Povídky pod stromeček

O Vánocích

23. prosince 2016 v 22:34 | Kalamity Iharo
Až mě v tomhle příběhu budete hledat, tak vám upřímně říkám, že jsem oběma postavami. I Xanou i Verou. A taky vám chci říct, že je mi jedno, kdo si tohle čte, věř mi, že ani ty nejsi sám... A jestli si myslíš, že jsi, tak mi napiš, už nebudeš!
Mám vás ráda... Veselé Vánoce.

vánoce

Vydechla hustý bílý kouř a pohlédla na temná nebesa. Noc byla chladná a hlavně strašně klidná. Na ulici nikdo nebyl.
"Proboha, Xano, ty kouříš?!" vyhrkl najednou zděšený hlas. Patřil mladé dívce, přicházející po ulici. Xana k ní stočila svůj pohled.
"Je to jen elektronka, půjčila jsem si ji." odvětila.
"Xano..." pokroutila nad tím dívka hlavou.
"Co když ji její původní majitel, nebo majitelka bude hledat?" zeptala se pak.
"Drahá moje Vero... Jako kdybys to neznala. Jsou Vánoce. Všichni povečeří, rozbalí si dárky a budou šťastní. Na tohle" Xana zamávala elektronickou cigaretou "si nikdo ani nevzpomene alespoň do zítra."
"Proč vlastně nerozbaluješ taky?" zeptala se Vera.
"Hm. Dobrá otázka, proč nerozbaluješ ty?" opášila Xana.
"Já už skončila, jsme malá rodinka s málo penězi na dárky. A navíc, napsala jsi mi." odpověděla Vera. Xana kývla. Nabídla Veře elektronku.
"Dáš si?" zeptala se.
"Ne. A teď laskavě odpověz ty mě." odpověděla Vera.
"Projdeme se." prohlásila Xana a zamířila ulicí. Vera šla po jejím boku. Pozorovala svou drahou přítelkyni.
"Já vlastně ani nevím, proč tam nesedím. Je tam příjemně, teplo, spousta jídla..." zamyslela se Xana.
"Spousta dobrého jídla." opravila ji Vera.
"Ano, přesně tak..." kývla Xana.
"No a ty jsi stejně tady, venku, v zimě..." řekla Vera.
"Já vím, já se jen necítím... Vánočně." Xana přestala dávat pozor na cestu. Vzhlédla nahoru a zahleděla se na hvězdy.
"Necítíš se vánočně? Ale co podle tebe vlastně znamená cítit se vánočně? Mě to zní, jako kdyby ses měla cítit, jako vánočka!" vyhrkla Vera. Xana se ušklíbla.
"Ty by ses jako filozof neuživila." pokroutila hlavou nad vyjádřením své přítelkyně.
"Ne, to ne..." přiznala Vera.
Nějakou dobu se tiše procházely. Z nebe se začaly sněhové vločky a mráz je drze štípal do tváří. Nebylo třeba elektronické cigarety, aby se dívkám při každém výdechu u úst neutvářely bílé obláčky. Nakonec došly před dům, u kterého svou procházku začaly.
"Je čas jít dovnitř, drahoušku." prohlásila Vera.
"Já vím. A už mi to tolik nevadí." Xana sledovala velké vstupní dveře. Byla klidnější. Přesto, že její nitro bylo ještě před pár minutami rozbouřené, najednou, jako kdyby její mysl byla loď, co zdárně doplula od přístavu, Xana byla uvolněná.
"Děkuju." pousmála se na Veru.
"To nic, tak utíkej." Vera nad tím jen pokrčila rameny. Vždyť to byla samozřejmost, nebo ne?
Xana vešla do dveří a po schodech se vydala k bytu. Překvapilo ji, že když před ním stanula, nezaslechla žádný hluk. Žádné překřikování, žádné trhání papíru, nebo cinkání skleniček. Vešla dovnitř a zamířila do obývacího pokoje. Všichni seděli na pohovce. Dárky ležely netknuté pod stromkem. Šampaňské teplalo neotevřené na stolku.
"Děje se něco?" zeptala se nechápavě Xana.
"Tak jsi tady! Můžeme začít!" vyhrkla její máma.
"Vy jste na mě čekali?" pozvedla Xana obočí. Stála ve vchodu do obývacího pokoje jako přimrazená.
"Samozřejmě, ty trdlo... No nedělej překvapenou a pojď si přisednout." mávl na ni její táta. Xana si přisedla. Netušila, proč je tak překvapená. Chvíli to ještě všechno vypadalo tak nějak vzdáleně. Jen napůl vnímala otevírání šampaňského a smích, když vrškem její bratr jen těsně minul lustr. Ale najednou se to všechno přiblížilo. Xana se vpila do scény a připojila se k veselí. Byla součástí toho okamžiku a byla tak nějak... Šťastná. Sledovala jiskřičky v očích rodičů, sourozenc i kočky... A tak nějak nostalgicky si povzdechla. Byla ráda, že je s nimi. Ještě před chvílí, když stála tam venku, pohrdala celou tou atmosférou a snažila se cítit uřkivděně.
Teď ale nechala vtáhnout. Zahodila malicherné hlouposti, které ji před tím tolik zaměstnávaly a konečně pochopila, že není sama. Ani tento večer, ani nikdy jindy.

Christmas One

24. prosince 2014 v 16:00 | Iharo Senshi Kokoro
Je jedno, jakým jazykem to řeknete. Je jedno, čí postavičku si dáte do okna. Stále je to jen o tom jednom. O štěstí, lásce, radosti a veselí, s čímž to všechno prožíváme.

Merry Christmas Chrono

24. prosince 2013 v 16:08 | Iharo Senshi Kokoro
Tady Bráško.. Tsdy je povídka i pro tebe... Snad se ti bude líbit, ačkoli je kratší, je podle mě sladká..


Merry Christmas UkeEli

24. prosince 2013 v 16:07 | Iharo Senshi Kokoro
Letos poprvé vlastně nepíšu povídky jen pro SB, ale i těm, kteří si napíšou o VÁNOČNÍ POVÍDKU.... První, kdo se takhle přihlásil, byla UkeEli a já mám strašnou radost... Potěšilo mě, že si někdo na vánoce ode mě chce nechat nadělit povídku. Snad se tedy zadaří... A příští rok bych to klidně zopakovala...


Merry Christmas Deatharesi

24. prosince 2013 v 16:07 | Iharo Senshi Kokoro
Vokyyyy... Vokyyyy... Hezký vánoce... Mimochodem za to nemůžu já.. Ale někdo jinej!


Merry Christmas Mishu!

24. prosince 2013 v 16:06 | Iharo Senshi Kokoro
Víš, když jsem ti říkala, že bych ráda zkusila psát na tenhle pár, tak jsi byla hroozně nadšená a zvědavá.. A proto je povídka na tenhle pár jen pro tebe k vánocím sestričko...
Mimochodem, to anime je..


Merry Christmas Neko Arashi

24. prosince 2013 v 16:05 | Iharo Senshi Kokoro
Tak a je to tady. Víš že na tenhle pár píšu poprvé? Tadadááááá.. !!


Merry Christmas Shizu

24. prosince 2013 v 16:03 | Iharo Senshi Kokoro
Senseeeeeei!! Tady máš dáreček. Yah, než jsem z tebe dostala nějakej pár, to bylo, co?
Ale je to tady!! Hezký vánoce sensei!!!!


Merry Christmas Hagumi

24. prosince 2013 v 16:02 | Iharo Senshi Kokoro
Lol, tak jo, tohle je povídka pro Hagumi-chan my Ummaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!
Umma love me, ya? Don't kill your kitty, ya? Thaank you! Merry Christmas with this story about TaoRis.. Yeah!! This is the BOY LOVE STORY...
My mum like it, but if you do'n like, don't read!!! Love U , Love me and.... Bye? *RUUUUN away*


Merry Christmas Ame

24. prosince 2013 v 16:01 | Iharo Senshi Kokoro
Ameeeeeeeeeeeee??? VESELÉ VÁNOCE!!!!
Ne, fakt to myslím vážně, ačkoli to není yaoi. A co jako? To přežiješ!!! Vy všichni... Budete muset... Tak si to hlavně užij!!


Merry Christmas Eressiel, Elen

24. prosince 2013 v 11:35 | Iharo Senshi Kokoro
Na poslední chvíli.. Nee-san a Omoto-chan, tahle je pro vás obě!!


Merry Christmas Oliver

24. prosince 2013 v 11:35 | Iharo Senshi Kokoro
Tak a je to tady, já to dokázala!!! Olivere.... TVOJE VÁNOČNÍ POVÍDKAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!! Ah, musím se pochválit.


Vánoční Pohádka

23. prosince 2013 v 11:17 | DUO Kokoro
Tady od nás máte ještě jeden takový předježuchovský dárek na vjánoce. Iharo dělala pořádek ve svých papírech a tohle jsme se rozhlodi sem přepsat. Není to z naší hlavy! Bacha na to!!
Krásné počtení dětičky a zítra už se těšte na dárečky...
U první svíce jsem si vzpomněla na svého bratra. Při druhé na Majku, naše Slniečko. Při třetí se mi vybavila sestra moje drahá. To dítě, jako kdybych snad byla já, protože jsem v tu chvíli měla slzy v očích. A poslední svíce jste všichni mí přátelé a rodina. Vím, že nikdy nevyhasnete.

Nejdřív 'ne', ale nakonec stejně 'ano'

24. prosince 2012 v 18:24 | Iharo Senshi Kokoro
Tak jo, tohohle páru jsem se bála, ale nakonec mě to děsně bavilo. Snad se u toho docela nasmějete. Dáreček je to pro Ame. Doufám, že se bude moc a moc líbit. Já takovouhle povídku dostat k vánocům tak nevím co. Nemohu tady přechvalovat svý dílko, že, Ale trocha sebestřednosti neuškodí, ne? Tak ne, no. Nvadí. užijte si tuto povídku!

Nudná hra je dobrá záminka

24. prosince 2012 v 18:20 | Iharo Senshi Kokoro
Děsné tooto. Jsem to spisovala asi týden a nevím, nevím, kdyby mě tolik netlačil čas, tak možná by to bylo lepší. Omlouvám se Chrono-chan. Tato šílenost je pro tebe k vánocům. Dovoluji si bláhově doufat, že se ti to bude líbit.

Příliš mnoho zamilovaných na jednu nevinnou osobu

24. prosince 2012 v 18:16 | Iharo Senshi Kokoro
Píšťalka nepomáhá. Nic! Ty uječené trdla se prostě neuklidní. Náhle se přímo přede mnou sešikovaly do řady. Ach jistě, těžká kovová vrata zavrzala a idolové dívek denní třídy vyšli na viditelné prostranství. Z úst se mi vydral povzdech. Je to zvláštní. Co ty dívky vidí na těch bílých uniformách.
"Yuki.. Jak se máš?" ozvalo se za mnou. Mísily se ve mě snad všechny pocity světa, když jsem se otáčela na hnědovlasého upíra, který si vždy všiml jen mě.
"Kaname-sama.. Já.. Dobře." vykouzlila jsem úsměv na tváři. Vždycky jsem v jeho přítomnosti byla strašně nervózní. Ani nevím proč.
"To jsem rád." usmál se a vydal se za ostatními. Ostatní dívky mne probodávaly nenávistnými pohledy. Pak jsem ale zachytila ještě jeden. Zero? Tvářil se tak nějak.. Zhrzeně? Odmítnutě? Co jsem provedla? Další povzdech. Na to, že "kluci jsou z marsu a holky z venuše" něco bude. Ani v Kanamem, ano v Zerovi se naprosto nevyznám. A opět povzdech. Co mám dělat? Žáci noční třídy zmizeli a dívky se rozešly. Také jsem se vydala svou cestou. Mám docela dost času.

"Buf..! Krásná noc, že?" ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem a otočila se na blondýna v bílé školní uniformě.
"A-Aidou-sama.." koukla jsem na něj.
"Správně. Ty si mě pamatuješ.." přiblížil se ke mě. Couvla jsem.
"Máš mít přeci hodinu." polkla jsem. Jen se ušklíbl. Co ten výraz má znamenat.
"Radši bych se s tebou koukal na hvězdy." zavrněl. Co?
"A-Ale.." hledala jsem nějakou vhodonu výmluvu. V hlavě jsem však měla vymeteno.
"Copak Yuki..?" pohladil mě po tváři. Polkla jsem. To jak byl blízko mi vůbec nebylo příjemné. Pomoc! Pomozte mi odtud někdo.
"Hanabuso!" ozvalo se za blondýnkem a zpoza tmy vystoupil Kaname. Pocítila jsem úlevu.
"Ah, Kaname. Zrovna si tady s Yuki povídáme, že Yuki?" začvitořil Aidou. Nevypadal, že by odešel.
"A.. ee.." nic smysluplného ze mě nevyšlo. Kaname se zamračil a vzal mě za ruku.
"Jdeme Yuki. A ty Hanabuso se vrať do třídy." rozkázal. Pak se mnou vyrazil pryč. Přímo mě táhl od Aidoua. Tak nevím, z kterého z nich jsem měla větší strach. Kaname byl určiě naštvaný. Zachvěla jsem se. Došli jsme na nádvoří.
"Je ti zima..?" optal se Kaname a zněl mileji. Sundal si sako.
"Co? Eh, n-ne." řekla jsem, přesto mi své sako přehodil přes ramena. Pousmála jsem se. Kaame mi úsměv oplatil, ale byl takový, zvláštní. Něco jsem zahlédla. Spíš někoho. Zero? Zase měl ten smutný a ublížený pohled. Co to s ním je? Zero. Zavrtěla jsem hlavou.
"Děje se něco Yuki..?" optal se Kaname a otočil se stejným směrem, ale Zera už nezahlédl.
"Ne, něco se mi zdálo." sklonila jsem hlavu. Jen se mi to zdálo. Co Zera trápí? Musím se ho zeptat! Kaname mi položil ruku okolo ramen. Unaveně jsem se usmála a opřela se o něj. Cítila jsem se s ním v bezpečí, ale něco mi chybělo. Nevím o to může být, ale něco tu chybělo.

"Tak a s tím pro dnešek končíme, hezký zbytek dne přeji." dokončil učitel výklad. Byla jsem ospalá. Celou noc sem strávila s Kanamem, nemluvili jsme, jen stáli a koukali se na nebe. Přesto mi krásný pocit halil stín obav o Zera. Nepřišel na vyuku. Co ho trápí? Vyrazila jsem se jej hledat. Úkoly počkají! Všechno počká, ale Zero nepočká. Na pokoji nebyl. Po chodbách se netoulal a ani ve stáji jsem ho nenašla. Zero! Napadla mě koupelna. Těsně před ní jsem se zastavila. Sprcha šla slyšet. Co když tam bude úpplně nahý? To by byl trapas, kdybych mu tam vletěla. Přesto jsem vzala za kliku a vstoupila. Seděl jen v kalhotech ve sprchovém koutě a držel se za tetování na krku, měl přes něj krvavé šrámy.
"Zero!" vyjekla jsem. Unaveně ke mě vzhlédl. Klekla jsem si k němu a pohladila ho po tváři. Uhnul.
"Zero.. Co se děje?" optala jsem se. Byl tak bledý. Bledší než obvykle.
"To jsi o ještě nepoznala?" odpověděl otázkou. Co? O čem mluví? Zavrtěla jsem zmateně hlavou.
"Mám tě rád Yuki. Strašně moc, ale.. Ty se necháš oblbovat Kuranem. Asi. Asi je lepší než já." přivřel oči. Zero! Co to plácáš.
"To, to je kec! Strašný kec Zero! Jak tě to mohlo napadnout?" optala jsem se. Zase. Ten smutný pohled. Zabodával se do mě hloub a hloub. Zero.
"Nevím, možná proto, že se něj tak usmíváš?" pozvedl ironicky obočí.
"Ty žárlíš." založila jsem si ruce na hrudi.
"Ne! To rozhodně ne!" začal se ihned bránit, čímž jen utvrdil moje doměnky.
"Ale jo! A neodmouvej!" rozhodně jsem mu položila prst na pusu. Usmál se. Odtáhl prst a místo toho mě drze, ale rároveň jemně políbil. Sedla jsem si do sprchy a přitulila se k němu. Ani nevím jak moc, ale víš, že jsme tam seděli hodně dlouho. Ať si Aidou a Kaname táhnou. Hehe, to bych si normálně nepomyslela.
"Já tě nikomu nedám Yuki." zašeptal Zero.
"A já už se tě nepustím!" prohlásila jsem a objala ho pevně okolo pasu.

Naše rodiny nás zabijí

24. prosince 2012 v 18:12 | Iharo Senshi Kokoro
Lucy-Uchiha má u mě taky povídku, protože její blog a ona sama si to zaslouží. Ačkoli už na svém blogu nepracuje. Stejně doufám, že zůstaneme kamarádky. Tady je povídka pro tebe. Z prvu, když jsi vypsala tvé oblíbené páry jsem si řekla "A jsem v prdeli.." ale nakonec vzešlo tohle a já osobně nevím, co si o tom mám myslet. Ale umělec má věřit svým dílům a má věřit v ně. Tak snad. Užijte si povídku..

Můj malý nevinný

24. prosince 2012 v 18:08 | Iharo Senshi Kokoro
Tak tady máme povídku pro Trio. Moc jste nám nepomohli, ale nevadí. Ren+smyšlená postava. Pamatujeme si, jak jste se zmiňovali o krásných Shounenech, kterých tady ubylo. Tak tohle by měl být jeden takový. Doufám, že se zalíbí. A doufám, že tentokrát napíšete něco jiného, než nějakou hádanku, kteou budeme luštit celou věčnost. Ale přece vám nebudeme nařizovat, jak máte komentovat, ne?

Odhoď už tu směšnou masku!

24. prosince 2012 v 18:04 | Iharo Senshi Kokoro
Tak a tady je vánoční povídka pro nši milovanou Arashi Kyuketsuki Neko. Snad se ti zalíbí. Snaha byla o něco víc, než jen bezduché yaoi, ale opět nejsem si jistá, jestli se povedlo. Tak uvidíme.

Čas nevrátíš zpátky!

24. prosince 2012 v 18:00 | Iharo Senshi Kokoro
Povídka na vánoce pro Hagumi-chan. Je to moje první povídka na tenhle pár. Počítala jsem s tím, že ti napíšu SasuNaru, ale to by ses mi poblinkala, protože to, co z toho vylezlo bylo strašný. Taková noční můra všech co ten pár milují. Tak nevím, jestli tohle taky nebude noční můra. Napadlo mě to při hádejte čem? Při věšení prádla. Zvláštní. Většina povídek na k-pop mě napadne právě při této činnosti. Aw, už prozrazuji, že jde o k-pop. Tak já zavřu hubu a vy si užijte povídku.
pairing: JongKey - yaoi
 
 

Reklama