Leden 2018

Důležité je...

29. ledna 2018 v 9:09 | Kalamity Iharo |  TéTéčka
Jabán, vy Žaláti!
Dlouho jste o mě neslyšeli, že? No... Co se dá dělat. Iharo se prostě nechce, nejsou nápady a tak dále. Ale jak radí téma týdne a téma tohoto článku, důležité je... "Neztrácet naději!".
Já jsem proslulá s tím, že ztratím vše co můžu, tak uvidíme, jestli se mě alespoň Naděje udrží.

hope

Někdo mě chytil za loket a odtáhl od okraje. Klopýtala jsem bezmocně dozadu.
"Proboha, už jsem vás viděl v kolejišti!" vyhrkl mi do ucha a já zastřeným pohledem sledovala rychle projíždějící vlak, pod kterým jsem málem skončila. Vyprostila jsem se tomu zachránci ze sevření, zamumlala nesrozumitelná slova, jež si snad vyložil jako poděkování a zamířila jsem do podchodu...
"Hlavní je neztrácet naději!" ozval se hlásek vzadu v mé hlavě. Tiše jsem mu kývla na souhlas a zamířila pryč z nádraží. Hlavou se mi honilo, že člověk má spoustu možností a celý život na to, aby je vyzkoušel. Nikdy je nemůže vyčerpat všechny, ale určitě jich je víc, než jen ta jedna jediná pravá.

Ucítila jsem potřebu zakašlat. A tak jsem zakašlala. Vyprskla jsem vodu a bahno, převrátila jsem se s čísi pomocí na všechny čtyři a poslušně vykašlávala veškerý humus, který stihlo mé tělo nabrat.
"Ještě že jsme vás viděli, mohla jste se utopit!"
"Taková šílená nehoda, ten most se musí okamžitě opravit!"
"Měla byste podat žalobu na město!"
Ještě chvíli jsem pak musela sedět a rozdýchávat návrat na vzduch. V hlavě mu hučelo a cítila jsem se podivně otupěle. V tomhle stavu se mi nechtělo ani zamumlat prosté "díky".
"Nezapomeň! Neztrácet naději!" ozval se energicky můj věrný hlásek našeptávač, který se mi v hlavě usídlil už dávno. Dávala jsem mu za pravdu. Důležité je neztrácet naději.

Objala jsem záchodovou mísu, jako kdyby to byl můj nejvěrnější přítel. V tu chvíli jím tedy byla. Alkohol, zbyty poloztráveného jídla a spousty prášků se do ní valily z mých úst a přísahala bych i z nosu. Bylo mi zle. Strašně zle. Hádám, že takhle už nikdy "pařit" nebudu.
"Jen neztrácet naději, jen neztrácet naději." opakoval mi můj našeptávač. V ozvěně odporného zvuku zvracení jsem mu niterně dávala za pravdu. Ještě nejsem se silami na konci.

Ze sladkého obětí laskavé tmy mě vytrhl pravidelný pípavý zvuk. Chvíli mi trvalo rozeznat, že se ozvývá po mojí levé straně z EKG. Po pár vteřinách od tohoto zjištění mi ten zvuk začal připadat nechutně otravný. Frustrovaně jsem zabručela. Ale v místnosti nebyl nikdo vyjma mě, kdo by to slyšel.
"Nezoufej... Důležité je..."
"Já vím, já vím!" odsekla jsem svému našeptávači "neztrácet naději."

Naděje umírá poslední... A já tu mrchu s sebou stáhnu do pekel.

SlytherPuff friendship (part ten)

2. ledna 2018 v 14:50 | Kalamity Iharo |  SlytherPuff Friendship
Jabán, vy Žaláti!
Možná je tohle pěkná příležitost na sliby a okecávání, ale pffft, už jsme si to užili při rozloučení se s ENACT.
So... Here we go... Enjoy another part of this unbelievable friendship!




Everyone Needs An Angel - Creepypasta Too (46)

1. ledna 2018 v 0:05 | Kalamity Iharo |  ENACT
Jabán, vy Žaláti!
Tak je to tady. Tohle je definitivně poslední díl ENACT.
This is the end.
Ne, nestydím se vstupovat do nového roku s tímto článkem. Něco začínám a něco končím a tak všeobecně.
ENACT jsem začala psát před lety, obklopená zapálenou komunitou. Za celé roky komunita prošla změnami a každý si šel svou cestou. Je to každého volba... Já jsem u ENACT vytrvala a nyní se s ním dojatě loučím. Je to mé milované dítě, co mi dělalo radosti i starosti... A teď je už velké a jde do světa jako kompletní dílo.
No a já už to trochu přeháním.
Have a nice time...