Životní volba

25. července 2017 v 19:01 | Kalamity Iharo |  origosh
Jabán, vy Žaláti...
Tohle je... Nedopadlo to tak, jak jsem doufala... Ale doufám, že to ve vás nějaký ten dojem zanechá. nebudu vám nic prozrazovat předem, však to všechno pochopíte, sotva začnete číst.
Ale ráda bych znala váš názor na věc, o které článek pojednává.

birth




"Operace proběhla úspěšně."
Do místnosti doléhaly zvuky kroků a šum hlasů. Všude okolo to žilo svým obyčejným životem. Svět se točil pořád dál. Hluboký nádech a pokojem se rozlehl proud slov.
"Omlouvám se. Nedoufám, že kdybys měl možnost, odpustíš mi to, ale přesto se omlouvám. Zasloužíš si to. Ale ačkoli se ti omlouvám, tak... Ničeho nelituji. Víš, ačkoli mi to nikdo nevěří, takhle je to mnohem lepší. Byla to nehoda. Šílená nehoda a já nic takového neplánovala. Proboha, nepotkal bys méně připraveného člověka, než jsem já.
Není to tvoje chyba, měla jsem být chytřejší a opatrnější a... Uvědomuji si, že jsem takhle pohřbila spoustu možností. Tvých možností. Mohl to třeba být krásný život plný barev, zvuků a vůní. Ale taky to mohl být život příšerný, protkaný chutí jej ukončit. Já vím, já vím, na to by sis chtěl přijít ty sám. Dělat svoje vlastní kroky a vytvořit si svou vlastní cestu. Asi se zdám zlá, protože jsem ti to nedovolila, ale věř mi, prosím tě, věř mi, že kdybych tě nechala... Nedopadne to ani z poloviny tak dobře, jak by se mi všichni okolo snažili namluvit. Kdyby jen věděli. Je to celé až přes okraj plné toho "kdyby". Víš, nikdo o nás neví. Když jsem o tobě mluvila, každý si myslel, že mluvím o něčem vzdáleném v budoucnosti. Nikdo netušil, že už se v tom dávno topím. A ačkoli jsem vždycky cítila, jak se budou zlobit a jak mi to všechno budou vyčítat, musela jsem. Věř mi, že já se znám. Žiji sama se sebou celý život a tak už o sobě něco vím. Nejsem zrovna příkladný člověk. Takový ten, který by měl jít ostatním příkladem. Ale na co jsem byla vždycky pyšná je to, že dokážu uznat svoje chyby. A věř mi, nebo ne, díky tomu dokážu odhadnout, jak pro mě věci dopadnou. Jak se zachovám a kam to povede.
Proto jsem taky teď tady. Protože znám svoje chyby a nedostatky a tohle bylo rozumnější, než se prostě svést z útesu, pohlcená tou situací ve které jsem byla. Podívej se... Dalo by se o tom diskutovat. A každý by mi tvrdil, že nemám pravdu a že by to dopadlo úplně jinak. Ale já vím... Já vím, že... Nejsem schopná se postarat ani sama o sebe, natož o někoho dalšího! A kdybych neudělala tohle, tak... Já bych... Já vím, vím, že je to ode mě nechutně sobecké. Celý svět je sobecký. Ale já to dělám z dobrého důvodu. Já totiž... Ne, nedokázala bych pro tebe vytvořit prostředí domova a hřejivé vzpomínky.
Jestli mi to vyčítáš, tak dobře. Já vím, mohl jsi vést úspěšný život. Být třeba slavný umělec, nebo úspěšný podnikatel, nebo kdo ví co... Ale před tím vším bys byl dítě... A já bych byla tvoje matka. Největší úděl matky je postarat se o své dítě a udělat ho šťastným. Já... Já bych tě nikdy šťastným neudělala... Nemůžeš po mě chtít, abych ti dala život a pak se ukázala neschopná ti ho udělat krásný. Tak se prosím nezlob...
Je po všem. Nikdo mi to nikdy neodpustí, protože to nepochopí. Jsem vrah. Jsem monstrum. Ale přísahám ti, že je to lepší, než to, co by tě tady čekalo. Ne, není to to nejlepší jen pro mě. Není to tak, že jsem udělala něco, co by mi bylo pohodlnější. Ať už mi kdokoli bude cpát, že to mohlo dopadnout dobře... I když je to kruté, tohle je to nejlepší pro nás oba... To, že se nikdy... Nenarodíš."
Slzy stekly po tvářích a dlaň sevřela pokrývku v místech, kde se pod ní nacházelo břicho. Vzlyk se vydral z krku.
A svět... Se pořád točil dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Spark_Seeker Spark_Seeker | E-mail | Web | 28. července 2017 v 16:01 | Reagovat

Docela mě při čtení zamrazilo, musím říct... Ale je to hezky zpracované ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama