Right under my skin (4)

21. června 2017 v 21:12 | Kalamity Iharo |  Right Under My Skin
Jabán, vy Žaláti!
Dlouho jsme tu neměli RUMS, co? No jo, já vím, tak zkratka je debilní (asi proto se mi tak líbí). Takže hey! Je to tady, pokračujeme v naší krasojízdě! Nezapomeňte komentovat, sdílet a tak dále!





Rozhodl jsem se mít Lucifera rád. Kdyby mi chtěl opravdu ublížit, udělal by to ve chvíli, kdy jsem za sebou zavřel dvířka jeho boxu. Neudělal to, nenatlačil mě na stěnu, nezlomil mi žebra. Projevil mi důvěru a ukázal mi, že se v mé blízkosti cítí bezpečně. A já se tak cítil taky.
"Kdy se bude moct na Luciferovi zase začít jezdit?" zeptal jsem se.
"To netuším, během zítřka se tu zastaví doktor a pak se teprve uvidí... Chtěl by ses na něm projet, co?" koukl se po mě Jack. Přikývl jsem. Lákalo mě to víc a víc.
"No, to se stejně budeš muset domluvit s Hermanem... A hlavně s majitelem Lucifera." prohodil Jack.
"Majitelem? Já myslel, že všichni koně tady patří panu Hermanovi." byl jsem tím trochu překvapený. Je to ten majitel, který naučil Lucifera tlačit lidi ke zdi?
"Ne, Hermanovi patří tenhle komplex. On pronajímá boxy, zajišťuje jídlo, veterináře a kováře." vysvětlil Jack.
"A... Kdo tedy vlastní Lucifera?" zeptal jsem se.
"Nějakej pan Slender... Celkem dobrej drezurní jezdec. Kromě Lucifera vlastní ještě jednu klisnu. Tenebris." odpověděl Jack.
"Pan Slender?" to jméno mi znělo divně.
"Aah, slyším, že jsem akorát žhavé téma... Hlavně na mě nenechávejte nit suchou." ozvalo se vedle mě. Seděl jsem na dřevěném ohrazení jízdárny a musel jsem se chytit, abych leknutím nespadl na zem. Vedle mě se o hrazení opíral vysoký muž v klasickém drezurním oděvu. Černé kalhoty, černý frak, bílá košile, černý cylindr. Měl ho stažený docela dost do obličeje. Postřehl jsem, že mu zpod něj nekoukají žádné vlasy. Že by byl plešatý? Taky vypadal, že má bílou kůži. Mohl to být albín. V tom případě by měl mít rudé oči. Jenže já mu do tváře neviděl a tak jsem to nemohl potvrdit.
"Pane Slendere." Jack se usmál.
"Ahoj, Jacku, vidím, že se plně věnuješ mému Luciferovi. Asi ti nechám dát připlatit." prohodil pan Slender. Jack se zasmál.
"Toho si vážím, ale dneska mi vydatně pomáhal tady Jeff." prohlásil Jack a pohodil hlavou mým směrem. Konečně se na mě pan Slender otočil. Viditelně se zarazil, ale pak kývl.
"Ty tu musíš být nový, že? Já jsem pan Slender." podal mi ruku. Měl přes ni natáhnutou bílou rukavici. Stiskl jsem mu ji.
"Jo, jsem... Jeffrey, Jeffrey Woods." představil jsem se. Pan Slender mi lehce stiskl ruku.
"Jeff dokonce dneska vyhřebelcoval Lucifera v boxu... Lucifer stál a ani se nehnul." prohlásil Jack. V panu Slendym to cuklo. Zpod stínu, který na jeho tvář vrhal cylindr mě pozoroval.
"Ani se nehnul..." zašeptal Slender.
"Já vím, je to moje chyba, že tam Jeff byl, když mi to došlo, úplně jsem spanikařil, ale pak jsem si všiml, že Jeff je v pořádku a Lucifer dokonce u toho hřebelcování podřimuje..." pokračoval Jack. Hleděl jsem na pana Slendra a uvnitř jsem se třásl.
"To je zajímavé..." pokýval hlavou pan Slender. Položil mi ruku na rameno.
"Očividně jsi výjimečný... Lucifer to vždycky dokázal vycítit... Jsem rád, že se ti nic nestalo." promluvil vážně. Pak mě pustil a mávl na Jacka.
"Příště toho kluka hlídej, jestli ho má Lucifer rád, bylo by fajn, aby se mu nic nestalo... Zatím se mějte..." s těmi slovy se otočil a odešel. Hleděl jsem za ním. Měl jsem z něj divný pocit. Jako by byl nějaký... Jiný. Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Taky bych se mohl uklidnit. Ještě hodinku jsme strávili s Jackem a Luciferem venku.
"Už má krásný krok, úplně jako před tím." poznamenal Jack, když jsme Lucifera vedli zpátky. Předal mi lonži a tak jsem vedl Lucyho já. V chodbě jsme potkali pana Hermana a pana Slendera.
"Jde už opravdu pěkně." prohodil pan Herman, majitel stáje. Byl menší postavy, ale měl veliké břicho. Na hlavě mu ještě zůstalo pár bílých vlasů, ale na jejím vrcholku už se leskla pleš. Měl dobrácký úsměv a veselé oči.
"To ano, říkal jsem si, že pokud to veterinář dovolí, pozítří už bych jej začal znovu zajíždět." pokývl hlavou pan Slender. V očích mi zazářila naděje, rychle jsem se podíval na Jacka a na tváři se mi rozlil nadšený úsměv. Jack se taky usmál a kývl na mě. Pak se otočil na pana Slendera.
"Budete ho zajíždět vy, nebo si seženete někoho jiného?" zeptal se jako by nic. Ale já věděl, že se ptá kvůli mě.
"Já musím trénovat s Tenebris... Budu na to muset někoho sehnat." odpověděl Slender. Naděje uvnitř mě vzrůstala víc a víc.
"Poptám se vám, Slendere, o zajíždění Lucifera bude určitě zájem." broukl Herman. Měl jsem nutkání si odkašlat. Ale místo toho jsem jen lehce zatáhl za lonži a odvedl Lucifera zpátky do jeho boxu. Jack šel samozřejmě se mnou. Podal mi hadr a zatímco on se ujal držení Lucifera, já ho začal utírat. Pootevřel jsem ústa, ale Jack si rychle přiložil prst na rty a tak jsem zůstal zticha. Jack napínal uši a pohledem střílel směrem, kterým pořád ještě postávali pan Herman a Slender. Odtušil jsem, že stojí před boxem Tenebris.
"Myslíte, že o to bude zájem? Nelžeme si, Hermane, Lucifer tady několik lidí zranil, když k němu vešli do boxu a to zranění vzniklo ve chvíli, kdy na něj nasedl někdo cizí... Nevěřím, že by byl zájem o to, riskovat svoje zdraví." zabručel pan Slender.
"Ale no tak, Slendere, nebuďte takový pesimista. Zatímco jste se věnoval Tenebris, spousta dalších lidí se o něj starala. Už to není ten kůň, kterého jste přivedl od svého bratra." namítal Herman.
"Spousta dalších? Staral se o něj sotva ten kluk, Jack... Dnes je to poprvé, co jsem u Lucifera viděl někoho jiného a chodím sem každý den, Hermane, to víte..." odpověděl pan Slender, zjevně poněkud popuzeně. Podíval jsem se po Jackovi, jednou rukou držel podřimujícího Lucifera, na druhé zkřížil prsty pro štěstí a němě pohyboval ústy. Pozoruměl jsem, že opakuje slovo "prosím" pořád dokola. Přál si Lucifera zajíždět. Taky se mu nejspíš hodně věnoval. A kdyby ho mohl zajíždět Jack, třeba bych ho mohl přemluvit, aby mě nechal se projet. Klapavé kroky, rozléhající se chodbou mě přinutily vrátit se pohledem k Luciferovi a pořádně se věnovat otírání.
"Ty, kluku." ozval se hlas pana Slendera blíž, než byl před tím. Vzhlédl jsem. Stál u dvířek do boxu, hned vedle Jacka a díval se na mě.
"Ano?" hlesl jsem.
"Umíš jezdit na koni?" zeptal se pan Slender.
"Umím, jezdím od svých pěti let." odpověděl jsem. Cítil jsem, jak mě pan Slender provrtává pohledem, přesto, že jsem mu kvůli cylindru neviděl do očí.
"A kolik ti je teď?" zeptal se pan Slender.
"Třináct." odpověděl jsem. Pan Slender kývl.
"Dobře, když to zvěrolékař dovolí, dám ti vědět, budeš zajíždět Lucifera." řekl, otočíl se a odešel. Nečekal, jestli mu na to něco řeknu. Polkl jsem. Samozřejmě, co bych taky říkal. Co bych jiného řekl, než že jsem poctěn a že mi to dělá radost a že se budu snažit zajet Lucyho co nejlépe. Nebýt tak v šoku, křičím a skáču radostí! Jsem tu teprve druhý den, ale už mi dají na starosti nejlepšího koně, kterého jsem kdy viděl. Zabořil jsem tvář do Luciferovy srsti.
"Slyšel jsi? Teď spolu budeme trávit plno času." zašeptal jsem. Lucifer si odfrkl. Jako kdyby měl také radost. Ještě chvíli jsem se o něj opíral. Pak jsem se narovnal a pečlivě dokončil očišťování. Pak jsem vyšel z boxu, Jack sundal Luciferovi ohlávku a dal ji na věšák na dvířkách. Odepnul od ní lonži a my společně vyrazili do sedlovny.
"Nemůžu tomu uvěřit, je to úžasné. Jsem tu druhý den a mám takový štěstí." vydechl jsem unešeně. Jack zabručel na souhlas.
"Říkal jsem si, že by bylo fajn začít nejdřív na lonži... Lonžoval bys mě ty? Nikoho jiného neznám a Lucy je na tebe zvyklý." pokračoval jsem dál. Když jsem se po Jackovi koukl, jen přikývl. Zvláštní, vůbec se neusmíval, vypadal... Unavený.
"Děje se něco?" zeptal jsem se. Jack zamrkal a podíval se po mě.
"Ne, ne, jen přemýšlím... Zítra tu bude veterinář, takže když bude mít dobré zprávy, bude se muset měnit rozpis na jízdárnu. A taky, pozítří je pondělí, říkal jsem si, že bych tě vzal do školy a tak." vysvětlil.
"No jasně, to bude super..." souhlasil jsem. Jack odběhl do sedlovny, tam uklidil lonži a pak jsme si oba vzali kola a vyrazili domů. Pro dnešek naše práce tady skončila. Ale já už si teď představoval, jak se sem zítra vracím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama