Right under my skin (2)

6. června 2017 v 19:26 | Kalamity Iharo |  Right Under My Skin
Jabán, vy Žaláti!
Tak co? Líbil se vám první díl? Hádám, že jinak byste tu asi nebyli. Well, tady je díl druhý! Nebudu to okecávat, protože hey, mám důležitější věci na práci (seriály, RPGčka a tak). Užijte si povídku! Nebo to aspoň zkuste.





"Jeffe, připravenej?" zazubil se na mě Jack. Akorát jsem vyšel před dům ve své bílé mikině a ošoupaných černých džínsech. Jack už na mě čekal, opřený o kolo, na kterém přijel. Stejně jako včera měl černou mikinu a černé kalhoty. Taky měl ošoupané tenisky, takže jsem hádal, že jezdit na koni moc neplánuje.
"Jasný, už jdu!" usmál jsem se na něj a zašel si dozadu do zahrady pro kolo. Dostal jsem od Reynoldsových nové. Nasedl jsem na něj a připojil se k Jackovi. Od mého domu do stáje to nebylo moc daleko.
Cítil jsem se jako znovuzrozený. Přísahal jsem sám sobě, že tohle je nová kapitola. Už žádné rvačky, žádné utrpení. Jorvik pozná Jeffreyho vůdce jako nejšťastnějšího puberťáka!
Došlapal jsem s Jeffem až ke stájím, uklidili jsme kola do stojanu a on mi to tam okamžitě začal ukazovat.
"Takže, tady si můžeš odložit třeba batoh s věcma, jako přilba, jezdecké boty a nebo oběd, když si ho s sebou přineseš. Je to takové naše zázemí." prohlásil, když mi ukázal menší místnost s lavičkama, pár věčáky a třemi plechovými skříňkami.
"Hned tady je sedlovna. Jsou tady sedla, uzdečky, lonže, no vlastně všechno. Jednou za čas se dělá kontrola, že je všechno v pořádku a taky se to všechno pravidelně čistí. Jak si můžeš všimnou, každý kůň má vlastní postroj, tak si hlídej, abys to vždycky dal na věšák se správným jménem." pokračoval Jack s prohlídkou. Přikyvoval jsem. Nebylo to pro mě nic nového. Takhle to vlastně funguje všude.
"No a tady je místnost s krmením. Příděly vitamínů a tak máš támhle, ale neboj, co kterému koni dát ti stejně vždycky řekne někdo, kdo má přehled." jak Jack vyprávěl, stíhal jsem jenom přikyvoval a rozhlížet se okolo. Konečně jsme vešli do stáje s boxy. Dlouze jsem nasál tu omamnou vůni a jak mi vzápětí došlo, Jack udělal to samé, rozesmáli jsme se. Postupovali jsme podél boxů. Koně, kteří nejdřív zvědavě vykoukli ven, nyní couvali, odfrkávali a pohazovali rozzlobeně hlavou. Věděl jsem, čím to bylo. Můj obličej. Natáhl jsem si kapuci. Odfrkování a rámus se uklidnil, ale stejně všichni koně stáli u zadních zdí jejich boxů... Jen jediný... Lucifer zůstal s hlavou venku a pozoroval nás. Došli jsme k němu.
"Ahoj Lucy..." usmál se Jack a vytáhl z kapsy jeden koňský suchar. Podal mi ho.
"Na... Vypadá to, že se chce kamarádit, tak udělej dobrý dojem." mrkl na mě. Vzal jsem si suchar a nabídl ho Luciferovi. Ten jen očichal, pak zvedl nos a drcnutím mi shodil kapuci z hlasy. Pak si teprve suchar vzal. Hleděl jsem na něj s překvapením.
"Hej, co tu jen tak postáváte?" ozval se najednou dívčí hlas. Oba jsme se s Jackem otočili. V chodbě stála holka asi mého věku v jezdeckém úboru. Vlasy měla spletené do copu. Když si mě všimla, nejdříve vyjekla, ale pak se ušklíbla.
"Tak to jseš ty, ten novej." prohodila a došla ke mě. Podíval jsem se na ni. Vypadala mile, nevinně. Měla tmavé vlasy, byla mírně opálená, bez make-upu, prostě klasická holka od koní. Ale cítil jsem, že její ruka, napřažená k přátelskému potřesení není zrovna upřímné gesto. Jenže jsem chtěl zapadnout a tak jsem ji přijal.
"Jsem Jeff." představil jsem se.
"Jane... Říkali nám, že na tebe máme být hodní, ale já si to ještě rozmyslím..." prohodila, pořádně mi ruku stiskla a pak ji pustila. Podívala se po Jackovi.
"Nemáš ho zaučovat? Copak máte v popisu práce se tady flákat? Dva ničemové a jeden ničemný kůň, skupinka k popukání, vážně." prohodila jízlivě. Ihned jsem litoval, že jsem jí tu ruku podal. Jane mávla rukou, ve které držela přilbu a trefila s ní Lucifera do nosu. Ten jen zvedl hlavu a odfrkl si. Jane si odfrkla taky a šla dál až k jednomu boxu víc vzadu. Jack jen protočil očima.
"No jo, zapomněl jsem ti říct, ne všichni jsou tady tak skvělí a úžasní jako Lucy a já." prohodil. Byl tak v pohodě. Přesto, že mu teď nadávala taková malá, usmrkaná školačka. A dokonce praštila Lucifera! Měl jsem nehorázný vztek a chtěl jsem ji namáčknout na stěnu, pěkně od plic jí říct, jak je ubohá a pak jí lopatou rozmáznout ten její zdánlivě sympatický xicht! Argh! Ale udržel jsem se... Musel jsem... Mám teď dva nové kamarády a nechci o ně přijít tím, že bych se s někým rval, nebo že bych obrátil nějakou pitomou holku naruby. Ale ten pocit... Ten nezvladatelný vztek... Jako kdyby ani nepatřil člověku. Jako kdyby to byl pocit... zvířecí. Z nějakého důvodu jsem se podíval po Luciferovi. Zvláštní, skoro jako kdyby na mě mrkl a pak si jen odfrkl. Měl jsem pocit, že přesně věděl, co se mi honilo hlavou. Ale to přece nemohl, ne?
Nechal jsem to raději být. Spolu s Jackem jsem se vrhl do práce, vykydal jsem, doplnil jsem vodu ve všech boxech, zametl jsem uličku a pak jsme šli rozhodit seno do výběhu. Slunce svítilo a foukal jemný, letní vánek. Počasí jako v ráji. Brzy jsme si s Jackem sundali mikiny a uvázali jsme si je okolo pasu.
"Hele, Jeffe, co ty a letní škola?" ozval se najednou Jack. Nechápavě jsem se po něm koukl.
"Letní škola? Co s ní?" zeptal jsem se nechápavě.
"No, napadlo mě, od září začneš chodit sem a abys pak nemusel dohánět, bylo by fajn se zajít kouknout na tu letní a srovnat se ve znalostech se svými budoucími spolužáky, ne?" vysvětlil Jack. Kývl jsem.
"Jo, to by asi šlo... Ale nezaplácá mi to moc času?" zapochyboval jsem. Jack zavrtěl hlavou.
"Ne, je to jen jednou týdně a pro tebe, jako dobrovolného studenta, není docházka povinná. Jestli chceš, můžu tě nechat zapsat." odpověděl.
"To by fakt šlo?" začal jsem se o to zajímat. Přeci jen, strávil jsem nějaký ten čas v nemocnici, takže mi nějaké ty vědomosti chyběly...
"Jasně, že šlo, chodím do letní školy pomáhat, abych si vydělal na lé-kařské studium..." potvrdil Jack. Pozoroval jsem ho.
"Proboha řekni mi místo, kam nechodíš pomáhat! Skládka?" rýpnul jsem si.
"Omyl, celý červen jsem strávil tříděním odpadu..." odvětil Jack.
"Městská knihovna?"
"Dělal jsem jim inventuru."
"Tak místní hospoda!" vyhrkl jsem. Jack se rozesmál.
"Tu vlastní můj strýc, chodím mu pomáhat od svých osmi let." odpověděl. Kroutil jsem nad tím hlavou. Fakt zázračnej týpek, ty vado.
"Ale stejně se mi nejvíc líbí tady." povzdychl si Jack.
"Jo, to se ti nedivím." pousmál jsem se. Chvíli jsme jen hleděli na jasné nebe.
"No nic! Do práce! Nebo se objeví Jane a nacpe do nás vidle..." prohodil Jack.
"Nevypadala ani na to, že by věděla, jak se drží." zapochyboval jsem.
"To by ses divil. Je to vnučka pana Hermana, majitele stáje. Vyrostla tady mezi senem a koňskejma koblihama." odpověděl Jack. Skoro se mi to nechtělo věřit! Vypadala víc jako princezna, co si přijela v limuzíně a jen si přišla vyzvednout naleštěného koně v ještě naleštěnějším postroji, aby se mohla předvést fotografům. Holka, která vyrůstá ve stáji přece neuhodí svojí přilbou koně do nosu!
Už zase ve mě začínala vřít krev. Ten zvláštní pocit, ta zvířecí touha se jí za to pomstít. Ublížit jí... Zabít ji...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Spark_Seeker Spark_Seeker | E-mail | Web | 11. června 2017 v 7:00 | Reagovat

No tak tohle bude ještě zajímavý počteníčko! XD
Zdá se, že půjde o něco vtipnýho, to si ráda počtu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama