Everyone Needs An Angel - Creepypasta Too (45)

31. prosince 2017 v 23:55 | Kalamity Iharo |  ENACT
Jabán, vy Žaláti!
Vítám vás u předposledního dílu naší sáhodlouhé, roztahané a skoro nekonečné telenovely "Everyone Needs an Angel - Creepypasta Too"
Jsem ráda, že jste tady a citové výlevy si nechám až do posledního dílu. Kdokoli to takto daleko dotáhl - blahopřeji, děkuji, jsem vám vděčná a doufám, že se ENACT nestalo až přílišným zklamáním.
Enjoy this episode... And see ya... The end is near...





"Isaacu!" Maria se široce usmála, když jí její přítel otevřel dveře.
"To je mi ale návštěva." Isaac se také usmál. Normálně se za ním holky do bytu moc nehrnuly. Snad žádná nikdy nepřijala jeho nabídku se tam stavit. Ale Maria, ta se mu u dveří objeví sama od sebe. Vpustil ji dovnitř.
"Zlatoooo, můžu si půjčit tvůj notebook?" zeptala se Maria, hned jak za ní Isaac zavřel dveře.
"Aha, takže sex nebude." prohlásil naoko zklamaně Isaac.
"Možná příště, ale čouda si s tebou klidně dám." uculila se Maria. No… Co mohl Isaac dělat, že jo. Aspoň toho čouda si s ním Maria dá. Nechal Mariu, aby si v klidu vyhledávala na jeho počítači a začal připravovat tu zábavnější část jejich setkání.

- Ahoj, ehm, Natlay… Tady Maria...
- Máriaaaaaaaaaaa!! Ahoj! Počkaj, hodím Ťa do spoločného chatu!
- Počkej, co?

- Hey people! Maria je tu!!
- OMZ ! Mario!!!
- Mario!! Ahoj! Ahoj! Ahoj!
- radostí skáče po stropě Maria je zpátky!!!
- Ehm… Ahoj… Máte nějaké odkazy na Creepypastu?
- Oh My Zalgo! Děláš si prdel? Jasně! https://welcometonightmare.wordpress.com/
- Here ya go! http://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/
- http://marketakaki.blog.cz/
- http://creepylover.blog.cz/
- http://applefactorybee.blog.cz/
- http://beastscove.blog.cz/
- Okay, okay, klid, to je dobrý, hele…
- Jsme tak rádi, že jsi zpátky, Mario!!
- Ale… já nevím, jestli jsem tak úplně zpátky…
- Cože?
- Jak to myslíš?
- Musíš se vrátit, jsi úžasná!!

"Zdá se, že tě ty lidi fakt milujou." prohodil Isaac. Maria odlepila oči od obrazovky a podívala se na něj.
"Asi… Ale nechápu proč..." odvětila.
"No, tak to můžeme zjistit, ne?" navrhl Isaac.
"Ne, na to je čas." zavrtěla Maria hlavou a místo toho se dala do rozklikávání odkazů. Většinou ne zrovna optimisticky vyhlížející stránky, všechny s články, ve kterých se opakovalo slovo Creepypasta, příběhy měly divnou atmosféru. Většina byla strašidelná, plná krve a násilí, jiné zase naháněly paranoiu. Maria projížděla kratší články, procházela si obrázky. Poznávala bytosti, které viděla různě po městě. Malou brunetku s růžovýma šatičkama. Černobílého klauna. Černovlasou wannabe emo s bílou tváří a černou rtěnkou. Kluka s modrou maskou přes obličej.

- Hele, znáte někdo nějakou postavu se zlatýma očima a vínovými vlasy?
- Mario…? Teď už si fakt děláš srandu!
- Ne, proč?
- To je tvoje postava, tys ji stvořila - "The Clever One/Ta Chytrá"

"Tvoje postava? Jakožes něco napsala ty?" zase se ozval Isaac. Maria se zamračila.
"Musíš mi furt čumět přes rameno, ty pitomče?" ohradila se, možná až příliš podrážděně.
"Hele, klídek, chci jen vědět, co děláš na mým notebooku." odpověděl Isaac.
"A proto si musíš číst ty zprávy? To je moje soukromí." odsekla Maria.
"Píšeš jim z mýho facebooku." připomněl Isaac. Maria frustrovaně zabručela.
"Hey, hey, klídek." Isaac jí položil ruku na rameno. V tu chvíli mu začal vyzvánět telefon. Zahleděl se na cizí číslo a pak hovor přijal.
"Ano? … Lizzie! … Jo, je… Cože? Ne, pročkej… co?"
Maria propalovala Isaaca pohledem. Ten se na ni po chvíli omluvně podíval, vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře.
"Hej!" Mariin protest zůstal bez odpovědi. Vždyť ona ví, že se baví o ní! To tam rovnou mohl zůstat stát! Tele!
Nezbylo jí ale, než se prostě rezignovaně otočit zase k notebooku a projíždět weby. Pomalu jí zaplavoval zvláštní pocit, že tohle všechno už vážně jednou četla, znala… Že ty postavy zná mnohem lépe, než jen z příběhů na internetu.
Na vteřinu se zdálo, že v monitoru probleskly zlaté oči, Maria sebou prudce cukla. A přesně v té chvíli se vrátil Isaac.
"Mario? Máš u sebe nějaké léky?" zeptal se s poněkud vážnou tváří.
"Cože? Ne..." otočila se na Isaaca Maria.
"Nelži." odvětil Isaac. Maria se zamračila.
"Co ti Lizzie napovídala?" zeptala se a vstala ze židle.
"To je jedno..." odvětil Isaac. Došel k Marie.
"Rodiče jsou tu pro tebe. Čekají před vchodem i s Liz." prohlásil.
"Děláš si srandu?" Maria nechápala, co se to sakra děje.
"Čekají na tebe." Zopakoval Isaac.
"Ty hnusnej zrádče…" zavrčela Maria a vyrazila z bytu. Sešla dolů. Opravdu, její rodiče tam byli spolu s Lizzie.
"Mario! Proč jsi jen tak zmizla a nikomu nic neřekla? A sebrala jsi celé plato ibalginu!"
Maria čekala, že první, kdo spustí povyk bude její máma. Ale ne. Byla to Lizzie. Její nejlepší kamarádka.
Cesta k Marie domů se vlekla. Rodiče setrvávali v tichu a po několika nezodpovězených otázkách se Lizzie nakonec také přidala. Stíhala ještě po Marie vrhat rozčarované pohledy.
Sotva došli domů, Maria zalezla do pokoje a zavřela za sebou tak prudce, že Lizzie, jež ji následovala, do dveří naplno vrazila.
"Jseš blbá?" s těmi slovy se Liz dostala do Mariina pokoje.
"A ty? Co tohle mělo bejt?" odsekla Maria.
"Ráno jsi prý měla příšernou migrénu a ukecala svoji mámu o jeden prášek. A když tví rodiče přišli domů, bylas pryč. Telefon jsi samozřejmě nechala tady, aby se ti nedalo dovolat. Měli strach a tak zavolali mě." odpověděla Lizzie.
"Jasně a tys je s laskavostí přesměrovala na Isaaca, kde jste si mě vyzvedli jako malé dítě ze školky! Když ti mí rodiče zavolají, máš mě krýt a říct, že jsem s tebou!" vyhrkla Maria.
"To jsem dělala týdny před tím, než jsi upadla do bezvědomí!" odsekla Liz.
"Vidíš! Mělas praxi!" štěkla Maria.
"Mario, uklidni se laskavě! Vždyť ty už se zase chováš jako předtím!" Lizzie rozhodila rukama. Co si se svojí kamarádkou počne?
"Ona byla strašná zábava ukazovat si na lidi a říkat, komu se podobají, nebo tě nechat napsat postavu, co vypadá jako já… Ale… Když ty jsi mi potom začala říkat Bloody Mono a beze srandy jsi se mnou mluvila jako kdybych byla ona… a to bylo děsivé. Ztrácela jsem tě, svoji nejlepší kamarádku!" Lizzie si sedle vedle Marie a složila tvář do dlaní. Nechtěla tím procházet znova.
"Ale to ti pořád nedává právo ode mě odstřihávat mý ostatní kamarády!" vyhrkla Maria. Liz k ní vzhlédla.
"Isaac mi pomohl najít Natlay." Maria vytáhla z kapsy ošoupanou a pomačkanou fotku. Lizzie na ni chvíli upřeně zírala a pak vzhlédla k Marie.
"A dneska jsem u Isaaca procházela webovky mých přátel o Creepypastě." pokračovala Maria.
"Mario! Je to nebezpečné! Dotkor..."
"Ten doktor ať mi vleze na záda!" vyhrkla Maria prudce "migréna mě přešla… Ustupovala, čím víc jsem si o těch věcech četla. Podle mě… Podle mě to ve mně prostě je a když se tomu budu bránit, budou jen problémy."
"Mario… Já nevím, nejsem si jistá, jestli by ses měla vracet." prohlásila Lizzie.
"Proč? Protože jsem si tě pletla s Bloody Monou?" pozvedla Maria obočí.
"Jo… A taky jsi v noci nespala. Vídala jsi všechny ty postavy. Byla jsi tím posedlá. Hledala jsi v tom nějakou tu krásu.. Skrytou krásu temnoty. Mario, víš, jak jsi vlastně.. upadla do toho bezvědomí?" Lizzie se své kamarádce zahleděla do očí.
"Jak?" zeptala se Maria. Třeba byl tohle ten poslední střípek, který potřebuje.
"Ten doktor to vyprávěl vašim a ti zase mě… Když si s tebou povídal, nebyla jsi první, kdo měl s Creepypastou problém. Odešel, aby si vyzvedl nějaké dokumenty a mezitím do ordinace vpadl jeho mladší kolega, byl v civilu, potřeboval si něco vzít..."
"Hádám, že měl černé sako, kalhoty, košili a velký klobouk, co?" zavzpomínala Maria. Lizzie kývla.
"Musel tě nějak vystrašit, někoho ti připomenout… V tu chvíli ses prý svezla na zem… mimo." dokončila Mariina kamarádka. Maria kývla.
"Jenže… Když jsem se teď snažila na to nevzpomínat a tak, stejně mě to začalo dohánět. Už v nemocnici se to všechno vracelo, Liz… Není od toho úniku." prohlásila brunetka.
"Mario… Možná to jen bude chtít přijmout, že to už není tak úplně tvůj život… Že zrovna tyhle příběhy jsou minulost, kterou si sice můžeš střežit, ale nemůžeš v ní žít, hm?" Lizzie se na Mariu podívala s malou nadějí v očích.
"Jak to děláš, že dycky umíš znít tak děsně chytře?" Maria si položila hlavu na Lizziino rameno.
"No, já nevím, asi to mám po tobě, ty hnide." prohodila Lizzie.
"Tak… Tak já už se budu snažit být hodná." slíbila Maria.
"A půjdeš zítra za doktorem Tallakem?" zeptala se Liz.
"Ovšemže." potvrdila Maria. Snažila se soustředit na to, že už ji Creepypasta neovládá. Že nad ní ten paranoidní strach nemá žádnou moc. Ale jako kdyby jí v tom něco malého bránilo. Nedokázala se posunout dál.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jablko Jablko | Web | 1. února 2018 v 15:30 | Reagovat

Oh mag Zalgo... QwQ Nemám slov! Prostě a jednoduše boží!! qwq Btw, děkuji za zmínění mého blogu (i když za to ani moc nestojí). qwq :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama