TéTéčka

Zrození

27. dubna 2016 v 14:37 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti, ne ještě jste se mě nezbavili!
Rozhodla jsem se vám ještě sepsat článek k tématu týdne. "Nad propastí" ... Tohle spojení ve mě vyvolává představu jakéhosi rozhodnutí. Stojíte n okraji propasti a musíte se rozhodnout, jak dál.

hwezw\eh

Proměna

5. listopadu 2015 v 20:55 | Kalamity Iharo
Jabán, vy Žaláti. Iharo si všimla tématu týdne a rozhodla se rýpnout do díla dávno mrtvého mistra. Ach, kéž bych se jen mohla u mistra ujistit, zda má doměnka je správná.

cbsgrgrw

Mimozemšťané mezi námi

24. října 2015 v 18:13 | Kalamity Iharo
10 důvodů, proč si Iharo připadá jako mimozemšťan... xD
Vaše drahá kalamita se rozhodla napsat, proč si na střední připadá jako na jiné planetě. A ne jen na střední, ale kolikrát i při brouzdání ve všeobecných názorech společnosti...

Objetí od Bratříčka

8. září 2015 v 13:22 | Kalamity Iharo
"život není fér" ... A neříkejte mi, že si tohle ještě nikdy nikdo z vás nemyslel. Lidé dělají různé věci. A k různým věcím pak dojdou, či nedojdou. Mnohdy pak jen rozhodí rukama a tvrdí, že život jen není fér.
A pak jsou tu lidé, ke kterým se skutečně osud zachová nepěkně. Nakonec z nich mohou být ti silnější.
Kdyby byl život "fér" ... Jak by to vypadalo ?
Tahkle vypadá moje vnitřní úvaha nad tím, co se okolo mě děje... Užijte si ji (A Jabán, vy Žaláti moji :) )

V zrcadle

15. srpna 2015 v 9:46 | Iharo Senshi Kokoro
Když podívám se do zrcadla, ani Obraz Doriana Grye nebyl tak zhnilý, jako můj odraz. A tak raději nastříkám na to sklo přípravek a řádně jej vyleštím. Když se podívá znovu, pak ty, můj odraze, otrávený tímto přípravkem kašleš a od úst teče ti zelená krev. Našedlá kůže a potrhané šaty. Jsi jako noční můra, co běhá po lesích ve zlých snech. Zahledíš se na mě očima prázdnýma a z pravého ti místo slz poteče krev. A aniž by to bylo chování odrazu, tak sám natáhneš ruku k čistícímu přípravku. Jen ti jej podám a sleduji, jak se v tvé dlani s dlouhými hubenými prsty mění. Lehce se usměješ a poodralíš pilovité zuby žraloka. Tvýj výtvor, černá růže, jak v květu, tan stonkem, sevřeš jemně jen mezi třemi dlouhými drápy a podáš mi ji zpět. Ještě než ji převezmu, vidím, jak se v prazvláštním a neexistujícím větru pohnou tvé splihlé, mastné a dlouhé černé vlasy. Ze zad ti vyraší temné perutě, jež končí až za rámem zrcadla.
Špičkami prstů dotknu se skla, za nímž jsou tvé perutě. Zítra se zas vrátím, abych ti pohlédla do tváře. Do té doby, vzpomínku na za černá pera ponesu na svých zádech a tebe ve své duši. Jsem tak prazvláštně hrdá, když sevřu tu růži od tebe. I kdyby tisíckráte voněla jinak, růže růží zůstane. I ta, jenž je darovaná mým prazvláštním já. Ukrytým ve mě a v zrcadle.

Ťuk Ťuk - Kdo tam?

16. února 2015 v 16:47 | Iharo Senshi Kokoro
Tak jo. Pro jednou jsem se podvolila tématu týdne. Možná proto, že tohle téma je mi až moooc dobře známé!
Pěkné počtení Cutties :)

Ze stínu

6. ledna 2015 v 8:46 | Iharo Senshi Kokoro
Přejel mi mráz po zádech.
Měla jsem pocit, že slyším kroky.
"Haló?"
Nic.
Jen ticho.
Být sama, v noci v prázdném domě už se nezdálo tak v pořádku.
"Satane! Jsi to ty?"
O nohu se mi otřelo něco chlupatého tiše zakňučelo.
Satan ležel tady u mě.
Další zvuky.
Krčila jsem se v křesle a byla nejmenší tvoreček na světě.
Co teď? Zdálo se to blíž.
Zašátrala jsem na stole po něčem, co mohlo být zbraní.
Opět šramot.
Nemít strach, ječela bych.
"H-Haló?"
Satan u mých nohou ani nedýchal.
Už jsem nepředpokládala, že tam někdo je.
Kdyby ano, ozval by se, ne?
Tiskla jsem v ruce sou "zbraň", pro tmu jsem ani netušila, co to je.
Kéž bych usla ve své posteli a ne tady v křesle.
Pomoc.
Kroky se opět ozvaly blíž.
Vyděšená až za hrob jem byla odhodlaná.
Klidně proskočím zavřeným oknem, až to přijde.
Ale ať už to přijde!
I přes tmu jsem zahlédla rýsovat se temný obrys.
Ze stínu se vyloupl.
Vysoký, temný obrys záhadné osoby.
Klap!
Výkřik!
Ještě než se pořádně rozsvítilo světlo, mrštila jsem po cizinci svou "zbraň"
Křach!
"Jsem doma sestro."
A o zeď roztříštil se ovladač.

Sedíce svázaná

9. prosince 2014 v 15:35 | Iharo Senshi Kokoro
Taak jo Cutties, Iharo si pro vás připravila básničku na téma týdne... K tématu týdne. Protože kdybych psala úvah,u tak plácnu přesně to, co nemůžu říct. Snad se vám výplod mé choré mysli zalíbí a vy neutečete s doživotním traumatem. xD
Nezapomeňte Cutties! Iharo vás má ráááááda !! (možná, kdo by si taky dneska a s tímhle byl jistej, že jo?)

Kolik slz se nadělá pro špatného anděla?

22. října 2014 v 11:45 | Iharo Senshi Kokoro
Po dlouhé době jsem se odhodlala přidat něco k tématu týdne. Mám hned několik námětů. Ale nakonec vítězí má zpověď. Tenhle týden je náročný už od začátku a tohle je prostě směska mých pocitů a závěrů.

Vzpomínky, které bolí a budoucnost která děsí. Všechno to natahuje pařáty a je těžké držet si hlavu nad hladinou...

Kolik životů bylo zasaženo mou rukou.
Kolik zbytečných slz, výkřiků a nadávek už bylo vkůli mně vypuštěno a stále se vypouští na mou hlavu?
Jak moc mě nenáviděli ti, kteří mě měli tolik rádi.
Bourám, pálím a šlapu po citech druhých. Zas a zas za sebou nechávám spoušť.
Někdy se tak zastavím a říkám si... Přepadá mě lítost a mám pocit... Jsem zlý člověk.
Ale ona pravda je ještě horší.
Jsem obyčejný člověk. Jako každý jiný.
Tvrdím, že každá ta rána, co zasadím je nutná. Je to výchova.
Bolí to. Bolí je to. Ale bolí je to jen proto, že si ze mě vduchu udělali anděla.
Přestože jsem jen člověk. Jsem jen svině jako každý druhý.
Ach ano.
Kolik slz se nadělá pro špatného anděla?

Vzdušný zámky

13. dubna 2014 v 14:53 | Iharo Senshi Kokoro
Jako první mě napadlo psát o filmu, co se jemnuje "Howlův zámek v oblacích".
Ale proč sem dávat slaboduchou recenzi, když se člověk může zamyslet nad hlubším významem a depresivní úvahou odradit tucty potencionálních čtenářů?
No řekněte, proč?
A protože jsem osoba, která velice ráda potencionální čtenáře odhání drobnými detaily, tak jsem se do toho opět dala.
A ačkoli se zdá, že název článku a název tématu týdne spolu nijak nesouvisí, tak se vám směju, protože souvisí.
Co víc je stejně vzdálené, nesplnitelné a nedosažitelné, než lednička u postele a jenom žrát a nepřibrat?
Chci říci Vzdušné zámky a Města v oblacích?
A nebo všechny tyto čtyři věci dohromady? Ačkoli ta lednička do postele se klidně může škrtnout. *stěhuje si postel na chodbu*
Kdo kdy snil, budoval, stavěl, hobloval, narovnával plech, zatloukal hřebíky a potil se, dokud nepřišel nějaký realista a jednou větou vše nezbořil?
Jedno takové Město v Oblacích je celé naše dětství. Víte, to období, kdy se les lehce stane neprobádanou džunglí a lesnický posed je dokonalá skrýš před dobyvateli.
Žijeme, běháme, pláčeme, milujeme a za tisícovku jsme schopní si koupit auto, vilu a ještě zlatého jednorožce se stříbrnou hřívou, co bleje duhový bonbónky. (tuto teorii ukradla reklama na skittles, kde dojí žirafu)
Jenže nic není věčný, pokud nemáte elixír života, kámen mudrců a sakra velký štěstí. Město postupem času chátrá a boří se. Zjišťujeme, že ať už skočíme z jakkoli vysokého místa, poklidný let nám to nezaručí. Zjišťujeme, že jednorožce vyvraždili vlkodlaci, pro jejich zženštilost a ty pak vytříleli myslivci, aby měli co dělat. Zjišťujeme, že za tisícovku si nekoupíme ani to posraný auto a že místo vily by nám vlastně postačil i docela skromný byt někde v tom obyčejném šedém městě na zemi.
Dětství končí ve chvíli, kdy už nám přijde blbé si sednout doprostřed obýváku a řvát, že máme hlad. (Iharo to zkouší dodnes)

So Cold

29. ledna 2014 v 15:20 | Iharo Senshi Kokoro
Aish.. Taak studený...
Zima. Nikdy jsem tuto .. Cosi .. Neměla ráda. Nejen, že je všude bílý humus, ale musím se krčit pod tunou oblečení, drkotají mi zuby a moje už tak celoročněpřítomná rýma je ještě horší T.T
Zima je můj nepřítel.
A nejen, že sluníčko skoro nesvítí a je chladno. I lidé jsou chladní. Tedy, chladnější než obvykle.
Hodně lidem tohle počasí ubírá na náladě, vroucnosti a mě je zima už jen z jejich výrazu v obličeji.
Třeba sestra je ještě nevrlejší. Vlastně - je mi to líto, ale těším se, až se odstěhuje. Pamatuju si, jak jsem to tenkrát obrečela, když jsme se to dozvěděla. Ale teď mám někdy pocit, že je opravdu na čase. Opravdu se tady moje, Sestřiny a Máminy názory, důvody a vše ostatní bijí.
Ah, víte vůbec, jak byl tenhle týden náročný? A jako na houpačce... V Pondělí - přípavy na píčoviny ve škole, V Úterý - dějepisná olympiáda okresní kolo - Iharo je pátá a je náhradník do Kraje, Ve Středu - přípravy na píčivony a recitace kde jsem prostě pojebala svůj první text... No jo, když iharo dře a snaží se a záleží jí na tom, tak to prostě NEPŮJDE.

Zlatí Komunisti (?)

19. prosince 2013 v 14:30 | Iharo Senshi Kokoro
Občas mám chuť potkat rodiče svých spolužáků a popřát jim upřímnou soustrast za to, jaké hajzly mají doma.
Občas je potkám, ale držím se, abych nic neřekla.
VŽDYCKY lituji, že jsem to neudělala.

Při špatné náladě se prostě posadím za noťas a pustím video. Ukldnit se. A jak jistě Víte, Viral Brothers nejen uklidní, ale i pobaví. V díle "debilní kecy důchodců" jsem našla větu, kterou má babička nikdy neřekla.
"Zlatí Komunisti!"
A asi i souhlasím. Ačkoli se z politiky zcela vyčleňuji, něco na tom je. Neříkám, že byli zlatí a byli ideální.
Je hodně věcí, které bych nesnesla. Ale to jedno.. Mi chybí.
Tenkrát si člověk vážil práce druhých. A nebyl problém posbírat chlapy ve vesnici a jít opravit školu, kostel, cokoli.
Museli byste hledat, abyste něco podobného našli i dnes.
Vztahy zamrzají. Lidé hrabou pro sebe a mladá generace se to učí. A učí se, že je to v pořádku, protože kradou a podvádí přece všichni.
Nenaučíte dítě, že je to špatné, když to stejně okolo sebe uvidí. Nemůžu promluovato do srdce všem,ale bolí mě pohled na mé spolužáky, na okolí. A chybí mi to. Chybí mi ocenění něčí práce. Vděčnost. Chybí mi přátelské vztahy mezi lidmi.
Ten kdo se nejvíc obětuje, je nejvíc urážen.
Ten kdo si nejvíc hraje na dospělého, je dospělosti nejdál.
Kam s takovouhle dojdeme?
(Pokud se vám zdá, že tentotext nesouvisí se vztahy, dovoluji si citovat postavu z knihy"Konec Punku v Helsinkách" - ,,Všechno souvisí se vším."
Musíte jen hledat)

Ulice

30. srpna 2013 v 22:01 | Iharo Senshi Kokoro
Lepší název mě fakt nenapadl. Není to ani povídka. Ale tak na počtení docela fajn, ne? Jasně, jasně.. Je to krátký... No a?

To co chci mít, to čím chci být..

25. srpna 2013 v 17:19 | Iharo Senshi Kokoro
To je divný, tohle téma je tu už čtrnáct dní.
Mám otázku: Jste spokojení s životem jaký vedete? Hledejte pořádně...
----
Všimli jste si? Když najdete jednu mouchu, už je snadné pokračovat dál. Jeden záchytný bod a už nepřestanete kritizovat.
A teď se zeptám: Stojí vám to za to? Kolik z toho změníte?
Váha, barva vlasů i pohlaví se změnit dneska můžou. Ale co povaha? Minulost? Jakési vaše "Pravé jméno" ?
Život je slovo s velkým významem a v každém z nás budí cosi jiného.
Život může být to, co se děje okolo nás, každ tvor a rostlina jsou život...
A pak také to, co děláme my. To je náš život.
Neměla bych se tady moc zabývat významem slova, co? Asi všichni čekáte dokonalou úvahu o životě jako takovém a jak ho vidím já.
Já svůj život, jaký bych ho chtěla rozbíjím na malé kousíčky a vkládám ho do povídek. A možná proto jich je tolik. Každá má hlavní originální postava má něco, co ám, nebo bych chtěla mít.
Ať už mluvím o černých vlasech a zelených očích, nebo oblíbenosti mezi kluky.
A pak život vedeme v nějakém prostředí.... Něco vám ukážu..

Obrazy ode všad

23. prosince 2012 v 12:18 | Iharo Senshi Kokoro
*zavře oči* co vidí? Tmu, nebo po našimu velké hovno.. *otevře mysl* ach an, lepší.. Vidět mohu mnoho, přimé dokonalé fantazii. Často se tímhle způsobem toulám v minulosti. Krásné okamžiky se mi znovu promítají jako příběh v nějaké knížce.
Fantazírovat o budoucnosti, nebo jen tak nechat myšlenky plynout.
Tiše přemýšlet "co by, kdyby?"...
Co vidíte vy?
A tečou vám občas z pod víček slzy?
Ani nevím, proč to píšu... Řekněme, že chvilkový hec.
Nečtěte toooo... Je to jen odpad hozený na blog místo odpadkového koše. Občas je třeba pročistit odpadkové kanálky mozku.

V hávu temnoty

14. prosince 2012 v 20:31 | Iharo Senshi Kokoro
Ano! Už i vaše skvělá a dokonalá Iharo se dokopala k článku na téma týdne. No není Iharo skvělá?? Ale ano víme, že ano. Užijte si splácaninu mé věčně bláznivé bytosti.

Kdo myslí, natropí nesmysly a proto nemysli!

9. prosince 2012 v 16:20 | Kazemaru Kokoro
Vaše zdání, že rubriku s tématy týdne jsem převzal od Iharo už na plný úvazek, je jen zdání. Iharo je prostě jen moc líná něco vymýšlet. I když, tentokrát by to nebylo od věci, ona když chce, tak nesmyslů vymele na tři týdny dopředu. Ale její lenost... No prostě známe Iharo
UPOZORNĚNÍ!! DALŠÍ TEXT TOHOTO ČLÁNKU POSTRÁDÁ SMYSL!!!

Možná, když se zítra probudíš, vše bude vzhůru nohama.
Nebo to doteď bylo špatně a zítra bude zprávně?
Který z nás je tu teď blázen?
Definuj mi bláznovství.
Plácáš páté přes deváté a hlavu ani patu to nemá.
A co když v tom je ta poenta?
Když myslíš, tvoříš nesmysly.
Tak zkus vypnout a nemysli!
Co má smysl.
Kdo kdy slyšel pravé nesmysly.?
Třeba ti, co říkají si blázni, jsou moudrými
a moudří jen na moudré si hrají.
Když ztrácíš hlavu v oblacích a mysl svou chceš chytit,
třeba v tu chvíli ji ztrácíš.
Jen tak plácat a do větru mluvit.
Co když to je pravý smysl?
Filozof, co filozofii nerozumí.
A bláznu kazajku neobléknou.
Co svůj smysl ztratilo a co ho nachází?
A není už tenhle svět dávno ztracený?
Ztracený ve víru ztracených myslí.
Kolik toho věděli géniové
a kolik toho nikdo neví?
A co když už tu nit, co někdo ustřihl,
nikdo nespojí?
Mysl svůj smysl do nesmyslu převrací?
Tak řekněte mi,
kdo je blázen?
A kdo se moudrým tváří?

Je to špatné?

22. října 2012 v 20:23 | Kazemaru Kokoro
Normálně by tato povídka byla v jednodílkách, avšak je napsaná jako článek týdne. Takže ji najdete v TéTéčkách. Napadlo mě to už ráno. prolíná se tu vlastně děj jedné noci a úvahy jednoho z páru. Asi vás nepřekvapí, že jde o yaoi, že?

Pro neznalé: Yaoi - milenecký vztah dvou mužů.

Schválně vám to tu zvýrazním a kdo ví, že by to nesnesl, tak ať nečte. Klidně mi můžete nadávat, ale ještě bych vás požádal, pokud jste někdo z Ihařiny školy (1. ZŠ nár. um. Petra Bezruče ve F-M) a hodláte použít vulgarismy a nadávky, dbejte rudého upozornění a napište kdo jste.. Oba dva to vezmeme lépe... Arigato

Abyste si povídku přečetli, myslím, že nmusíte znát anime Hetalia Axis Powers, uvedu vám sem základní situace a obrázky hlavních postav.

Německo - Ludwig - mladší ze dvou bratrů, blond s modrýma očima, je vyšší a silnější než jeho bratr (silnější co se týče postavy)
Prusko - Gilbert - starší bratr Německa, vychovával jej, je menší z nich, má rudé oči a bílé vlasy, pořád má u sebe svého kanárka Gilbirda (z jeho pohledu je to celé psané)


Nechal jsem položit do měkkých peřin bratrovy obrovské postele. Naklonil jsem hlavu na stranu, když jeho rty začaly hladově opečovávat můj krk. Přivřel jsem oči.
"Je to snad špatně..?" prolétlo mi hlavou. Pamatoval jsem si, když jsem poprvé bratra spatřil. A pak, jak z něj vyrostl ten blondýnek, jež mne vždy poslouchal, když jsem mu měl něco vysvětlit. Ze začátku měl mnoho otázek a často mne přerušil uprostřed věty.
"Kdepak je ten nevinný mladší bráška?" prolétla mi lavou myšlenka, když jsem ucítil Ludwigovy prsty, jak mne zbavily košile a nyní si pohrávají s páskem. Mysl mi zaplavily vzpomínky.
"Bráško.. a tady.."
"Nepřerušuj mě neustále.. Teď jsem ti to chtěl vysvětlit!"
"Omlouvám se Gilberte.." sklopil malý blonďáček hlavu. Byl ke svému bratru uctivý. Vzhlížel k němu. Prusko byl malému Ludwigovi vzorem. Nikdy si na něj příliš nedovolil. Gilbert bratrovi přátelsky rozcuchal vlasy.
"Kde se to ztratilo?" pomyslel jsem si.
"Ale.. Je to snad špatně?" Napadlo mne po té. Sám jsem si i odpověděl, že ne. Jen to chtělo malou změnu. Přetočil jsem se nad bratra a zbavil jej oblečení, jako to on udělal mě.
"Gil..Gilberte.." šeptl překvapeně. Vášnivě jsem si ukradl jeho rty.
"Gilberte! Pojď se mnou na pivo.." ozval se s úsměvem Německo. Jeho starší bratr přijal. Co v tenhle studený podzimní večer dělat jiného? Sám měl na ten zázračný výtvor lidstva chuť. A ve dvou se vždy lépe pije. Nechal ubohého Gilbirda na pospas Itálii. Tušil, že jeho kanárek jej bude nesnášet - alespoň do chvíle, kdy mu nenasype ten nejleší zob- a nedá mu to zapomenout, ale nakonec byl rád, že kanárka nevzal.
Láskyplně olízl Ludwigůw úd a zahrnul jej polibky. Byl hodný bratříček. Nahmatal bratrův otvor a zasunul do něj prst. Ludwig se proti němu prohnul v zádech.

A třeba jsou!

23. září 2012 v 9:49 | Kazemaru Kokoro
A jo! A jo! A jo!! A třeba víly opravdu jsou, jen my jsme zhýčkaní tímhle světem a nevidíme je. Ale, když můžu být já, due, nebo mysl, uvnitř těla Iharo, když můj bráška může být notorický a na sexu závislý démon ovládající oheň, tak víly můžou být taky! A třba taky jsou. Jestli teda nechcíply, jak se o tom zpívá zde:

Och booože! On je táááák zodpovědný!!!

7. září 2012 v 16:54 | Iharo Senshi Kokoro
Iluze dospělosti. Iluze zodpovědnosti. To mi vzalo kámoše. Pamatuju, jak jsme se v červnu bavili o tom, zachovat si děckou duši. A najednou v září, kdy už je pánovi patnáct, má zodpovědnost. Už se nemůže chovat jako malý. Najednou.. Po dvou měsících je z něj najednou dospělý nemáme si co říct. Vím přesně, jak by reagoval, kdyby tohle četl. Vím přesně, jak reaguje na to, jaké učitele či známky dostaneme. Vím.. Asi málo na to, aby to přátelství zůstalo. Takže teď jen můžu sledovat jeho záda a myslet na to, že s ním jsem se kdysi dokázala smát. Jenže on je teď dospělý. Má zodpovědnost a já jsem malé dítko. Jemu je patnást a už mi nemá co říct.
Dospěl...
 
 

Reklama