazím do toho sloníka, odrazím se a ve velké rychlosti a s velkou energií tě zaplácnu."
Maria se na Lizzie chvíli dívala, jako na blázna, ale pak se obě rozesmály.
"Sakra, dala bych si popcorn, počkáš tady?" ozvala se najednou Liz.
"Není problém, ale vezmi velký, ať ti můžu aspoň třetinu sníst." uculila se Maria.
"Vezmu dva střední." odvětila Lizzie, vstala a vytratila se. Maria se jen ušklíbla a pak se rozhlédla po šapitó, jestli nezahlédne někoho, koho zná. Všimla si, že někdo mává jejím směrem. Koukla se kolem sebe, ale nikdo jiný nereagoval a tak zvedla ruku, že tomu člověku zamává nazpět. Ruka jí zamrzla v půlce cesty vzhůru. Když si pořádně prohlédla, kdo to na ni vlastně mává, viděla nějakého týpka v černé mikině s kapucí přetáhnutou přes hlavu a s modrou maskou na tváři. Chvíli jen tak zírala, pak ale zamrkala a podívala se znovu. Místo, kde předtím seděl, bylo prázdné. Tohle se Marie nelíbilo. Srdce jí bušilo jako o závod. Ale musela se uklidnit. Liz se každou chvíli vrátí a Maria nemohla dopustit, aby ji její kamarádka našla takhle vystrašenou. Jenže… Co to bylo za týpka?
Když se Liz vrátila, nepoznala nic, Maria už byla v klidu a tak nějak sama sebou. Ale stejně jí ten člověk v masce nešel z hlavy. Že by to byla jen vidina? Nebo si z ní někdo vystřelil? Pokud to byl fór, Maria byla přesvědčená, že toho šprýmaře najde a udělá si z něj polívku.
"Wau, fakt žádní sloni… Dokonce nevyužili ani toho v hledišti…" bručela Lizzie na cestě z pátky.
"Hm? No jo, fakt smůla…" kývla Maria. Rozhlížela se, jestli ještě nezahlédne toho, co na ni mával.
"Že jo, takovej promarněnej potenciál. Vždyť on si o to přímo říkal!" Lizzie za chůze prudce rozhazovala rukama.
"No jo..." kývla Maria nepřítomně a tak tak, že se vyhla pohlavku, který by od nepozorné Liz schytala.
"Jsem zklamaná…" broukla Lizzie.
"Detailisto… no tak neměli slona, no…" pokrčila Maria rameny.
"Příště jdu do cirkusu jen pokud budou mít slona!" vyhrkla Liz.
"Co vlastně s těma slonama máš?" zeptala se Maria. V tu chvíli to zahlédla. Někdo v černé mikině s modrou maskou se mihl na druhé straně ulice. Lizzie už zase divoce gestikulovala, ale Maria jen hleděla přes cestu… Nezdálo se jí to. On tam probíhal. Určitě to byl on! Ale kam zmizel? Ani jedním, ani druhým směrem nebyl vidět běžící kluk v černé mikině.
"Posloucháš mě?" ostře podaná otázka pronikla přes Mariiny úvahy.
"Ne." odpověděla jednoduše.
"Tak - Cože?" vyjekla Liz.
"Ztratila jsem nit." odvětila jednoduše Maria a otočila se na Lizzie. Ta na ni jen nevěřícně zírala.
"Vysvětlovala jsem ti, proč to tak beru s těmi stromy… Sama ses na to ptala!" vyhrkla.
"Stromy? Já se ptala na slony." odpověděla Maria.
"No jo, slony, samozřejmě, sloni..." kývala Lizzie hlavou.
"Hele, Liz, vím, že já jsem ten pošuk, ale jsi v pořádku?" zeptala se Maria. Liz se zamračila.
"Jsem… A ty nejsi pošuk, jsi jen… no… ty..." odpověděla.
"No… Já… ?" pozvedla Maria obočí.
"Ah, dobře! Fajn! Jsi pošuk, spokojená?" vyhrkla Liz.
"Trošku." kývla Maria.
"Argh, bože!" vyletělo z Lizz.
"Ššššt, tady mi říkej Mario." mrkla na zrzku její kamarádka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hooray Hooray | 10. července 2017 v 21:50 | Reagovat

Ano! ANO! ANOOOOO!
*creepygasm confirmed*
Máš velmi pěkné nové pozadí.
( ͡° ͜ʖ ͡°)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama