Touha

13. července 2017 v 22:38 | Kalamity Iharo |  origosh
raindrops

Pamatuji si to. Ty vzpomínky... Stále jsou čerstvé, přesto, že si uvědomuji, jak dávno už tomu bylo.
Byl to ten nesktuečný, neuvěřitelný pocit, který člověka zasáhne a...
Už nikdy znovu se neukázal. Ale já vím, já vím, že to nemusí takhle zůstat! Může se vrátit! Můžu ho přivolat!
Jak? Nevím... Nevím jak! Ale určitě, určitě existuje způsob. Některým se to také povedlo, proč ne mě?
Každý to zažil. Minimálně jednou. Ten klid a lehké šimrání. Tvář rozjasněná úsměvem a oči hledící na svět zalitý barvami.
Barvy... Vytrácí se, vše se zahaluje to šedých stímů. Za tmy vstávám a za tmy chodím spát. Není to ani tak tma okolo, jako ta ve mě.
Ale bylo to jinak. Alespoň na tu jednu jedinou chvíli... Pamatuju si, že to bylo jiné!
Svět byl barevný, plný vůní, zvuků a jevů a všechno to lahodilo mým smyslům. Nic rušivého, všechno to byla čirá nádhera!
Jak už to člověk zažil, chtěl znovu. Bylo to, jako odhalit dokonalé místo na konci duhy! Už vás to nepustilo, chtěli jste na to místo zase!
Stejně tak... Ten pocit! Že je to v pořádku, žádný nářek, žádná bolest, nikde ani smítko neštěstí! Svět byl prostě a jednoduše krásný.
Je to jako posedlost, lidé se za tím ženou a hledají a hledají, jak jen dosáhnout toho povznesení.
Někdo říká, že to nejde bez Boha, jiný tvrdí, že odříkání nás tam zavede, jiní si prostě snaží nedělat výčitky...
Jeden to zažil víckrát, jiný méně, ale všichni... Všichni po tom prahnou a každý to chce uchopit alespoň na chvíli...
Alespoň na krátkou, kratinkou chvíli být... Šťastní...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama