Chvilky poezie

Píseň z prázdnoty

Včera v 22:00 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti!
Už je to dlouho, co jsem se básnicky projevila, co? Asi bych to neměla ani zkoušet, ale hej, všichní víme, že jsem prostě nenapravitelná.
So... At least try to enjoy.

umbrella

S pocitem loutky
Bezvládně ležím.
Světu o pocitech
Pro srandu mlžím.

Pak v pocitu bezmoci
Jen tak se koupu.
A v sítí lží
Tiše se houpu.

Živím polštář slzami,
Co jsou zbytečné.
Jen tak pro atmosféru.
Ať srdce není tak netečné.

Možná mám jen strach.
Možná je to povaha
Dělat ze sebe bezcitnou
A čekající na vraha.

Obchodník s pocity.
To, co se mi hodí.
Falešně se usmívám,
Falešné slzy roním.

Kdo vůbec ví, kým jsem?
Já už se kdysi ztratila.
Ale té holce v zrcadle
bych radši nic neuvěřila.

I'll be your angel

10. dubna 2017 v 18:23 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti!
Já vím, já vím, jsem líná lemra... Ale už by bylo asi hodně otravné se za to pořád omlouvat. Co už, prostě není inspirace, nálada, čas, cokoli...
No, ale přesto všechno, jak vidíte, stejně jsem něco přidala.... JUPÍ... (A navíc - když vám tu básničku pochválí i učitel angličtiny, tak to prostě nemůžete schovat do šuplíku!!)

angel


If you give me a chance
I will sing for you or tell
every lullaby or fairy tale.

I will never leave you.
Never let you go or fall.
I'll call you friend, love and pal.

You can be sure
I am here no matter what.
And say anything you want.

If you let me do it
Be the knight keeping you from danger
Be the one saving angel.

Then just wait a second.
I'll grow myself some wings
and imediately start to sing.

Jed

4. března 2017 v 11:46 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti !!! To tady dlouho nebylo! Ihařina poezie!
No to je konec, že? Ne, ještě zdaleka ne... Tohle je teprve... Teprve začátek!
K: jo? A čeho?
To ještě nevím, ale určitě se něco najde!!

poison

Ach můj sladký jede.
Slaďounký můj vrahu.
Nemám v životě dne,
'bych nepomyslel na tvou vláhu.

Utéct snažil jsem se tolikrát.
A pokaždé jsem se vrátil.
Vždyť ty mě ani nemáš rád.
Přesto se třesu, že bych tě ztratil.

Vysáváš ze mne život můj.
Bereš si ho spolu s duší.
Já miluji tě, stůj co stůj.
A zároveň si tě hnusím.

Dívám se na tebe a plivu síru.
Přitom nemohu se tě nabažit.
Svůj rozum ztrácím ve víru,
co není v mých silách zarazit.

Their song

5. prosince 2016 v 15:42 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti!
Každý se občas ptáme na to, kam míříme, co se z nás jednou vyklube a tak dále. Je zvláštní, že na tyhle věci mají odpovědi všichni okolo mě, jen ne já. Jak to, že mě znají tak dobře, že dokáží odpovědět, když já sama ne?

They all think, they know.
They all think, they see.
They all just got
the future here for me.

I may be lost.
I may be in the dark.
But they all are smarter.
And they see it bright.

So who am I to tell,
or just think that they are wrong?
My life - my melody.
But completely their song.

Matička

12. listopadu 2016 v 12:09 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti!
Touhle "kráskou" si vážně nejsem moc jistá, ale přijde mi ji škoda nezveřejnit. Tak šup, vrhněte se na mě jako supi! Jen do mě, chci slyšet vaše názory!



Kdepak jsou mí bratři, matko má?
Kdepak jsou, matko, matičko?

Pod zemí jsou, dcero má.
Pod zemí leží hluboko.

A kde je můj otec, matko má?
Kde je otec, matko, matičko?

I ten je pod zemí, dcero má.
Navždy v hrobě spí, holčičko.

I kdo to klepe na dveře, matko má?
Kdo to klepe, matko, matičko?

Toť tvůj ženich, dcero má.
Jen otevři mu maličko.

Co on je zač, matko má?
Nač nese kosu, matko, matičko?

Jen necouvej, dcero má.
Necouvej od něj, mé srdíčko.

Proč chladno mi je, matko má?
Matko? Kde jsi... Matičko?

Tu v hrobě není slyšet matka má.
Však nestýská se mi.
Nechybí mi ona, nechybí mi sluníčko.

Supi

25. října 2016 v 23:23 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti.
Víte, jak si říkáte, že máte pořád spoustu času a najednou nic nestíháte? Tak hurá, Iharo zase dospěla do tohoto bodu. xD
Ale stejně to začnu řešit až... Zítra.

Supi nad zemí krouží,
zahlédli snad mršinu?
Ležím si tak tiše v louži.
V louži krve, kde zahynu.

Supi na nebi stále krouží.
Krouží tu snad nade mnou?
Svému hladu jenom slouží.
Však vidí mě se nadechnout.

Supí banda odletěla,
mršina jim utekla.
Tu kaluž jsem si vymyslela,
žádná krev dnes netekla.

Just nope

27. září 2016 v 15:12 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti!
Protože když nevíte co, vždycky to zachrání blbost napsaná na zastávce! Here you go!

I'm gonna ignore them all.
I don't care what they say!
I'm gonna ignore the world.
It's just me and my brain!

I'm gonna ignore everyone.
And be just with my mind!
I don't give a single damn.
My fucks are nowhere to be found!

nope

Smutná

28. dubna 2016 v 15:23 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti!
Tak na rozloučenou, vám sem dávám básničku, co jsem napsala mezi hodinami tělocviku.
Jak lépe zabít čas o přestávce, než psát depresivní básničky? (I have no idea xD)
Víte, jsem ráda, že jsem se naučila psát básničky, které nevyjadřují mé vnitřní rozpoložení. Bylo to vždycky příšerně odhalující a pak, když jsem měla chuť nějakou napsat, ale ničím jsem si neprocházela, tak to nešlo. A já básničky píšu ráda. A teď, když je dokážu psát aniž by vyjadřovaly něco, čím si procházím, jsem ráda. Lidé se nemusí strachovat, zda opravdu takhle trpím. A já můžu pokračovat ve svém umění. Eh... "Umění"
Enjoy, my dears ...

Seděla támhle, bez usmání.
A její duše plakala bez ustání.
Za svitu slunce či měsíce,
seděla tam a nic více.

Byť zkoušela to, šťastná nebyla.
Jako by ji zlá baba proklela.
Seděla tam zticha sama.
Nejdřív dívka a pak dáma.

Snad srdce v řetězech jí spoutali.
A pak se na ni skrze prsty dívali.
Seděla tam, aniž by se pousmála.
Jako by ji ta zlá baba ovládala.

Netázaná, Nepochopená a Neveselá.
Co vím, vždy tam smutná sedávala.

Vánoční báseň

23. prosince 2015 v 19:18 | Kalamity Iharo
Tak, tohle je pro vás, víte, mvám každý rok napsanou vánoční povídku o kouzlu tohoto svátku.
Ale letos to prostě nevyšlo! A tak tady místo toho máte tohle - (snad se zalíbí :D ) -

Vánoce jsou svátky stresu,
doufám, že to letos snesu.
Jídlo, dárky, úklid v domě.
Ještě chvíli a je po mně!
Už ať přijde Ježíšek,
Chci místo něj na křížek!

Angel Wearing a Black Hat

16. listopadu 2015 v 23:11 | Madame Kate
Dnes jsem prožila stranšě příjemné odpoledne se svou drahou dcerkou. Madame Kate se jmenuje. Je dost po mě. Naštěstí ne ve všem.
A co se jejího talentu týče, je už dál než já. Složila mi básničku. V angličtině. Je dokonalá! Jak Kate, tak ta básnička.
A já se o ni chci podělit! Protože prostě jsem egoista a navíc si Kate zaslouží propagaci a víc čtenářů!

I laugh, I smile, I dance for a while,
but nobody knows that it´s onnly one big lie.
I cry inside my body, and there isn´t nobody to reveal my sadness,
I know only one person, who understands my madness.
She appears when I need her, she can advise and hug warmly.
She is my friend for life, she is the one and only.
When we drink tea, when we talk, or when we laugh together,
I know that she will never betray me, she will be here forever...
I can´t feel with her anything bad,
she is an angel wearing a black hat...

Anděl

1. října 2015 v 8:28 | Kalamity Iharo
Tak mí drazí vás v novém měsíci uvítám další básničkou, kterou si nikdo nepřečte. Jupí eeeej!
No co už. Sice podle mě stojí aspoň za malinkou pozornost. (A taky proto, že to tady dopisuju velde třídního během hodiny něčeho úúúúplně jiného, než práce s blogem :D) (K: a to si Iharo jako připadáš rebelsky, nebo co? Nechlub se tím, že se nevěnuješ škole, to není nic chválihodného)
Tak Kaze dneska zas dostane pánví. A vy si užijte básničku, kterou jsem napsala už v Itálii.

Slza

26. září 2015 v 14:04 | Kalamity Iharo
K: Iharo? *nakoukne pod peřinu, pak se otočí ke zvukům ťukání do klávesnice*
I: Já to zkusím. Já na to přece mám. Srovnala jsem se se sebou a teď chcu srovnat všechno okolo.
K: Zníš odvážně.
I: Děkuju, snažím se. Jako první zamordujeme plevel neaktivity na blogu a třeba se dostanu i k obíhání.
Takže Žalát, vy Jabáni... Teda obráceně, Jabán, vy Žaláti! Vítám se zpět. A uvítám vás tady svou nevalnou básničkou neveliké kvality, kterou jsem napsala v Itálii. Jeeeeeeeeeeeeeeeee!

*perex, šmudlové*

Stopy ve sněhu

4. ledna 2015 v 12:14 | Iharo Senshi Kokoro
Zima a chlad.
Mráz zalézá pod nehty a chlad otupuje vřelost srdcí.
Příběh o srdci, skutcích, o zimě.
Příběch o ledu.
Slzy co netekly.
Svědomí co nekřičelo.
Srdce které netlouklo.
Jen hodiny rozbíjí prázdnotu.
Ubíhající čas.
Okamžiky, které by se nestaly.
Chlad nechává zapomenout.
Hříchy se rodí.
Až roztají city.
Bezesné noci a výčitky.
To v jejich oblkíčení vzejdou motlidby.
Nářek.
Kéž by se to nikdy nestalo.
Ale teď je zima.
A co na tom záleží.
Necítíš.
Vše je kus ledu.
Dech se sráží do obláčků.
Sleduj ho.
Chyby.
Co se to děje?
Stopy ve sněhu.
Tudy vést neměly.
Tudy ...
Vést ...
Neměly ...

Všechno nejlepší /Umma/

16. října 2014 v 15:36 | Iharo Senshi Kokoro
Sice s jednodenním spožděním, ale je tady básnička pro mou Umma. Vím, že Umma má smysl pro humor a tak to snad pochopí a nepošle na mě vzteklýho Minha :D Ještě jednou všechon nejlepší Umma!!

Že zas jsi o rok starší?
No kdo by to byl řekl?
To asi v kalendáři straší!
Vždyť vroubek na tobě žádný nevznikl!

Zub času kapku tě minul.
Pořád stejně ti to sluší.
A kdo by si nevšiml.
Ať vyčistí si oči!

Jsi člověk, co je pravý poklad.
A to si z prstu necucám!
Stárne jen tvůj osobní doklad.
Jinak jsi pořád stejná ostuda!

Všechno nejlepší /Ame/

23. července 2014 v 13:31 | Iharo Senshi Kokoro
Taak. Něco málo pro Ame. Snad se ti to bude líbit sestro, protože je to opět /stejně jako u Vokyho/ tak trochu psané na spěch. Ale tak doufejme, doufejme.

Jak den se s nocí sejde.
Obejmou se slunce s lunou.
A slzy, úsměv, všechno přijde.
Ruku v ruce k nám všem půjdou.

Osud, či náhoda, vybírej.
Co zvolíš, to ti nikdo nevezme.
A dobře se kolem sebe rozhlížej.
Dnes všichni ti něco nabízíme.

Tvoje zdraví, štěstí, úspěch.
Náhle všichni přejeme si.
Neboj, tohle není výsměch.
To je důkaz, že tebe vážíme si.

Všechno nejlepší /Death-chan/

10. července 2014 v 8:29 | Iharo Senshi Kokoro
Všechno nejlepší Voky, když jsem dneska ráno zjistila tuto šílenou novinku, tak jsem měla jasno, povídku nestihnu. Tudíž jsem se snažila aspoň o básničku. A jo, já vím, že nemáš rád, když it někdo říká Voky, pardon Death-chan. xD

Chroupy chroup, něco hlodá.
Snad neznámý návštěvník.
Řekněte mi, co jen hledá?
Přišel snad jen pro deštník?

Venku přesto neprší.
Svítí slunce jen.
Copak nikdo netuší,
jak významný je tento den?

Návštěvník nic nenašel.
V rohu tiše zoufá.
Mé svědomí zastraše,
v pohnutí mysli tiše doufá.

A pak vzniká ve Wordu
jedna menší prkotinka.
K vzdání slávy a holdu
Pro oslavence Death-chánka.

Pohřeb

3. července 2014 v 19:29 | Iharo Senshi Kokoro
Tak jsem zase jednou k půlnoci básnila.. Snad to není moc.. Moc.. Odpadní?

Vílí rty.
A sklo se tříští.
Machnutí křídel.
Když krev z rány prýští.

Bujná hříva.
Nu pobledlá kůže.
Řehtání kobyl.
K čemu se zmůžeš?

Anděla pád.
Jen dál tichá vina.
Labutí zpěv.
Každý se dívá.

Za černým vozem.
Co nikdo netáhne.
Dají tě pod zem.
Jak nebe se zatáhne.

V rubáši lev.
Okolo holubi.
Na krásná slova.
Na ty si potrpí.

Teď šípy Amora.
Zavřené oči.
Ať děje se cokoli.
Stále se točí.
~

Kolem nás nebe.

Miluji Tě

19. června 2014 v 20:15 | Iharo Senshi Kokoro
Věř, že nepíši ti z nudy.
Neb každé tvé slovo zlata má cenu.
A často nevím kam a kudy.
Proto mé odpovědi pozbývají smyslu.

Věř, že nehraji si jenom tak.
Neb tvá přítomnost mne povznese k nebesům.
A pak cítím se pomalu jako pták.
Co na křídlech plachtí k andělům.

A než se zas otočíš pryč.
Věř, že to vše je upřímné.
A možná už je to trochu kýč.
Jenže ty jsi mé štěstí jediné.

Princezna

13. ledna 2014 v 15:50 | Iharo Senshi Kokoro
Tak jo děcka, snad ta básnička za něco stojí... Dejte mi vědět! :D

Nepotřebuju být princezna.
Před kterou každý pokleká.
Disney mě kreslit nemusí.
Nechci chodit na plesy.

Diamantů se zlatem mně ne třeba.
Zlato dejte jiným do sklepa.
Nemusím mít šaty z hedvábí.
Princ na bílém koni mě nevábí.

Na draka jsou botky ze skla.
Kramfleky vysoké, až bych se lekla.
Víno drahé pro mě chuti nemá.
Lepší voda obyčejná.

Nemusím být bohatá.
Mít dům celý ze zlata.
Tvůj úsměv cením si víc.
Tak se usměj, dej si říct.

Odkaz

22. prosince 2013 v 18:44 | Iharo Senshi Kokoro
Tak ot jsem jednou vyhrábla básničku. A podělím se. Nebojte.
Dokonce si pamatuji, kdy a proč jsem ji psala. Ach ti arogantní pubertální blbečci ve třídě.

Hořkost v srdci,
a úsměv Cynika.
Vidím vaše lži
přičemž hněv se mi v srdci rozdmýchá.

Ladnost slov i hořkost vět.
Vnímali jste snad?
A že to končí,
jen tomu vy umíte zatleskat.

Kdysi zaskázali mluvit,
aby básníky udrželi zticha.
Dnes má slova neposoudí.
Neb nikdo neposlouchá.

Krev co plyne v žilách,
v těch vteřinách mi vře.
Že hlupáků síla
moudrost zamkla za dveře.

Den co den se setkávám
s odmítnutím chabým.
Na úsměvy nehraju.
Chválu už vám neuvěřím.

Snad páni s vlasy sivými
ještě vzpomenou si.
Co tehdá vzbuzovaly mistrů verše.
Nejspíš postesknou si.

Často myslím na muže,
co by řekl nám?
Ale pod zemí, co zmůže?
Petra Bezruče slova v srdci mám.
 
 

Reklama